Královská švédská akademie věd oznámila minulé úterý jména laureátů Nobelovy ceny za fyziku. Nejprestižnější vědecké ocenění si odnášejí Syukuro Manabe, Klaus Hasselmann a Giorgio Parisi za „průlomové příspěvky k chápání komplexních fyzikálních systémů“.
Nobelova cena má hodnotu deseti milionů švédských korun, Manabe a Hasselmann si mezi sebe rozdělí polovinu této částky, druhá polovina připadne Parisimu. Vzhledem ke stále probíhající pandemii se ani letos neuskuteční slavnostní ceremoniál a laureáti si ceny převezmou ve svých domovských zemích.
Podle nobelovského výboru položili Manabe a Hasselmann základy naší znalosti o zemském klimatu a o tom, jak je zemské klima ovlivňováno člověkem. Syukuro Manabe je průkopníkem ve vývoji fyzikálních modelů zemského klimatu. Jako první zkoumal interakci mezi planetární energetickou bilancí, tedy vztah mezi energií absorbovanou a emitovanou a vertikálním pohybem vzduchu v důsledku konvexe. V úvahu bral i teplo, které souvisí s koloběhem vody. A právě tento výzkum hraje základní roli ve vývoji klimatických modelů. V 60. letech Manabe ukázal, že zvyšující se obsah oxidu uhličitého v atmosféře vede ke zvyšování teploty na povrchu Země.
O deset let později vytvořil Klaus Hasselmann model, který spojuje klima a počasí. Ukázal, že klima se dá spolehlivě modelovat i přesto, že počasí je proměnné a chaoticky se mění. Hasselmann vyvinul také metodu pro identifikaci přírodních jevů i lidských aktivit, které vytvářejí klimatická data. Tyto metody byly nakonec použity k prokázání faktu, že za růst teploty v atmosféře může zvýšená produkce oxidu uhličitého.
Giorgio Parisi, který si odnáší druhou polovinu ocenění, se zasloužil o „objev vzájemného působení neuspořádanosti a fluktuací ve fyzikálních systémech, a to od atomárních až po planetární rozměry“. Právě téma neuspořádanosti a fluktuací v komplexních fyzikálních systémech je tím, co jmenované laureáty a jejich práce spojuje. Göran Hansson, tajemník Královské švédské akademie věd, v této souvislosti řekl: „Když správně pochopíme, jak navzájem interagují fluktuace a neuspořádanost v jakýchkoliv složitých fyzikálních systémech, můžeme si dovolit vytvářet důležité předpovědi.“
Když po zveřejnění položili novináři Parisimu otázku, jak se cítí, odpověděl známou větou, že je šťastný, ale že to nečekal. Komentoval také práce svých dvou kolegů-laureátů a došel k závěru, že je potřeba udělat jasná rozhodnutí o klimatu. Podle něj jsme v situaci, kdy funguje pozitivní zpětná vazba, která urychluje růst teploty. Musíme proto jednat rychle a bez zbytečných odkladů.
Giorgio Parisi se narodil v Římě v roce 1948. V roce 1970 obhájil doktorský titul v oboru fyziky vysokých energií na Sapienza University v Římě. Během studia se pod vedením jaderného fyzika Nikola Cabibba zabýval studiem Higgsova mechanismu. Následně pracoval v Laboratori Nazionali di Frascati na teorii kolizí pozitronů a elektronů. Několik let působil na University of Rome Tor Vergata, v roce 1992 se vrátil na svou domovskou univerzitu La Sapienza. Je držitelem několika ocenění, jako je Dirac Medal od Abdus Salam International Centre for Theoretical Physics (1999) či Max Planck Medal od German Physical Society (2012). V letošním roce obdržel Wolf Prize od Wolf Foundation za průlomové objevy v neuspořádaných systémech, částicové fyzice a statistické fyzice.
Syukuro Manabe se narodil v roce 1931 v japonském Shingu. Doktorský titul obhájil v roce 1958 na University of Tokyo. Působil v USA a Japonsku, od roku 2002 pracuje jako „senior meteorologist“ na Princeton University. Je historicky prvním držitelem Blue Planet Prize, kterou mu v roce 1992 udělila Asahi Glass Foundation. Je také držitelem Benjamin Franklin Medal od Franklin Institute (2015). V roce 2018 získal společně s americkou chemičkou Susan Solomonovou od Royal Swedish Academy of Sciences Crafoord Prize za klíčové příspěvky k pochopení role atmosférických stopových plynů v zemském klimatickém systému.
Klaus Hasselmann se narodil v Hamburku v roce 1931. Doktorský titul ve fyzice obhájil na University of Gőttingen v roce 1957. Působil na Institute of Naval Architecture University of Hamburg, dále na Scripps Institution of Oceanography v San Diegu. V roce 1964 se vrátil do Hamburku. V letech 1975–1999 byl ředitelem Max Planck Institute of Meteorology.
Mohlo by vás také zajímat:
Nobelovy ceny
pohledem vědců z UK
Tajemný
výběr fyzikálních nobelistů