Ti ze čtenářů, kteří se o víkendu 18. - 19. dubna pohybovali v okolí fakulty v Troji, v Dejvicích a vůbec na severovýchodě Prahy, si mohli všimnout, že se tam srocují skupinky lidí s batohy, karimatkami, bloky a později i s rozsvícenými baterkami. Byli to účastníci desátého ročníku šifrovací hry Matrix, jejíž pořádání podporoval i Matfyz.
Co je to šifrovací hra
Určitě nezanedbatelná část matfyzáků (a to jak budoucích, tak i současných studentů a pedagogů) má s šifrovacími hrami nějaké zkušenosti. Nicméně pár slov k tomu, co se šifrovačkou rozumí: V zásadě jde o obměnu klasické táborové pokladovky, ale místo schovaných šipek je cesta k cíli skrytá ve zprávách, takzvaných šifrách – znalci kryptografie odpustí mírné překroucení pojmu – a cílem šifer v šifrovačce je procvičit analytické myšlení, oprášit obecné znalosti, probudit fantazii a pobavit (a nikoliv nedobytně utajit informace). Hry se účastní typicky pětičlenné týmy. Šifry většinou tvoří jednu linii, kdy se z první vyluští poloha druhé a tak dál až do úspěšného konce – toho ovšem dosáhne většinou méně než 10 % startovního pole. Matrix je mezi šifrovačkami výjimkou, jeho zadání netvoří linii jednu, ale několik jich je spojeno do komplikovanějšího schématu, které vyžaduje, aby se týmy dělily. Hra je tak náročná nejen svými úlohami, ale i požadavky kladenými na koordinační schopnosti.
Matrix 1984
Každé pokračování Matrixu odkazuje již tradičně na nějaký popkulturní mem – samotný název „Matrix“, vybraný pro první ročník (mimochodem odstartovaný na Matfyzu na Malé Straně) mluví za vše. Letos byla tímto spojujícím prvkem kniha George Orwella 1984. Již před hrou pomáhala navodit mírně paranoidní atmosféru a během ní se hráči mohli vžít do skupiny členů Vnější strany, kteří podobně jako hlavní hrdina románu Winston Smith začnou váhat, jestli je všechno v uspořádání Oceánie v pořádku, nebo jestli se má smysl vzepřít a Straně odporovat. Narozdíl od předlohy vzepření smysl mělo – ale nepředbíhejme.
Chaotická část
Poloha startu na Vítězném náměstí byla odkazem na pojmenování předmětů každodenní potřeby v románové předloze. Prvním úkolem soutěžících bylo předat si ve skupinách tajnou informaci, aniž by je při tom jejich konkurenti odhalili – některé z týmů to zdrželo na sotva pár minut a mohli se rozprchnout po městě. Kromě dvou zadání na luštění totiž dostali prozrazeno, že se jedna ze šifer vydává v prostorách přestupních stanic metra – byla k vidění na digitálních reklamních panelech – a že další část hry startuje na matfyzu v Troji.
Stanoviště na fakultě bylo aktivitou, k níž se ideálně hodily eliptické posluchárny T1 a T2. Pokud se účastníkům podařilo vyvinout dostatečný hluk, řešení se jim postupně zobrazilo na projektoru. Někteří z hráčů, kteří pozorně sledovali rozvrh v SISu, už před hrou tušili, že se na matfyzu něco bude dít, a provokovali organizátory tím, že by si rádi rezervovali nějakou učebnu pro sebe. Nakonec ale měli všichni stejné výchozí podmínky a po odhalení řešení mohli pokračovat směrem do Holešovic.
Jak jsme již naznačili, průběh Matrixu je značně nepředvídatelný, protože se týmy nezřídka dělí i na několik skupin, které jsou v případě vítězů často i jednočlenné, ale přesto zvládají práci celého týmu. Nedá se tak říct, že by se startovní pole přelévalo postupně po trase, ale během první části hry jsou zkrátka všichni všude. Letos to bylo hlavně v severovýchodní části Prahy – tam se týmy mohly podívat na zříceninu Baba, potrápit hlavu fotbalovou šifrou, kterou bylo potřeba luštit u sochy Josefa Masopusta, projet si nové stanice metra a vrátit se na start okolo strahovských stadionů. Po správném vyluštění šifer z metra je zase čekala téměř turistická trasa skrz Staré Město a okolo Lennonovy zdi.
