Hodnota starověkých mincí odpovídala ceně kovu, ze kterého byly vyrobeny. Už středověcí panovníci však začali vyrovnávat skrytou inflaci pomocí lacinějších příměsí. Základem všech současných mincí v ČR je ocel s různými povrchovými úpravami.
Nejstarší platidla pocházejí pravděpodobně z Babylónie. Orientalista Bedřich Hrozný (1879 – 1952) ve své knize Zum Geldwesen der Babylonier z roku 1902 píše, že Chetité platili slitky stříbra. Mince byly dlouhou dobu téměř jedinou formou peněz, i když v Egyptě se používal jako prostředek směny například ječmen. Příslušníci slovanských kmenů zase s oblibou směňovali plátěné ústřižky, jak dokládá arabský cestovatel Ibrahim Ibn Jakub (912 – ?) ještě v 10. století. Od plátna se pak snad odvozuje i základ českého slova platit.
Bankovky vznikly oproti mincím později, zřejmě v 7. století v Číně. Nosit s sebou těžká kovová platidla bylo pro Číňany nepraktické, a proto je nechávali u obchodníků. Ti jim za ně vystavovali stvrzenky, které pak sloužily při obchodování.
První bankovky na českém území se začaly používat až roku 1762, kdy o jejich emisi rozhodla dekretem císařovna Marie Terezie.
Středověké mince
Dnešní mince se v zásadě razí stejným způsobem jako ve středověku. Z kovového materiálu se vyková plech, z něhož se vystřihne nebo vyrazí průbojníkem polotovar zvaný střížek. Střížek se položí mezi razidla a úderem na razidlo nebo zatížením v lisu se oba povrchy (líc a rub mince) současně vytvarují.
V platebním styku muselo být jasné, který panovník dal mince razit, z jakého kovu a jaké ryzosti. Tyto údaje udávaly hodnotu mincí. Proto se jejich povrchy začaly opatřovat reliéfem. Použitý kov musel být dosti vzácný, aby vyjadřoval hodnotu mince, a přitom musel být tvárný, aby plastická deformace nevyžadovala příliš velký tlak. Volba logicky padla na zlato a stříbro, a proto se královská sídla často nacházela v lokalitách, kde se tyto kovy těžily.
Oba kovové prvky mají kubickou plošně centrovanou strukturu. Jejich elementární buňka je krychlová s ionty ve vrcholech a středech stěn krychle. Proto nabízejí tyto kovy 12 možností, tzv. snadných skluzových systémů, ve kterých probíhá plastická deformace při relativně nízkých tlacích. Čisté kovy však nejsou pro mincovnictví ideální.
Aby nebyla hodnota mince příliš vysoká, musel se použít tenký plech a platidla se používáním neúměrně deformovala. Navíc byl jejich otěr tak veliký, že ztrácela rychle na své hodnotě. Proto se ke zlatu a stříbru postupně přidávaly další prvky, které neměnily základní strukturu vzácného kovu. Vzniklé slitiny však měly vyšší tvrdost, odolávaly otěru a hlavně byly levnější. Nejčastěji sloužily jako přídatné prvky měď, cín a zinek.
Zajímavostí je, že pro „domácí“ platební styk se už ve středověku začaly razit mince s menším obsahem vzácného kovu, než byla udaná nominální hodnota platidla. Mince s odpovídající materiálovou hodnotou sloužily panovníkovi jen k obchodům mimo jeho území.
Například se uvádí, že ve francouzských mincích klesl obsah ryzího stříbra mezi lety 1200 a 1600 o 80 %. Platidla z méně ušlechtilých kovů však znali už ve starém Řecku a Římě. Chalkoi (měďák) byla nejmenší řecká mince a aes grave (těžký bronz) se používal v Římě ve 3. století před naším letopočtem. Vyráběl se ve třech velikostech o hmotnosti 272, 327 nebo 341 gramů. Platný však byl jen na území Věčného města.
Ocelové oběživo ČR
Princip výrazného nesouladu mezi nominální a materiálovou hodnotou platidla přetrvává i v moderním finančnictví. Nominální hodnotu mincí garantuje stát, který je vydává. Výrobní cena je většinou značně vyšší, než hodnota použitého materiálu, a i ta může převyšovat nominální hodnotu. V tom případě je konkrétní mince stažena z oběhu. V roce 2003 proto byla ukončena platnost 10 a 20haléřových mincí a v roce 2008 platnost 50haléřové mince. V bezhotovostním platebním styku však tyto nominály nadále existují.
