Se studentem Matfyzu a spoluzakladatelem úspěšného projektu LocAid.me o tom, jak se rozjíždí podnikání v Čechách a v USA, jaké je studium na Stanford University nebo proč se zahraniční student rozhodne, že bude učit české seniory pracovat s počítačem.
Aakash Ravi pochází z jihoindického města Triči. V rodné zemi však žil jen do dvou let, s rodiči se poté přestěhoval do Singapuru. Ani tam však nezakotvil natrvalo. Dětství prožil v Japonsku, Číně, USA a v několika dalších zemích. Cesty rodičů ho nakonec přivedly až do České republiky a ke studiu informatiky na Matfyzu. Aakashe Raviho čekají v lednu státnice. Kromě studia a výzkumu věnuje podstatnou část svého času projektu LocAid.me. Jako spoluautor za něj v červnu získal cenu Vodafone Nápad roku.
Věnujete se několika aktivitám najednou. Která vás v současnosti zaměstnává nejvíce?
Právě teď to jsou dva projekty. Nejvíce času věnuji LocAid.me, společnosti kterou jsme s kolegy založili v České republice a také v USA. Vyvíjíme hardware a software, který má zlepšit bezpečnost osob na veřejných místech. V případě nouze jim pomůže uniknout z nebezpečných situací, jako jsou požáry nebo teroristické útoky. Souběžně s tím mě hodně zaměstnává výzkum, který provádím na Stanford University a v Ústavu technické a experimentální fyziky ČVUT. Primárně se ale soustředím na LocAid.me, protože podnikání přináší výsledky mnohem rychleji. A já rád pomáhám lidem hned.
Rozvíjet podnikatelský projekt na dvou kontinentech musí být poměrně náročné…
Pro rozjezd LocAid.me je to ale praktické. V Praze máme inženýrskou základnu, protože se tu nachází hodně talentovaných developerů. V San Franciscu je zase hodně lidí, s kterými můžu navázat obchodní kontakt. Americká společnost je totiž oproti Evropě daleko otevřenější vůči inovacím. Protože mám ve firmě na starosti hlavně obchod, musím být častěji v San Franciscu, kde se rozvíjí daleko více kontraktů.
V České republice už máte klienty?
Ano. Je to Palác Adria, v němž sídlí naše firma, a dále nás vybrali pro projekt Smart Prague, který má za cíl zkvalitnit život ve městě. O náš systém je v ČR zájem, ale žádné z jednání s českými partnery ještě nedospělo tak daleko jako v USA, kde už chystáme k podpisu předběžné smlouvy.
V čem se systém, na kterém pracujete, liší od ostatních řešení běžně používaných v České republice?
V ČR slouží k řešení krizových situací v zásadě dva prostředky. Prvním z nich jsou alarmové systémy, které komunikují se záchrannými sbory. Druhým je pak vnitřní navigační systém v konkrétní budově. Náš projekt oba aspekty propojuje, čímž vzniká komplexní záchranný plán. V současné době plné mnoha hrozeb může být velmi užitečný.
Co vás k jeho vytvoření inspirovalo?
Osobní zkušenost. Byli jsme zrovna v Paláci Adria, když v sousedním domě někdo ohlásil bombu. Trvalo skoro dvě hodiny, než se k nám tato informace dostala. Recepční musela projít kancelář po kanceláři a všem ústně sdělit, co se děje. To nám přišlo velmi neefektivní. Nakonec se ukázalo, že šlo o falešný poplach. Kdyby tam bomba skutečně byla, byli bychom v docela vážné situaci – stěží bychom se včas dozvěděli, kudy a kam utéct.
Chodil jste na americkou střední školu v Šanghaji a poté jste si k dalšímu studiu vybral Matfyz. Proč jste se rozhodl studovat právě českou vysokou školu?
Do Čech se stěhovali moji rodiče, což byl jeden z hlavních důvodů. Můj původní plán byl však takový, že půjdu studovat do USA nebo Kanady. Uvědomil jsem si ale, že by to bylo velmi finančně náročné a že bych byl daleko od své rodiny. Když jsem se dozvěděl, že Matfyz otevírá nový studijní obor určený zahraničním studentům, řekl jsem si – proč to nezkusit. A myslím, že to bylo dobré rozhodnutí.
Než jsem na Matfyz přišel, netušil jsem, o jak prestižní univerzitu jde. Že to je v dobrém slova smyslu trochu šílené místo, mi došlo až na začátku studia. Úroveň výuky matematiky je fenomenální. Řekl bych, že v tomto ohledu je Matfyz srovnatelný se Stanfordem.
V čem konkrétně?
Způsob, jakým se studenti od prvních hodin učí matematiku, kompletně změní jejich myšlení. Jde o velmi formální formu výuky, která je postavena na logice a důkazech. Je to čistá matematika, která by se podle mě měla tímto způsobem učit i na dalších školách. Už od první hodiny Matematické analýzy se například zabýváte symboly, proměnnými, větami a důkazy. První semestr pro mě byl dost náročný. Zkoušky jsem sice udělal, ale dalo mi to dost práce. Matfyz zkrátka nabízí jinou formu obtížnosti. Co vím od svých přátel na Stanfordu, matematika tam má také perfektní úroveň, ale studenti nemusejí rozumět každému tvrzení a důkazu. Myslím si, že pokud se naučíte matematiku na Matfyzu, zvládnete ji pak na jakékoli jiné univerzitě.
