Matfyz jako oáza normálnosti

Matfyz jako oáza normálnosti

Fakulta / rozhovor

Tereza Šimečková a Michal Jordan jsou absolventi Matfyzu, kde oba studovali informatiku, a dnes vedou úspěšnou firmu Nielsen Admosphere specializující se na výzkum médií. Agentura se angažuje v několika charitativních projektech a nyní se její spoluzakladatelé rozhodli finančně podpořit také svatováclavskou rotundu.

Tereza Šimečková, Michal Jordan a děkan MFF UK prof. Jan Kratochvíl při podpisu darovací smlouvy (foto: Martin Vlach)
Tereza Šimečková, Michal Jordan a děkan MFF UK prof. Jan Kratochvíl při podpisu darovací smlouvy (foto: Martin Vlach)

Ačkoli jsou spoluzakladatelé a akcionáři výzkumné agentury Nielsen Admosphere absolventy Matematicko-fyzikální fakulty, během svých studií se nesetkali. Michal Jordan ukončil studium oboru teoretická kybernetika, matematická informatika a teorie systémů pár měsíců před revolucí. Tereza Šimečková naopak studium datového inženýrství zahájila až po roce 1989. Poprvé se sešli až ve společnosti Median, odkud se posléze vydali budovat výzkumnou agenturu specializovanou na elektronické měření.

Společnost Nielsen Admosphere, dříve známá pod názvem Mediaresearch, již více než 13 let měří v českých domácnostech televizní sledovanost. Realizuje také monitoring reklamy, měří návštěvnost internetu a poskytuje výzkumný servis. Disponuje vlastní měřicí technologií a pracuje na vývoji softwaru určeného k analýze dat. Po 15 letech úspěšného podnikání i podpory různých charitativních projektů se Tereza Šimečková a Michal Jordan rozhodli finančně podpořit projekt záchrany rotundy sv. Václava na Malostranském náměstí.

Kdy jste se rozhodli pro vlastní podnikání?

T.Š.: V roce 2001. Oslovil nás investor, který měl zajištěn měřicí hardware a hledal lidi, kteří vybudují novou společnost. Já tehdy měla hodně malé děti, a tak jsem zvažovala, zda projekt rozjet, nebo zůstat na mateřské.

M.J.: Pro mě to byla příležitost, která se neodmítá. Přišla chvíle, kdy se sešlo několik věcí dohromady. Na trhu byly tehdy komplikace s mediální sledovaností a my jsme do této situace tak nějak vpadli. Nabídli jsme konkurenční řešení alternativní k tomu, co tady bylo.

Byli jste tedy ve správnou chvíli na správném místě.

M.J.: Oba jsme v té době už byli na mediálním trhu známí. Investoři věděli, že umíme pracovat se softwarem a s daty. Ale kdyby tato příležitost nepřišla, alespoň já bych ještě několik let pracoval v původním uspořádání. Založení nové společnosti pro mne ale bylo riskantní. Znamenalo, že se už nebudu moci vrátit tam, kde jsem byl předtím. Začínali jsme ve třech, za rok nás bylo dvacet. Když nepočítám tazatele, čítá dnes naše firma okolo 120 lidí. Je to ale náročný proces, když z firmy, která má jeden projekt, děláte firmu s větším záběrem.

T.Š.: Začínali jsme rovnou jako akciovka. Investor nás nechal rok na projektu pracovat. Vše jsme vlastně připravovali tak, abychom v roce 2001 mohli jít do výběrového řízení na provoz peoplemetrů, přesněji do projektu elektronického měření sledovanosti televize. Během příprav jsme si neustále kladli otázku, zda vyhrajeme, a co bude, pokud ne. Nakonec jsme ale s partnery vyhráli. Během let jsme od nich postupně převzali veškeré práce. Naprogramovali jsme nejen produkční software, ale sami si nyní nahráváme a zpracováváme záznamy televizního a rozhlasového vysílání. V rámci projektu využíváme vlastní algoritmus, tzv. audiomatching, a postupně jsme se ujali i vývoje celého hardwarového zařízení.