Přiložená tabulka shrnuje údaje o současných českých mincích platných od roku 1993. Jejich umělecké zpracování a výroba razidel v mincovně představují samostatný problém. Neméně zajímavé jsou však použité materiály. Zatímco již neplatné české mince v hodnotě 10, 20 a 50 haléřů byly ze slitiny hliníku s hořčíkem, základem všech současných českých mincí je ocel, a jsou tedy magnetické. Navíc se dále povrchově upravují galvanizací nebo plátováním.
Galvanizace niklem nebo mědí probíhá v elektrolytu za průchodu stejnosměrného proudu. Anoda je z niklu nebo mědi a katodu tvoří pokovovaný střížek. Při elektrolýze se deponují ionty niklu nebo mědi na střížku. Anoda při procesu ubývá, nebo se potřebné ionty doplňují do elektrolytu. Příkladem je použití tzv. modré skalice (CuSO4) pro poměďování.
Plátování je vlastně válcování za studena, tedy při pokojové teplotě. Výsledný válcovaný materiál má menší tloušťku, než měly oba materiály položené na sebe. Proces lze opakovat a tloušťku dále redukovat. Při značné plastické deformaci během válcování se velká část energie přemění v teplo, takže se oba kovy do sebe zaválcují při teplotě vyšší než pokojové.
Použitá ocel představuje tuhý roztok malého množství uhlíku (do 0,02
hmotnostních %) v α-železe. Do ocelí se přidávají ještě další prvky
jako chrom, molybden, mangan a další, které zlepšují antikorozní
vlastnosti.
Materiál má kubickou prostorově centrovanou strukturu. Vykazuje krychlovou krystalickou mřížku, v níž jsou atomy železa v rozích a ve středu krychle. Ocel se dobře tváří, kubická prostorově centrovaná struktura poskytuje také 12 systémů snadného skluzu (viz výše). Uhlík tvoří intersticiální tuhý roztok. Jeho ionty se vměstnají mezi ionty železa a neokupují uzlové body mřížky.
Výrazně více legovaná je mosaz, slitina mědi se zinkem. Pokud nepřekročí koncentrace zinku v mědi zhruba 40 hmotnostních procent, tavenina, která má v systému Cu-Zn neomezenou rozpustnost jedné složky ve druhé, utuhne jako substituční tuhý roztok. Slitina má tedy strukturu mědi, kubickou plošně centrovanou mřížku, v níž jsou některé ionty Cu nahrazeny ionty Zn. Pro výrobu dvacetikorun se plátuje ocel mosazí s hmotnostním poměrem Cu:Zn rovným 75:25.
Ke galvanickému pokovování se od roku 2012 používá složení 70:30. Původní obsah zinku byl o něco nižší (72:28), ale starší mince výrazně tmavly, což vzbudilo kritiku. Proto je slitina obohacena zinkem, aby mince zůstala delší dobu světle lesklá. Stejná slitina se používá i na střed padesátikorun.
U bimetalových mincí se musí dbát na to, aby střed nevypadl. Oba střížky se totiž vyrábějí zvlášť. Po obvodu středu se proto nalisují tzv. zámky, například ve tvaru přidané spojité linky. Při tlaku zhruba 120 tun se pak obě části lisují dohromady razidly bez reliéfu. Při ražbě zároveň dojde k částečnému vtlačení materiálu jedné části střížku do vylisovaného prvku ve druhé části střížku, čímž se docílí ještě větší pevnosti při spojení obou částí mince. Protože jsou jádra obou částí ze stejné oceli, nedochází k různě velkým tvarovým změnám obou částí při změnách teploty. Střed mince se totiž zmenší o 10 – 20 µm (podle konkrétního složení oceli) při snížení teploty o 100 °C. Kdyby ke stejné změně nedošlo u mezikruží, mohl by střed mince vypadnout.
