Nahradí umělá inteligence Boha? Informatici a teologové hledají odpověď

Nahradí umělá inteligence Boha? Informatici a teologové hledají odpověď

Informatika / článek

Jak ovlivňují pokročilé technologie spiritualitu člověka? Může umělá inteligence pomoci objevit lidskou duši? A nehrozí, že jednou AI nahradí Boha? I takových otázek se dotýká společný projekt vědců z Evangelické teologické fakulty a Matfyzu.

„Umělá inteligence může sloužit jako nový druh zrcadla, v němž můžeme spatřit naše lidství v novém a možná dosud netušeném světle,“ říká dr. František Štěch, koordinátor Výzkumné skupiny pro teologii a současnou kulturu a vedoucí projektu The Anthropology of Artificial Intelligence: Ethics, Understanding, Human Nature. Dvouletý výzkum má nabídnout multidisciplinární pohled na umělou inteligenci (AI), otestovat možnosti spolupráce teologů s informatiky a otevřít téma vztahu umělé inteligence a náboženství v českém prostředí.

„Rychle se rozvíjející umělá inteligence se v současnosti jeví jako nejdůležitější společenská, etická i filosofická výzva, kterou by neměla minout ani křesťanská teologie. Mezinárodní výzkumná skupina pro teologii a současnou kulturu si tuto skutečnost uvědomovala již před několika lety, bylo však jasné, že k tématu nemůžeme přistoupit pouze jako teologové, ale musíme se vydat na neklidné moře interdisciplinární práce,“ nastiňuje počátky spolupráce dr. Štěch. O interdisciplinaritu usiluje také pracovní skupina AI v kontextu, kterou založil dr. Rudolf Rosa společně s dr. Terezou Hannemann a dr. Jindřichem Libovickým. Trojice působí na informatické sekci Matfyzu, kde kromě jiného pořádá sérii zvaných přednášek a seminářů o umělé inteligence, na nichž vystupují odborníci z různých oborů. Právě na jedné z těchto přednášek došlo k setkání matfyzáků s teology, které zhruba před rokem vyústilo ve společný výzkumný projekt.

Co konkrétně by měl výzkum, který právě vstupuje do své druhé poloviny, přinést? „Jde o pilotní projekt. Chceme zjistit, jestli vůbec a jak můžeme s kolegy informatiky spolupracovat. Zároveň se věnujeme testování různých otázek a hledání těch nejnosnějších. Ty pak chceme využít v dalším projektu, o který budeme usilovat v příštím roce. V případě úspěchu současného projektu je naším cílem etablování mezinárodní výzkumné skupiny nabízející neotřelý, interdisciplinární pohled na umělou inteligenci a s ní související otázky,“ upřesňuje Štěch.

Pětičlenný tým se kromě výzkumu věnuje také popularizaci. Například v univerzitním vzdělávacím centru Didaktikon připravuje expozici „Život s umělou inteligencí“, plánuje vydat populárně-naučnou knihu s rozhovory a na podzim se zapojí do akce Dny AI 2023. Za sebou už výzkumníci mají třeba prezentaci na jarní Noci kostelů, v rámci které připravili celovečerní program „Člověk, duše a umělá inteligence” pro návštěvníky kostela Pražského Jezulátka na Malé Straně. Na posterech v prostoru kostela se lidé mohli zamyslet nad možností propojení schopností umělé inteligence a spirituality člověka a prostřednictvím aplikace si nechat vygenerovat AI otisk vlastní duše.

František Štěch (F.Š.) a Rudolf Rosa (RuR) o vztahu náboženství a AI:

Vnímáte umělou inteligenci jako něco, co spiritualitu člověka spíš ohrožuje nebo co ji může nějakým způsobem i obohatit?

F.Š.: Domnívám se, že umělá inteligence může znamenat nový impuls pro zkoumání lidské spirituality. Lidé vyvíjejí umělou inteligenci jaksi ke svému obrazu, tedy aby byla člověku co nejvíce podobná. V tomto ohledu nám může nastavit zrcadlo a poskytnout zajímavé informace. V každém případě není sama umělá inteligence – alespoň ve své dnešní podobě – schopná jakéhokoliv druhu spirituality. Ta je zatím, jak se zdá, výhradním hájemstvím člověka. Duchovního života jsou totiž schopné jen bytosti, které mají duši. Stroj může duchovní chování imitovat, může poskytovat člověku zpětnou vazbu k jeho duchovnímu životu, může mu jej pomáhat žít, ale sám duchovní dimenzi mít nemůže. Stále je rozdíl mezi někým, člověkem, a něčím, strojem.

