O studentech a absolventech Matfyzu se často tvrdí, že jsou úzce zaměření na řešení jednoho konkrétního problému. Většinou takového, který je pro ně samotné klíčový. Ze své specializace prý nejsou úplně připravení přeřadit na potřeby okolí a řešit nápad z širšího hlediska. Proto ani podnikání nebývá, na rozdíl od studentů obchodu a ekonomie, jejich první volbou. Že to tak úplně neplatí, dokazuje příběh Štěpána Gregora, zakladatele úspěšné firmy Hunter Games.
Štěpáne, po škole jste deset let a momentálně vaše firma Hunter Games patří mezi naděje pražského inkubátoru UP21. Jak jste se k podnikání vlastně dostal?
To byla všechno jedna velká náhoda. Když jsem pracoval u pojišťovny Wüstenrot, zlanařil mě kamarád, abych šel pracovat jako CFO do jeho firmy, která prodává vstupenky na divadelní představení v Londýně. Ta společnost kdysi začínala stejně jako náš start-up úplně od nuly. Nyní je na trhu již 15 let a vypracovala se na jednoho z největších hráčů na trhu. Tam jsem si uvědomil, že vytrvalou prací si člověk splní jakýkoli sen, jen musí chtít. Vidět to na vlastní oči mi dodalo odvahu pustit se do podnikání a tak vznikl náš start-up Hunter Games.
To zní trochu jako filmová fráze. Můžete to trochu přiblížit?
Vybral jsem si studium matematiky, která mě na gymplu vždycky bavila a v podstatě jsem se jí nikdy ani nemusel učit. To však jen do té doby, než mě vzali na Matfyz. Rozdíl v úrovni středoškolské a vysokoškolské matematiky byl enormní. Já si vybral finanční a pojistnou matematiku, která je na Matfyzu považována za nejjednodušší obor. Přestože nás však do prváku nastoupilo 190, školu dokončilo jen 14. Během studia jsem to měl několikrát nahnuté. Už od prváku jsem pracoval, takže mi na studium nezbývalo moc času. Přesto, dokončit školu bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem kdy udělal.
Váš start-up však není úplně spojený s matematikou. Jak vznikl nápad založit si firmu, která se bude specializovat na interaktivní zážitkové hry?
Ten nápad vznikl v dubnu 2015 jako klukovská zábava. Pro své kamarády jsme vymysleli hádankovou hru, takovou venkovní šifrovačku či únikovku, a mělo to obrovský úspěch. Když jsme dělali další, stalo se nám, že se do hry přihlásili lidé, které jsme vůbec neznali. V tu chvíli jsme si řekli, proč se tím neživit, když je o to takový zájem. Ze začátku jsme sami předem procházeli herní trasu a zprávy schovávali třeba pod kámen apod. Jenže několikrát se stalo, že někdo zprávu ukradl a tím nám celou hru pokazil. Tak jsme si řekli, že napíšeme mobilní aplikaci, pomocí které se budou naše hry hrát, a že tak spojíme dětskou zábavu s technikou.
Herní příběhy a šifry sami vymýšlíte. Musíte mít velkou fantazii a zásobárnu nápadů…
Fantazie nám rozhodně nechybí. Ale do budoucna bychom chtěli, aby si lidé psali hry sami. My budeme jen taková platforma, kde uživatelé dostanou nástroj, stránku, mobilní aplikaci, ale obsah bude na nich. Už teď navazujeme spolupráci s cestovními agenturami, které pomocí her, jež si samy vytvořily, provádějí své klienty po Praze, nebo s hotely, které hry nabízejí jako zajímavý doplněk k tradičním concierge službám.
Zatím se orientujeme pouze na Prahu, ale kouzlo našeho nápadu tkví v tom, že se dá v podstatě rozšířit kamkoli na zeměkouli, kde je mobilní signál.
V jaké fázi se teď váš start-up nachází?
Všude, kam jsme šli, měl nápad úspěch a my z toho máme hroznou radost a žene nás to dál. Začalo to jako dětská hra a ono se to chytlo! Na druhou stranu jsme při vývoji aplikace hodně pospíchali a nasekali tak spoustu chyb, které nám teď s odstupem času přijdou zásadní, a proto teď vyvíjíme novou aplikaci, která oficiálně vyjde v září.
Kdo vám pomáhá s financováním vývoje?
Poptávka rostla, ale chyběly nám příjmy. Napsali jsme proto do UP21, start-up inkubátoru matematika Karla Janečka. Popsali jsme jim náš nápad a je to nadchlo. Stali jsme se tak jejich inkubovaným start-upem a za podíl ve firmě jsme dostali peníze na další rozvoj. V UP21 máme k dispozici také tým vývojářů, webdesignérů a lidí, kteří nám pomáhají s administrativou. Samotný nápad je totiž jedna věc, podnikání s sebou přináší i spoustu administrativy, která je k zbláznění, a člověk pak v podstatě nemá čas realizovat svůj prvotní nápad. Takže inkubátor je z tohoto pohledu fajn věc.
Inkubátory fungují také jako první kritikové. Daří se vám vždy obhájit všechny své nápady?
Jak kdy. Když máte start-up, tak máte pocit, že všechny vaše nápady jsou naprosto super, ale pak jdete s kůží na trh a někdy zjistíte, že je to vlastně jedna velká blbost. V inkubátoru UP21 působí řada zkušených mentorů, kteří vám radí a snaží se, abyste v tom, co děláte, byli úspěšní. Ale konečné rozhodnutí je stejně vždy jen na vás.
Podnikání je tak vlastně týmová práce s partnery, kteří umějí i jiné věci. „Learning by doing“ je sice fajn, ale trochu zdlouhavé…
Nestačí mít jen dobrý podnikatelský nápad. Důležité je také přesvědčit investora, aby do vašeho nápadu investoval. Když nedokážete jednoduše a srozumitelně popsat, o čem váš nápad vlastně je, máte smůlu. Lidé na Matfyzu jsou velice inteligentní, ale dle mého se neumějí moc prodat. Já se to učím pořád a jde mi to pomalu. Na Matfyzu nám z mého pohledu chybělo víc soft skills ve výuce. Můj vzkaz studentům je tedy úplně jednoduchý – odborné znalosti nejsou všechno, soft a hard skills jsou spojené nádoby, které musejí fungovat spolu. Škoda je, že mi to došlo až s odstupem času. Ve škole jsem to vůbec nechápal.