Specialitou této části byla takzvaná skrytá větev. Ačkoliv téměř všichni hráči věděli, že existuje, nebylo jasné, jak ji najít. Někteří její počátek hledali v novém propagačním logu fakulty na startovních informacích, ale správné řešení bylo jinde, v systému nápověd. Ti pozorní se mohli zamyslet nad tím, co znamená to, že pro čekání na nápovědu pro n-té stanoviště se použije vzorec obsahující (n - 1) – to by přece znamenalo, že na prvním stanovišti se nemusí čekat (skoro) vůbec! Nemuselo, kdo si zkusil tuto nápovědu vybrat, dostal se do tajné větve, kde jej čekalo několik úloh pro šifrovací gurmány.
Finále hry
Jak hra dál pokračovala? Zase na Matfyzu. Pokud týmy dokázaly v první části hry nasbírat dostatek bodů ať už luštěním, nebo pohotovým sledováním zpráv, které bylo potřeba vyzvednout na vzdálených místech města do krátkého časového limitu, byli pozváni zpět na fakultu – stejně jako na Winstona Smithe v předloze si na ně „došláplo“ Ministerstvo lásky a čekal je výslech. V zatemněných posluchárnách v Troji je očekával ideopolicista s další aktivitou. Tým se mohl vžít do situace křivě obviněného a zažít si, jaké je to, když se z něj někdo snaží dostat informaci, kterou neví – ve zkratce s nimi organizátoři hráli hru Hoří, hoří, přihořívá. To ale hráči nevěděli a museli na to během pár minut přijít, jinak by se ve hře nedostali dál. Po úspěšném výslechu byli vypuštěni ven a mohli postoupit do dál už lineárního finále hry.
Tam je čekalo několik úloh, které na sebe postupně navazovaly a vedly je trasou skrz Bohnice obloukem zpátky na Ládví. Ze zajímavých míst zmiňme aspoň hrací skříňku, kterou mohli hráči nalézt v Čimické aleji a která opakovala paradoxní hesla známá z knihy: válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla. Jen k nim přidala nové, zadání je řešení. Řešení ovšem leželo za studánkou v herní mapě označenou jako Dáň. Kdo vyluštil postupně všech devět finálových úloh, měl už téměř vyhráno. Zbýval jen úplný závěr, který nemohl být představován ničím jiným než místností 101, kde se hrdinové 1984 potkávali se svým největším strachem. Se strachem se potkali i hráči, ačkoli se nejspíš nikdo z nich nevylekal, bylo pouze potřeba rozpoznat různé fobie. A pak už zbýval jen závěrečný podpis spojený s malou zkouškou pozornosti a hráči měli hru úspěšně za sebou.
Vítězové a ukončení
V letošním ročníku se týmům nadmíru dařilo – chladnou nocí až do cíle prošlo 13 družstev, prvnímu se to povedlo v 5.15 ráno – byli to Tučňák s tučňákem složení především ze současných a bývalých studentů fakulty – Jarda Hančl, Monika Pospíšilová, Tomáš Pavlík (všichni matematika MFF), Mirek Klimoš (pracující) a Pepa Tkadlec (ex matematika MFF). Fakulta byla zastoupena i v týmech na druhé a třetí příčce. Je vidět, že luštění šifer není matfyzákům cizí, mezi medailovými týmy bývají vidět i na jiných akcích – nezřídka se ale stane i to, že jsou úspěšní i středoškoláci, kteří se na fakultu zatím chystají.
Organizátoři akce by rádi poděkovali MFF UK, pomocníkům, testerům a ostatním, bez kterých by Matrix nemohl proběhnout.
Chcete-li o akci vědět více, podívat se na zadání úkolů a přečíst si dojmy účastníků, navštivte stránky šifrovačky.