Alice Valkárová převezme Cenu Milady Paulové

Alice Valkárová převezme Cenu Milady Paulové

Fyzika / rozhovor

Oborem, který dominuje letošnímu ročníku Ceny Milady Paulové, je fyzika. Cenu za přínos zejména české fyzice převezme 1. prosince RNDr. Alice Valkárová, DrSc., z Ústavu částicové a jaderné fyziky MFF UK. Dr. Valkárová se zabývá částicovou fyzikou, konkrétně procesy difrakce v elektron-protonových interakcích.

Všech sedm vědkyň, nominovaných na Cenu Milady Paulové, se věnuje fyzikálním tématům. Na seznamu oborů, kterými se zabývají, najdeme například laserové systémy, elektronovou mikroskopii nebo výzkum kapalných krystalů. Volba padla v letošním roce na fyziku proto, aby připomněla významnou osobnost české fyziky profesorku Adélu Kochanovskou a britsko-americkou astronomku Cecilii Payne-Gaposchkinovou. Oblast, ve které je cena udělována, se každý rok mění. Spolupořadateli jsou Sociologický ústav AV ČRNárodní kontaktní centrum – gender a věda.

Význam Ceny spočívá jednak v ocenění vědkyň, které za sebou mají úspěšnou výzkumnou kariéru a významné vědecké výsledky, a jednak v podpoře začínajících či stále studujících badatelek, které jsou na počátku své vědecké dráhy. Cena zároveň hodnotí nejen výzkumnou činnost, ale také pedagogické aktivity nominovaných a jejich spolupráci s občanskými organizacemi a průmyslovou sférou.

Laureátka Ceny Milady Paulové pro rok 2015, dr. Alice Valkárová, se věnuje částicové fyzice se zaměřením na studium procesů difrakce v elektron-protonových interakcích. Na MFF UK vystudovala obor jaderná fyzika, po studiu dále působila na fakultě a od roku 1973 se věnovala dlouhodobému výzkumu ve Spojeném ústavu jaderných výzkumů v Dubně (SSSR). Na tomto pracovišti se soustředila zejména na analýzu dat z interakcí antiprotonů a protonů při energii 22 GeV ve vodíkové bublinové komoře. Od roku 1986 pracovala v Praze na výstavbě experimentálního zařízení H1 budovaném na urychlovači elektronů a protonů HERA v laboratoři DESY v Hamburku. Konkrétně se dr. Valkárová podílela na stavbě kalorimetru s tekutým argonem, a to jak na návrhu zařízení, tak na konstrukci některých jeho součástí. Od r. 1992 se intenzivně věnuje analýze interakcí elektronů s protony. V Ústavu částicové a jaderné fyziky MFF UK založila skupinu, která se zabývá difrakční fyzikou a jejíž činnost je velmi ceněna v rámci zmiňovaného experimentu H1.

„Kolegyni Alici Valkárovou považuji za vědkyni, která dokonale splňuje podmínky pro nominaci a která svým životem může inspirovat ženy směřující na vědeckou dráhu,“ říká k nominaci doc. Jiří Dolejší z Ústavu částicové a jaderné fyziky. Dr. Valkárová se vedle vědecké kariéry věnuje pedagogické činnosti a působila a stále ještě působí též v řadě odborných a vědeckých organizací, například v České fyzikální společnosti, v českém výboru The International Union of Pure and Applied Physics, Výkonném výboru experimentu H1, v Grantové agentuře ČR a rovněž v hodnotícím panelu European Research Council PE2 – Fundamental constituents of matter v Bruselu. „Alice je po všech stránkách velmi výraznou osobností české fyzikální komunity,“ dodává doc. Dolejší.

Paní doktorko, jaký moment Vaší dosavadní kariéry byl pro Vás nejzásadnější?

Za nejdůležitější momenty ve své kariéře považuji ty, kdy jsem se ocitla na životních křižovatkách. To bylo tehdy, kdy jsem si vybrala studium jaderné fyziky, pak si zvolila diplomovou práci zaměřenou na studium částicové fyziky a kdy jsem se rozhodla opustit vyjeté koleje a věnovat se pro mě novému směru výzkumu, probíhajícímu na urychlovači HERA.

Co Vás na Vaší práci nejvíce baví?

Na mé práci mně nejvíce baví řešení problémů, připadá mi to jako řešení křížovky, kde je ovšem mnoho políček dosud neznámých. Podaří-li se zaplnit některé políčko, umožní to pak další krok k pochopení celku, a někdy v budoucnu snad i rozluštění poselství, které je v křížovce obsaženo. Kromě toho mě velmi baví práce se studenty. Těší mě, když mohu sledovat jejich růst a když vidím, že jsou schopni se během několika let stát mezinárodně uznávanými odborníky.

Jak zpětně hodnotíte práci v Dubně a v Hamburku, čím se práce v Hamburku odlišovala od Vaší předchozí zkušenosti z Dubny?