Žil jste v několika zemích po celém světě. Je něco, co vás překvapilo na České republice?
Nečekal jsem, že je Česko tak krásná země. Střední a východní Evropu cizinci pořád vnímají tak trochu jako postsovětské oblasti. Očekával jsem studenou a zachmuřelou zemi plnou neudržovaných budov. Když jsem pak viděl Prahu ve skutečnosti, byl jsem unešený. Překvapilo mě i to, jak jsou tu lidé milí, zejména když se s nimi snažím mluvit česky.
Spřátelil jste se s nějakými Čechy, potažmo matfyzáky?
Ano, na Matfyzu mám několik přátel. Češi jsou při navazování vztahů trochu zdrženliví, jsou milí, ale obyčejně za vámi sami nepřijdou a neosloví vás. Přátele mezi nimi mám, ale většinou musím první krok v kontaktu učinit já.
V létě jste se zúčastnil speciálního programu, který nabízí Stanford University pro studenty ostatních vysokých škol. Jaké unikátní možnosti se vám tím otevřely?
Je jich hned několik. Chtěl jsem dělat výzkum, což mi Stanford umožnil. Podílím se na výzkumu v oboru komputační biologie, resp. genetiky. Také jsem chtěl dále rozšířit projekt LocAid.me, což se mi také povedlo. V neposlední řadě mě lákala oblast Sillicon Valley, uprostřed které se Stanford University nalézá. Pravidelně se zde konají různé akce a jezdí sem přednášet vynikající vědci. Za dobu svého pobytu jsem tu potkal nejméně deset dalších studentů, kteří také rozjížděli vlastní firmy. Je to zkrátka místo, v němž nic není dost bláznivé, aby se to nedalo realizovat. Lidé tady mohou určitým způsobem porušovat pravidla a dělat věci jinak, než je běžné.
Stanford University během léta pořádá tzv. Sillicon Valley Innovation Academy, během níž vybraní studenti konzultují své podnikatelské záměry s mentory z řad expertů a úspěšných businessmanů.
Letos nás bylo pro akademii vybráno asi 70. Rozdělili jsme se do skupin podle zájmu o určitý konkrétní problém k řešení. Během sedmi týdnů jsme pak v podstatě vybudovali základy nové firmy včetně průzkumu trhu, návrhu produktu atd. U toho nám asistovali odborníci ze Stanfordu a lidé spojení s univerzitou.
Studenti se tím rychle a efektivně se naučí, jak zahájit podnikání. Vybrané projekty postupují do finále, kde je autoři představují početnému odbornému publiku a potenciálním investorům. Finalisté mají velkou šanci, že investora skutečně získají a vstoupí na trh.
Váš projekt se do finále dostal?
Ano, navrhli jsme aplikaci, která má pomáhat pracovníkům pečujícím o lidi trpící stařeckou demencí. Aplikace jim ulehčí komunikaci s pacienty. Za projekt jsme dostali cenu a někteří členové našeho týmu na základě toho teď zakládají firmu.
Pokud jde o péči o staré lidi, ve Stanfordu to nebylo poprvé, co jste se zaměřil právě na tuto oblast.
V Praze jsme spolu s dalšími studenty pořádali počítačové kurzy pro seniory. Podnět vyšel od Stanislava Veselého ze studijního oddělení, který má na starost zahraniční studenty. Ten se před námi jednou zmínil, že čeští senioři nemají moc příležitostí ke zvládnutí práce s počítačem. Udělali jsme si průzkum a zjistili, že za kurzy úplných základů práce na počítači pořádané různými organizacemi účastníci zaplatí zhruba 100 korun za hodinu. Uvědomili jsme si, že jako studenti můžeme seniorům dávat lekce levněji, vlastně i zdarma. Spojili jsme se tedy s některými zájmovými spolky a komunitními centry a kurzy zorganizovali. Byla to pro mě skvělá zkušenost. Vyučovali jsme česky, takže jsem si mohl procvičit jazyk, a setkal jsem se s lidmi, kteří byli skutečně rádi, že pro ně něco děláme.
Chtěl byste se něčemu podobnému věnovat i v budoucnu?
Určitě ano, jen ještě nemám přesnou představu. Bude to znít jako klišé, ale chci udělat něco pro to, aby se na světě žilo lépe. Neziskový sektor je v tomto ohledu nezastupitelný. Na to, abyste pomohli více lidem, musíte ale mít dostatek peněz. Dosud jsme se věnovali pouze seniorům v Praze a v jejím okolí. Chtěl bych se tedy v podnikání zaměřit na to, abych v budoucnu mohl pomoci více lidem, třeba tím, že se mým přičiněním kurzy budou konat nejen v Praze, ale i v dalších městech.