RuR.: Zároveň ale v dnešní době stroje začínají vykazovat chování, které se může navenek jevit vědomým či oduševnělým; zkoumání rozdílů mezi člověkem a strojem využívajícím umělou inteligenci nám pak může pomoci lépe nahlédnout, v čem spočívá naše lidství či o čem vlastně mluvíme, hovoříme-li o duši.

V čem osobně (a optikou vašich oborů) vidíte největší potenciál a úskalí umělé inteligence?

F.Š.: Z hlediska teologie je největší potenciál umělé inteligence definovatelný spíše obecně, jako technologie, která může umožnit epochální rozvoj možností člověka. Může posunout lidstvo na řádově vyšší technologickou úroveň. Díky svým impresivním analytickým i syntetickým možnostem představuje potenciál pro řešení planetárních problémů, jako je migrace, spravedlivá distribuce zdrojů mezi kontinenty či klimatická krize. Jaký bude člověk ve věku takto pokročilých technologií? Jak se promění jeho náboženskost? Bude pro ni ještě místo v životě lidí? Bude ještě místo pro tajemství? S tím se ovšem pojí také úskalí. Nestane se umělá inteligence jakýmsi narcisovým jezírkem, kde budeme obdivovat svůj obraz odtržení od reality? Nehrozí, že nás umělá inteligence ohromí natolik, že ji zbožštíme?

RuR.: Pokročilé nástroje a modely využívající umělou inteligenci jsou nejen velmi užitečnými prakticky použitelnými nástroji, ale samy se také stávají předmětem výzkumu a interpretace, neboť v nich lze pozorovat zajímavé emergentní chování. Toto chování není do modelu explicitně vloženo, ale vznikne jako jakýsi vedlejší produkt či užitečný mezikrok při snaze co nejlépe vyřešit danou úlohu. Například z pohledu počítačové lingvistiky pozorujeme, že modely při práci s jazykem samy „objeví“ existenci některých slovních druhů a naučí se rozlišovat podstatná jména od sloves, neboť je to pro ně užitečné pro úlohy, které je učíme řešit. Tomuto jevu zatím úplně dobře nerozumíme, nicméně už teď je zřejmé, že tímto způsobem mohou algoritmy strojového učení objevit nejen nám již známe koncepty, ale i koncepty nové, nám neznámé, například nějaké zákonitosti a pravidelnosti v lidských jazycích nebo třeba nové efektivnější algoritmy na řešení některých úloh. Zatímco dosud se modely umělé inteligence učily od nás, je možné, že se brzo budeme učit i my od nich.

Zřejmými úskalími každé mocné technologie samozřejmě jsou široké možnosti úmyslného či neúmyslného zneužití či nevhodného použití, o čemž se naštěstí začíná poměrně široce hovořit. Z výzkumného pohledu pak vidím určitou lákavou, ale nebezpečnou tendenci modely umělé inteligence připodobňovat k lidskému mozku. Jde přitom v základu o užitečnou příležitost: do neuronového modelu můžeme nahlédnout mnohem snáz než do lidského mozku, snáz tedy můžeme pochopit principy, pomocí kterých například pracuje s lidským jazykem. To ale nutně neznamená, že se tímto způsobem dozvíme, jak funguje lidský jazyk či jak jej zpracovává lidský mozek. Umělá neuronová síť nám jen ukáže jeden z možných způsobů, jak s jazykem pracovat, který může být velmi podobný tomu, jak s jazykem pracuje náš mozek, ale také může být velmi odlišný. Je zde tedy potřebné se obezřetně držet standardů pečlivé vědecké práce a vyvarovat se zbrklého vyvozování nepodložených závěrů bez jejich předchozího důkladného ověření.

Jak na váš projekt reaguje náboženská komunita? Nedávno jste jej představili v rámci Noci kostelů v kostele Pražského Jezulátka…

F.Š.: V kostele Pražského Jezulátka jsme představili jen jednu dílčí sondu. Téma „Člověk, duše a umělá inteligence“ je jen jedním střípkem z portfolia našeho zájmu. Chtěli jsme tím spíš otevřít to téma v křesťanském prostředí. Vzbudit zájem a nastolit některé základní otázky. To se, jak se zdá, podařilo. Co se týče reakcí, tak zatím se setkáváme spíše s upřímným zájmem, případně se shovívavým despektem. Myslím, že lidé z křesťanské náboženské komunity, kde se převážně pohybujeme, začínají chápat, že umělá inteligence je znamení doby, technologie, která si přímo říká o křesťanskou, teologickou reakci. Ve světě jsou v rámci náboženských komunit naše témata běžnější. U nás to teprve začíná.


Mohlo by vás také zajímat:

Absurdní drama z pera AI
Učíme stroje fyziku
Prof. Barták: Umělá inteligence lidskou nepřekoná