Výrobní cena českých mincí přesahuje v mnoha případech nominální hodnotu. Je to do určité míry „daň“ za jejich krásu. Hned po svém vzniku byla v roce 1994 například padesátikoruna oceněna prestižní cenou Mince roku v kategorii nejlepší oběžná mince. Soutěž každoročně pořádá časopis World Coin News a nakladatelství Krause Publication.
Za chyby se platí
Numismatici však oceňují spíše „zmetky“. K těm občas může dojít, neboť ČNB emituje více než 100 miliónů oběžných mincí ročně. Ke známým příkladům chyby v ražbě patří desetikoruny z roku 1993, které se v současnosti prodávají za několik desítek tisíc korun.
Mince totiž po rozdělení Československa dostávali v měsíčním předstihu seřizovači automatů, aby stroje na nová platidla upravili. Ražba zkušební série ukázala, že nevidomí nerozpoznali hmatem jednotlivá písmena v reliéfu. Na poslední chvíli se proto symbol Kč zvětšil a změnila se také poloha linky škrtající hodnotu a písmena. Zkušební série však zůstala v oběhu a momentálně má každý kus pro sběratele hodnotu násobků nominální hodnoty.
Už ve středověku poškozovali měnový systém penězokazi. Jen těžko lze uvěřit faktu, že se paděláním mincí někdo zabývá i v 21. století. Přesto ČNB v roce 2018 zachytila osm a od ledna do září 2019 šest padělků. Nejčastěji se padělají koruny a dvacetikoruny.
První ražby v roce 1993 si objednala Česká národní banka v zahraničí. Mince o hodnotách 1 Kč, 2 Kč a 5 Kč se razily v Royal Canadian Mint Winnipeg a 10 Kč v Hamburgische Münze Hamburg. Ve stejné mincovně vznikaly v letech 1993 a 1994 dvacetikoruny a padesátikoruny.
Od roku 1994 a 1995 se české mince razí v České mincovně v Jablonci nad Nisou, která ještě v roce 1994 razila mince pod hlavičkou podniku Bižuterie Jablonec, a.s., a později jako Bižuterie Česká mincovna, a.s.
Povrch českých mincí je tedy buď z niklu, mědi nebo mědi se zinkem. Kontaktní alergie na tyto kovy se projevuje zvláště u niklu. Některou z jejích forem trpí více než 10 % populace. Mincí se však nedotýkáme trvale, horší je to s přezkami, knoflíky či šperky na holém těle. Navíc je tu pro případné alergiky jednoduchá rada: Nezabývejte se drobnými!
Mince mají konečně i jednu dobrou stránku. Pro většinu bakterií je delší kontakt s těmito kovy smrtelný. Proto jsou kovová platidla málokdy vinna přenosem chorob a jejich povrch je, na rozdíl od bankovek, velmi čistý.
Původní zdroje:
Binary Alloy Phase Diagrams, 2nd Edition, (T.B. Massalski Editor-in-Chief), ASM International, Materials Park, OH, 1990.
Jaké mince se používaly v antice a ve středověku? - Měšec.cz. Měšec.cz - váš průvodce finančním světem [online]. Copyright © 1998 [cit. 17.12.2019]. Dostupné z: https://www.mesec.cz/clanky/jake-mince-se-pouzivaly-v-antice-a-ve-stredoveku/
Již v květnu oslavíme 700. výročí od narození Karla IV. Pojďme si přiblížit ražbu mincí ve středověku. Pokladnice-minci.cz - informace, novinky a zajímavosti ze světa numismatiky. [online]. Dostupné z: http://www.pokladnice-minci.cz/razba-minci-ve-stredoveku
50 Kč vzoru 1993 - Česká národní banka. [online]. Copyright © ČNB 2019 [cit. 17.12.2019]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/bankovky-a-mince/numizmatika/50-kc-vzoru-1993/
Výrobní proces mincí a medailí v obraze | Česká mincovna. Výrobce pamětních mincí a medailí | Váš dodavatel investičního zlata | Česká mincovna [online]. Copyright © 2019 Česká mincovna, a.s. [cit. 17.12.2019]. Dostupné z: https://ceskamincovna.cz/vyrobni-proces-v-obraze-349/
Mohlo by vás také zajímat:
Někdo to
rád studené
Materiály
testované vesmírem
Třesky blesky
Fyzika ve
sklenici