Hledají nové principy, objevují nečekané souvislosti, propojují teoretické poznatky s praxí a posouvají hranice lidského poznání. Řeč je o mladých vědkyních z Informatické sekce Matfyzu, které svými příběhy boří mýty o tom, že informatika není pro holky. V dalším díle nás do svého badatelského světa, do oblasti didaktiky informatiky, zavede Anna Yaghobová.
| Výzkumný svět: | Didaktika informatiky |
|---|---|
| Největší úspěch: | Daří se mi kombinovat výzkum s praxí v reálné výsledky |
| Profesní vzor: | Cynthia Solomon |
| Vědecký zlozvyk: | Žiju na černém čaji s mlékem a cherry rajčatech |
| Oblíbený citát: | Not everything in life is a lesson. Sometimes you just f*** up |
| Co dělám, když nedělám vědu: | Háčkuji a pletu úplně všude |
| Kdybych nebyla vědkyní, byla bych: | Majitelka obchodu s přízemi a čajem |
Co vás přivedlo k informatice a co vás na ní nejvíce baví?
Informatika byla v mém životě úplně od malička díky tátovi. Skutečné informatice a didaktice jsem se ale začala věnovat až s nástupem na Matfyz. Na informatice mě baví, jak moc rychle se rozvíjí a jak moc rychle se věci mění. Na to musí rychle reagovat i didaktika, aby se ve školách učila témata alespoň trochu přiblížená aktuálnímu dění. S novými technologiemi je stále potřeba vymýšlet a ověřovat, jak tak složitá témata předávat dětem, tvořit nové výukové materiály nebo zkoumat, co o těch nových technologiích děti vlastně vědí.
Proč jste se rozhodla pro vědeckou dráhu v tomto oboru?
Vznešená odpověď by byla, že jsem viděla mnoho oblastí, kterým se věnuje jen málo lidí na světě, a moje vrozená zvědavost mě nutila je prozkoumat. Pravdivější odpověď je, že kromě mé zvědavosti se mi taky ještě nechtělo jít na plný úvazek učit.
Na jakém výzkumu nebo projektu aktuálně pracujete? Jaké jsou hlavní výzvy ve vašem oboru?
Aktuálně dokončuji projekt evidence-based výukových materiálů – modelových hodin, které umožní i neaprobovaným učitelům informatiky vyučovat těžká teoretická témata, jako jsou komponenty počítače nebo jak funguje internet. Často si lidé myslí, že to není žádná zásadní výzva, že se to jen odvykládá a je to hotové. Bohužel to dětem v mnoha případech nevyhovuje a informace po nich „stečou“. Snažím se to změnit použitím moderních výukových metod a množstvím aktivit, které děti zapojí do procesu učení. Pěkně to zapadá do reformy školské informatiky, která je známá jako „nová informatika“. Ta se soustředí na to, aby školská informatika byla méně o aplikačním software a znalostech a více o principech a dovednostech. Žáci se nově cíleně učí programovat, řádně analyticky přemýšlet a prostě chovat se jako standardní matfyzák. Navíc se zvýšil počet hodin, takže je informatiky více, a ještě se zavedla povinně od 3. třídy základní školy.
Hlavní výzvou mého oboru je nedostatek lidí, ať už vědců nebo přímo učitelů. Na školách informatiku učí často lidé, kteří to dostali příkazem a teprve si hledají k informatice cestu. Je potom ale velmi náročné žáky učit těžká témata, pokud se je učitel nejdřív sám musí po večerech učit. Méně hmatatelný, ale stále významný problém je potom také abstrakce a zjednodušování informatických témat. Mnoha lidem se zdá, že učit třeba o tom, jak funguje procesor, je jednoduché. Děti ale často nemají vůbec žádnou představu, není na čem stavět, a zároveň se nesmí přehltit. Najít tu správnou úroveň abstrakce je tedy často oříšek.
Jaký je váš názor na využití umělé inteligence ve vědeckém výzkumu?
Umělá inteligence je silný nástroj, který může hodně usnadnit život, je ale potřeba jej používat s rozumem a citem. My ho v našem výzkumu používáme samozřejmě jako jazykového korektora, občas AI zkusíme ale využít i třeba na první návrh aktivit či výkladu do modelových hodin, které pak adekvátně upravíme.
Spolupracujete na výzkumu s vědci z jiných institucí nebo s průmyslem?