Práce v Dubně představovala v 70. letech světovou špičku v částicové fyzice. Analyzovali jsme antiproton-protonové interakce získané na tehdy největším urychlovači na světě, v Serpuchově. V Dubně tehdy působila také výborná škola teoretických fyziků. Největším nedostatkem byla ale izolovanost východoevropských pracovišť a celkové pokulhávání tamních technologií. V Dubně tehdy nejspolehlivější centrální počítač byl počítač, který už vyřadili z laboratoře ve Francii. A tak si myslím, že mnoho mých tehdejších učitelů by mnohem více vyniklo, kdyby měli možnost pracovat v západních laboratořích. To se také ukázalo po pádu železné opony – někteří z těch mladších jsou nyní ceněnými členy různých experimentů v Evropě i USA.

Má práce v Dubně se velmi lišila od té v Hamburku. Experimentování ve fyzice vysokých energií se totiž během doby od základu změnilo. V honbě za velmi řídkými procesy se začala stavět velká, komplexní experimentální zařízení, kde se elektronicky vybírají jen některé zajímavé interakce. Toho nebylo možné dřívější metodikou bublinových komor dosáhnout. Považuji za velké plus, že jsem měla možnost zúčastnit se experimentu H1 v DESY od samého počátku, a to včetně výroby čtecích elektrod pro kalorimetr takřka „na koleně“ na našem pracovišti na Matfyzu. Vývoj výpočetních metod byl ve srovnání s mými začátky neuvěřitelný. Programování jako předmět výuky v dobách mých studií na fakultě vůbec neexistoval! V roce 1990 jsme počítali v Hamburku ještě na centrálním počítači (i když už ne s pomocí děrných štítků jako v Dubně), internetové připojení začala komunita částicových fyziků používat v r.1992. Já osobně jsem měla zpočátku problém komunikovat anglicky, protože jsem se díky různým peripetiím ve škole anglicky neučila. Ve velké mezinárodní spolupráci čítající kolem 300 osob se ale mluvilo (ač v Německu) především anglicky. Tento handicap už současní studenti díky podstatně zlepšené výuce jazyků nemají.

Co byste vzkázala mladým začínajícím ženám - vědkyním? Na co by si, ve vztahu ke své kariéře, měly dát pozor, a co může být naopak jejich výhodou? Dala byste jim, s ohledem na Vaše zkušenosti, nějakou radu?

Mladé vědkyně mají podle mého názoru v něčem horší pozici, než jsme měli my, a v něčem zase lepší. V naší době nebyl zase takový problém umístit dítě ve školce, jako je tomu mnohdy teď. Na druhé straně teď vidím užitečný trend ženy v jejich kariéře všemožně podporovat a pozoruji, že řada z nich má pak opravdu vynikající výsledky. Abych uvedla jen některé, například naše absolventka Šárka Nová pracuje úspěšně déle než 20 let v CERNu, Jana Bielčíková (nyní pracující v Řeži) byla jedním z několika plenárních řečníků na prestižní konferenci organizované Evropskou fyzikální společností letos ve Vídni, GabrielaThiamová je docentkou na Technické univerzitě v Grenoblu, Marie Davídková je vedoucí oddělení dozimetrie v ÚJF v Řeži. Ženy, pokud jsou dost rozumné, často působí tak, že stmelují výzkumný kolektiv. To ostatně prokázaly i sociologické výzkumy. V době, kdy se většina výzkumu provádí ve velkých spolupracujících skupinách, to je nezanedbatelné plus. Mladým vědkyním bych chtěla doporučit, aby se hlavně nenechaly odradit. Na mě vždycky nedůvěra okolí v mé možnosti a schopnosti působila přesně opačně, než by se dalo čekat. Motivovala mě k tomu, abych dokázala, že nejsem horší než mí kolegové.

Také bych jim doporučila, aby si vybraly takové životní partnery, kteří jejich práci budou tolerovat a dělit se s nimi o domácí práce. Naopak asi není úplně nejšťastnější si vybrat někoho, s kým bude potom žena pracovat na úplně stejné problematice. Okolí pak, ať už to tak je nebo není, má někdy tendenci si myslet, že to všechno dělá stejně její partner.

Jaký význam pro Vás má udělení Ceny Milady Paulové?

Udělení Ceny mě nesmírně potěšilo, jak jinak. Na druhé straně, když jsem se dívala, kdo jsou další kandidátky, z nichž navíc mnohé znám, nemyslela jsem si, že mám v takové konkurenci nějakou velkou naději cenu získat. Určitě by si ji stejnou měrou zasloužila i leckterá z mých protikandidátek, a tak si dovedu představit, že porota stála před nelehkým rozhodováním.

Děkuji za rozhovor.

Tento článek jsme automaticky naimportovali z předchozího redakčního systému. Pokud se v něm něco pokazilo, dejte nám prosím vědět.