Z floridského mysu Canaveral odstartovala evropská sonda Solar Orbiter, která na své palubě nese několik českých přístrojů. Na vývoji jednoho z nich se podíleli vědci z Matfyzu.
Start rakety proběhl v pondělí v 5:03 SEČ (v neděli 23:03 místního času) a přímo na Floridě jej sledoval docent Lubomír Přech z Katedry fyziky povrchů a plazmatu MFF UK. Jeho tým vytvořil pro misi, která má zkoumat Slunce, desku vstupní elektroniky pro spektrometr protonů a alfa částic přístroje SWA (Analyzátor slunečního větru). Dojmy ze startu přibližuje doc. Přech v následující reportáži.
Začátkem listopadu byla sonda Solar Orbiter přepravena leteckým speciálem na americkou Floridu. V prostorách firmy Astrotech (Titusville, Florida) proběhlo závěrečné testování a nahrání poslední verze letového řídicího software družice i některých vědeckých přístrojů (včetně analyzátoru slunečního větru SWA). Kosmická sonda byla naplněna palivem, které bude pohánět její raketové motorky, a byly nabity akumulátory a odmontovány vybrané ochranné kryty a pojistky. Poté byla sonda umístěna do dvoudílné aerodynamické skořepiny pro ochranu během transportu a v počáteční fázi startu během letu hustými vrstvami atmosféry.
Start Solar Orbiteru
Zatímco závěrečné testy sondy Solar Orbiter i nosné rakety Atlas V 411 probíhaly po převozu na Floridu podle plánu, v závěru plánovaného termínu startu 5. 2. 2020 nepřálo příliš počasí. Nejprve koncem ledna, při generální zkoušce plnění nosné rakety tekutým kyslíkem a vodíkem, přímo na odpalovací rampě uvolnil silný poryv větru jeden z přívodů klimatizace řídicího bloku rakety (být to přívod kyslíku či vodíku, možná by se start neuskutečnil vůbec, naštěstí se test odehrával bez Solar Orbiteru). Test musel být přerušen, palivo vypuštěno a raketa odvezena do montážní haly VIF ke kontrole. Úspěšně byl opakován o dva dny později, ale start rakety se v důsledku toho posunul (a já poprvé měnil rezervace hotelu a letenek).
Poslední lednový týden měla být sonda Solar Orbiter - tou dobou již uzavřená v ochranné skořepině - převezena z prostor firmy Astrotech k montáži na vrchol rakety. Špatné počasí však narušilo také harmonogram vypuštění rakety SpaceX Falcon 9 s 60 družicemi Starlink pro satelitní internet na palubě. Ta po mnoha odkladech odstartovala 29. 1., v den kdy se měl uskutečnit převoz Solar Orbiteru. Vzhledem k tomu, že obě odpalovací rampy jsou v těsném sousedství a komerční let dostal přednost, byl start Solar Orbiteru o další dva dny odložen. Tohle už zamíchalo programem všech, ne každý mohl znovu měnit své cestovní plány. Některé schůze vědeckých a přístrojových týmů, naplánované původně až po startu, musely být přeloženy, protože hlavní aktéři měli najednou jiné oficiální povinnost den před startem.
O tomto víkendu se počasí konečně umoudřilo a vše začalo jít jako na drátkách. V Kennedyho vesmírném centru probíhal čilý návštěvní ruch, ale hostům NASA, pozvaným ke sledování startu, neunikl vývoz rakety se sondou Solar Orbiter z montážní haly na 500 metrů vzdálenou rampu. Kdekdo se pokoušel zachytit tu cestu alespoň z dálky, jenže areál KSC je pokrytý přímořskými mokřady a vysokými keři, takže míst s dobrým výhledem je málo. Jedním z nejlepších je „Banana Creek“ u haly věnované americkému měsíčnímu programu Apollo/Saturn V. Ale i to je od rampy vzdálené celých 8 km. Bezpečnost návštěvníků je zkrátka nade vše.
A tak zatímco jsme nedělní ráno věnovali prohlídce exponátů návštěvního centra KSC (nenechte si ujít raketoplán Atlantis visící pouhých pět metrů od vás – vidíte každý detail té úžasné konstrukce), technici zahájili předstartovní přípravy. Zapnutí řídicího počítače, kontrola telemetrie, všech elektronických, mechanických a hydromechanickým systémů si žádá nasazení několika stovek inženýrů u obrazovek.
Noční start rakety je speciální zážitek. Dvě hodiny před startem nás, pozvané hosty NASA, převezly autobusy k pozorovacím tribunám u Banana Creek (původně se prodávaly i placené vstupenky pro širokou veřejnost k o něco bližší VIP pozorovací tribuně Gantry 39, ale přístup tam byl nakonec kvůli východnímu větru a možnosti zavlečení toxických zplodin odvolán). V minulosti odtud diváci pozorovali například starty mise Apollo.
Ve slavnostní a vzrušené náladě, po boku svých rodin a několika stovek dalších vědců a pracovníků, kteří se na vývoji sondy podíleli, čekáme na start Solar Orbiteru: na obzoru osvětlená a slabě dýmající raketa na rampě, z boku velkoplošná obrazovka přednášející předstartovní besedu vedoucích projektu, bezprostřední informace z řídicího centra startu rakety ULA a řídicího centra sondy ESOC v německém Darmstadtu. Velký displej nalevo odpočítává poslední minuty a sekundy před startem. Dění komentuje do reproduktorů pracovník NASA/KSC. Za méně než dvě hodiny před startem byly naplněny kyslíkové a vodíkové nádrže, aktivována pyrotechnika, do palubního počítače nahrány poslední informace o výškovém profilu větru. Poslední testy: go, go, go, go … GO! Poslední sekundy už vše sledujeme ve tmě, scénu osvětluje jen úplněk nad startovací rampou.
T-0: LIFTOFF
Vidíme zážeh motorů a raketa se za naprostého ticha odlepuje od rampy a zrychluje stále výš. Za sebou táhne ohon kouřových plynů. Teprve po chvíli (otázka pro fyziky – za jak dlouho?) k nám doléhá sílící burácení hromu, později spíše připomínající novoroční ohňostroj. Je to slavnostní okamžik. Ozve se potlesk, volání, lidé sledují, jak raketa mizí coby malá hvězdička nad Atlantickým oceánem. Rozsvícenou obrazovku s pokračováním přenosu už nikdo prakticky nevnímá (však je doma internet – podívám se pak). Všichni si gratulují, pořizují skupinové památeční fotografie pracovních týmů. Volají první média kvůli rozhovorům. V přilehlé hale pod nasvícenou obří raketou Saturn V natáčím krátký rozhovor pro Českou televizi. Ve frontě na autobusy, které nás odvezou zpět k parkovištím, se dozvídáme o úspěšném druhém zážehu druhého stupně Centaur kdesi nad Indickým oceánem. A řidič autobusu nám předává zprávu z řídicího centra ESOC o potvrzeném odpojení sondy Solar Orbiter od stupně Centaur. Opět potlesk a radostné volání. Obě tělesa se vydávají na samostatnou pouť ke Slunci.
Zbývá dodat, že na malém přípitku spontánně organizovaném u pláže jednoho z místních motelů, nám vedoucí přístroje RPW Milan Maksimovic (LESIA) přináší zprávu, že sonda úspěšně rozložila své sluneční panely a má vlastní energii na cestu.
Související:
Rozhovor s doc. Lubomírem Přechem na Českém rozhlasu (v čase od 6:25)