V některých částech svého výzkumu jsem spolupracovala, nebo ještě spolupracuji, s několika vědci z různých zemí. S Nilsem Pancratzem z Stiftung Universität Hildesheim z Německa jsme zkoumali rozdíly ve znalostech českých a dolnosaských dětí ve vztahu ke kurikulům obou zemí. Andrea diSessa, autor velké konstruktivistické teorie „Knowledge in Pieces“, která se zabývá způsobem, jakým se lidé učí a jak si nové poznatky pamatují, s naší výzkumnou skupinou spolupracoval na našem výzkumu dětských prekoncepcí a jak je měnit. Této spolupráce si moc cením, jelikož je to člověk v oboru skutečně významný. Aktuálně spolupracuji s Evou Marinus ze švýcarské Pädagogische Hochschule Schwyz, se kterou se zabýváme vývojem informatických concept cartoons. To jsou takové speciální komiksové obrázky, které pomáhají učiteli v hodině rychle určit, co o daném tématu žáci vědí, případně jestli si z výuky něco zapamatovali. Rádi bychom rozšířili výběr komiksů na většinu témat, která jsou povinnou součástí výuky v České republice i Švýcarsku, a zpřístupnili je široké veřejnosti.
Se školami, což v mém případě je průmysl, spolupracuji neustále, bez nich by můj výzkum vůbec nebyl možný. Výzkum o dětech bez dětí nepodporuji. Jsou to různé základní i střední školy po celé České republice. Nejdál jsem za výzkumem ve škole byla v Ratíškovicích jen 6 kilometrů od hranic se Slovenskem – to mě trochu překvapilo. Jelikož jsem jediný aktivní řidič s autem v rámci naší výzkumné skupiny, měla jsem o zábavu na asi tři a půl hodiny postaráno. Nebylo to nicméně poprvé, taxikářem naší skupiny jsem celou dobu studia. Naštěstí mám řízení ráda, takže to vítám. Snad i kolegové jsou s mými řidičskými schopnostmi spokojení.
Jaký dopad může mít váš výzkum na společnost nebo technologie? Jak by vypadal ideální scénář, ve kterém by vaše práce měla největší dopad?
Můj výzkum pomáhá zlepšit výuku informatiky tak, aby studenti nejen znali pojmy, ale skutečně rozuměli principům různých technologií, a to díky materiálům, které já a naše výzkumná skupina vytváříme. Lze si je alespoň částečně prohlédnout na webu internet4kids.mff.cuni.cz. Žáci s lepšími principiálními znalostmi pak mají lepší digitální gramotnost, což znamená třeba to, že umí s počítačem dobře a efektivně pracovat, umí vyřešit nějaké základní problémy, kriticky přemýšlí nad informacemi nebo se umí chovat bezpečně v kyberprostoru.
Můj výzkum také pomáhá učitelům lépe učit o principech různých technologií tak, aby si z jejich hodin žáci odnášeli co nejvíc informací využitelných v jejich dalším životě. Dopad na společnost se uvidí nejdříve za několik let, až se z dětí, které již prošly novou informatikou, a tedy snad i mými materiály, stanou mladí dospělí.
Jak vidíte budoucnost vašeho výzkumného oboru v příštích 5–10 letech?
Informatické vzdělávání bude stále důležitější, protože technologie se rychle vyvíjejí a stávají se nedílnou součástí každodenního života. Očekávám větší důraz na rozvoj digitální gramotnosti a kritického myšlení nejen při využívání technologií. Zároveň se asi změní příprava budoucích učitelů informatiky, aby informatiku učili srozumitelně, prakticky a s důrazem na porozumění principům spíše než na znalosti. Výzvou bude udržet krok s technologickými změnami a zároveň zajistit, aby výuka informatiky nebyla jen o používání nástrojů, ale o porozumění jejich principům, což třeba u AI může být oříšek. My se o to nicméně na MFF snažíme už nyní. Sama učím předmět Dětské programovací jazyky, kde se zabýváme nástroji pro učitele, které pomohou s výukou programování. Shodou okolností jsou to často nějací robůtci. Každý týden v letním semestru si tedy hrajeme, jezdíme, máme zápasy anebo třeba stavíme koleje pro vlak.
Vědecká práce je náročná a dokáže poměrně snadno přesáhnout do dalších oblastí lidského života. Pociťujete, že by limitovala váš osobní život?
Určitě ano, hraje roli v mých malých i velkých životních rozhodnutích, doufám ale, že se mi to ještě daří ovládat. Nelituji ničeho, ale občas to může být těžké. Občas cítím, že systém není zcela nastaven na mladé ženy, které chtějí být vědkyně s úspěšnou kariérou a zároveň mámy od rodiny, a staví je to právě před ona velká životní rozhodnutí, která mohou ovlivňovat kariéru nebo právě rodinný život. Potěšilo by mě, kdyby se to do budoucna více uvolnilo.
Co byste poradila těm, kteří zvažují vědeckou kariéru v informatice?
Buďte zvědaví, nebojte se klást otázky, a hlavně se nevzdávejte, ono to vždycky nějak dopadne.
