Pozor! Používáte zastaralý prohlížeč, stránka se nemusí zobrazovat správně. Aktualizujte jej a zlepšete tak svůj uživatelský zážitek.

Matfyz.cz

Československý počítač EPOS 2

Jeden z prototypů počítače EPOS 2 byl sestavován a zkoušen v prostorách MFF UK na Malostranském náměstí (ve dvoraně zvané „nová rotunda“), které dostal VÚMS v roce 1967 za tím účelem k dispozici (foto: web historiepocitacu.cz)

Po návratu z emigrace se profesor Antonín Svoboda pokusil vybudovat v Československu počítačovou školu a vyvíjet stroje na zpracování informací. Za tím účelem shromáždil skupinu schopných spolupracovníků a vyučoval studenty na ČVUT a později též na MFF UK.

V rámci Matematického ústavu a Akademie věd založil Oddělení matematických strojů, z kterého se později stala laboratoř a nakonec samostatný ústav. Ústav matematických strojů byl později převeden pod Ministerstvo přesného strojírenství jako Výzkumný ústav matematických strojů (VÚMS). Centrum ústavu sídlilo na Loretánském náměstí, řada útvarů s různým zaměřením však musela být rozmístěna v jiných lokalitách. Na Loretánském náměstí byl pod Svobodovým vedením sestrojen první číslicový SAamočinný POčítač (SAPO) v ČSR a jeden z prvních i v zemích východního bloku. Návrh koncepce započal roku 1950, vývoj konstrukce probíhal od roku 1952. Zprovozněn byl v roce 1957, tři roky nato však vyhořel a jeho provoz již nebyl obnoven.

V roce 1956 byly ve VÚMS zahájeny práce na druhém československém počítači EPOS. Šlo o počítač původně 1. generace, postavený na elektronkách. Protože se počítalo s jeho modernizací, nesl označení EPOS 1. Zprovozněn byl na pracovišti VÚMS v Dlouhé ulici v roce 1961 a vyrobeny byly celkem tři prototypy. Pozdější tranzistorová verze 2. generace měla stejnou architekturu a nesla označení EPOS 2.

Profesní dům jezuitské koleje byl postaven v letech 1674 – 1691 pro profesní bratry Tovaryšstva Ježíšova, ne však jako kolej, ale pro jejich potřeby, k podpoře Malostranského gymnázia a pro jejich rozsáhlou knihovnu. Po zrušení řádu Josefem II. byl Profesní dům využíván pro různé administrativní účely, např. zde v 19. století sídlil Vrchní zemský soud. Po vzniku Československa zde sídlila ústřední státní pokladna a pro její potřeby na nádvoří byla dostavěna bankovní dvorana, která se dnes říká „nová rotunda“, a v podzemí byly dokonce vybudovány trezory. V roce 1953 byla do této budovy z ČVUT vyčleněna Vysoká škola železniční a taktéž zde byly uchovávány některé části zemského soudního archivu. Vysoká škola železniční byla v roce 1960 přemístěna do Žiliny a počátkem šedesátých let budovu získala pro rozšíření výuky Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy a postupně převzala do své správy celou budovu. Dnes zde má své sídlo sekce informatiky MFF a v prostorách nové rotundy jsou umístěny osobní počítače pro potřeby studentů.

EPOS byl digitální dekadický počítač vlastní architektury s řadou progresivních vlastností. Počítač měl pevně zabudované dvojí sdílení času – externí pro 5 nezávislých programů a interní umožňující využít čas u dlouhých operací k přípravě, resp. provádění další instrukce. Měl 12místné dekadické slovo s 13. dopočítávanou kontrolní číslicí – všechny v kódu 2 z 5. V tomto kódu se slova přenášela a ukládala do/z paměti, což umožňovalo opravitelnost jedné chyby ve slově! Aritmetická jednotka pracovala v kódu zbytkových tříd modulo 2, 3 a 5, což dovolovalo použít specifické algoritmy, které zpracovávaly operandy rychleji než klasické aritmetické jednotky.