„… do paměti se mi vryly myšlenky a způsoby řešení problémů.“

Z počtu zaměstnanců je zřejmé, že měření sledovanosti není jedinou oblastí, na niž se zaměřujete.

M.J.: Naším druhým nejdůležitějším produktem je monitoring objemu reklamy vedený pod značkou Ad Intel. Naše databáze zahrnuje veškerou odvysílanou reklamu v televizi, rádiu, rozhlase a velkou část reklamy na internetu, billboardech a v kinech. Díky tomu dnes máme na českém trhu monopolní postavení. Smyslem monitoringu je, aby zadavatel reklamy získal srovnání, kolik jeho konkurent nakupuje reklamního prostoru. Na základě rozboru pak může zvolit správnou reklamní strategii. Na trhu tato data používají všichni, kdo řeší reklamu, a zacházejí s nimi obdobně jako televizní stanice s daty o sledovanosti naměřenými peoplemetry.

T.Š.: V letech 2007-2009 jsme několikrát zvažovali, že vývoj tohoto produktu zastavíme. Aby měl projekt smysl, museli jsme totiž získat celý trh. To bylo velké riziko, ale věřili jsme, že projekt dokážeme zrealizovat nejlépe nebo lépe než tehdejší konkurence. Asi jsme oba svým založením optimisté. Nyní jsme rádi, že jsme to riskli.

Předloni jste 51 % firmy prodali americkému holdingu Nielsen. Byl to z dnešního pohledu správný krok?

T.Š.: Jednoznačně byl. Již několik let předtím jsme o strategickém partnerovi uvažovali, ale Nielsen nás nenapadl. Občas hrají roli i náhody, v tomto případě třeba personální změny u klientů. Před pár lety tak globální hráč Nielsen zjistil, že je Mediaresearch dobrou lokální značkou, a navrhl, že koupí 100 % společnosti. My jsme sice neměli v úmyslu firmu prodávat, ale řekli jsme si, že by pro nás možná mohla být diskuse s Nielsen zajímavá. Nakonec jsme se domluvili a Nielsen získal 51% podíl. Investici do naší společnosti vnímáme jako velký úspěch celého týmu.

M.J.: Jsme přesvědčení, že i v rámci nového uspořádání budeme mít dostatek vlastního prostoru. Dříve jsme často naráželi na bariéry, které bez strategického partnera nešly překonat. Teď se situace mění.

Z Matfyzu jste odešli před více než dvaceti lety. Dokážete dnes zpětně říci, co vám studium dalo?

T.Š.: Mně osobně dal Matfyz hlavně nadhled. Schopnost analýzy problémů z mnoha úhlů. Je fakt, že se díky studiu umím na svět dívat jinak než většina populace. Co si vybavuji, jsou přednášky Automaty a gramatiky dr. Michala Chytila. Chodila jsem k dr. Chytilovi také na semináře o komunikaci. Díky studiu jsem se tedy naučila efektivně komunikovat, což může být překvapivé, ale je to tak.

M.J.: Souhlasím. Nejsem schopen si vybavit nějakou konkrétní informaci, kterou jsem na MFF UK dostal, ale do paměti se mi vryly myšlenky a způsoby řešení problémů. Ano, primárně jsem se naučil programovat, což mi pomohlo v začátku pracovní kariéry. Matfyz byl ale zároveň také oázou liberálního prostředí a vědeckého přístupu ke světu. Určitě mě tedy ovlivnil i ve způsobu myšlení a v tom, jak se teď stavím k různým životním situacím. Matfyz byl pro mě jakousi oázou normálnosti v jinak složitém prostředí osmdesátých let.

Tento článek jsme automaticky naimportovali z předchozího redakčního systému. Pokud se v něm něco pokazilo, dejte nám prosím vědět.