Nenumerické znaky včetně české abecedy byly kódovány vždy dvojicí dekadických číslic, buď 6 znaků za sebou v jednom slově, nebo 12 znaků ve dvou souvisejících slovech. Vnitřní rychlá feritová operační paměť měla adresovatelnou kapacitu až 40 000 slov. V paměti byl rezervovaný adresní prostor v rozsahu až 9 000 slov pro umístění systémového software, který však měl být původně vyráběn jako pevná paměť (ROM). Operační kód počítače měl k dispozici 10 univerzálních registrů se zabudovanou rychlou registrovou aritmetikou, a to pro každý z 5 sdílených programů. Paměť pro systémový software, která byla původně projektována jako pevná z výroby, byla u EPOS 2 realizována jako standardní feritová, ale „zamykatelná“ paměť, takže systémový software bylo možno v rámci vývoje nebo na základě uživatelských reklamací opravovat a opravy distribuovat uživatelům. Zamykání této paměti zajistilo, že ji v provozu nebylo možno (např. chybou v programu) přepsat a znehodnotit.

Po zprovoznění počítače byl na něm vyvíjen a laděn první počítačový operační systém vyvinutý v ČSR, nazývaný ZOS (Základní operační systém). Umístěn byl z větší části (tj. komponenty nezbytně dostupné v paměti při provozu aplikačních programů) ve výše zmíněné uzamykatelné operační paměti. ZOS obsahoval obvyklé komponenty systémového software:

  • základní podpora spuštěného programu (Supervisor),
  • správa a řízení spouštění aplikačních programů (Monitor),
  • knihovny programů (zdrojová, makro, modulová a spustitelných programů) a jejich správa,
  • spojovací program přeložených modulů do spustitelného stavu (Linkage editor),
  • programovací jazyky (Assembler, Fortran, Cobol, RPG).

Kromě operačního systému existovala i sada jednotlivých aplikačních programů, např. třídicí (či lépe řadicí) program Sort, včetně závěrečného slévání dílčích seřazených sekvencí dat – Merge.

Počítač EPOS 2 byl od roku 1969 vyráběn v ZPA Čakovice pod názvem ZPA 600, od roku 1972 byl vyráběn v modernizované verzi pod názvem ZPA 601 (obou verzí bylo vyrobeno více než 30 kusů), včetně několika kusů v mobilní verzi pro armádu, na třech vozech se skříňovou nástavbou; zkušebně byla vyrobena zjednodušená verze (bez sdílení času) pod názvem ZPA 200 (je ale možné, že to byly právě ty mobilní pro armádu).

Poznámka na závěr: Je nezbytné připomenout, že výpočetní technika od pionýrských dob počítačů EPOS udělala technologický pokrok, který nesnese srovnání s žádným jiným technickým oborem, a to nejen v oblasti samotných počítačů. Ne každý si uvědomuje, že moderní mobilní „chytrý“ telefon (smartphone) je vlastně počítač, který obsahuje stejné funkční prvky jako dřívější sálové počítače, je však mnohem menší a lehčí a přitom ze všech hledisek výrazně výkonnější: rychlost zpracování, objem a rychlost paměti (vnitřní i vnější), konektivita na telefonní i datové sítě, vysoce kvalitní displeje umožňující grafické zobrazování informací a další parametry jsou svými hodnotami nesrovnatelné. Neohrnujme ale nos nad tehdejšími počítači, ani nad jejich tvůrci. Bez nich by totiž dnes žádné smartphony nebyly.


Mohlo by vás také zajímat:

Profesor Antonín Svoboda: Otec české informatiky a vývoje digitální výpočetní techniky

Další obrázky
comments powered by Disqus

Matfyz.cz

Univerzita Karlova
Matematicko-fyzikální fakulta
Ke Karlovu 3
121 16  Praha 2
IČ: 00216208
DIČ: CZ00216208
web fakulty
studuj na Matfyzu
e-shop