Každý příběh má svůj konec, a tak skončilo i moje půlroční dobrodružství na Erasmu ve Finsku.
Dva týdny před odjezdem mě čekala poslední zkouška. Překvapilo mě, že zkoušky ve Finsku probíhají docela jinak než u nás. Všechny testy mají písemnou podobu a jsou jim vyhrazeny konkrétní dny. Na mé fakultě byly zkoušky zpravidla v pátek od 12 do 16.
V praxi to potom chodí tak, že se ve stanovený čas dostavíte do učebny, kde dostanete zadání a listy papíru, a pak máte čtyři hodiny na to, abyste úlohy vyřešili. Ještě předtím si ale u tabule odložíte batoh, protože na lavici smíte mít jen psací potřeby a pití.
Test má obvykle několik otázek, z nichž si vyberete určitý počet (já si měla vybrat 4 z 5) a ten musíte správně zodpovědět. Aby studenti nepodváděli, tak na ně po celou dobu dohlížejí dva dozorci. Vtipné je, že jeden z nich vás doprovází i na záchod, což se mi ještě nikdy nikde nestalo. No alespoň jsme si cestou dobře popovídali. Výsledek jsem dostala po dvou týdnech přes místní studijní informační systém, ale test samotný už jsem neviděla.
Budova IT fakulty zevnitř (foto: archiv autorky)
Protože se dá ve Finsku všude bez problémů domluvit anglicky, dospěla jsem k názoru, že studium finštiny pro mě nemá cenu. Finština je navíc poměrně složitá a taky úplně jiná, než všechny ostatní jazyky, které jsem se dosud učila. I tak jsem ale za svůj pobyt pár desítek finských slovíček i frází pochytila. Mimochodem, víte, že vedle finštiny má země ještě jeden úřední jazyk, a to švédštinu? Finsko totiž bylo v minulosti šest století pod švédskou nadvládou.
Trochu mě mrzí, že jsem z Finska musela odjet zrovna ve chvíli, kdy tam konečně dorazilo léto. Hezké počasí vylákalo Finy ven a ti si teď užívají dlouhé slunečné dny. A to doslova, protože světlo je tam dlouho do noci. Nejkratší noc trvá asi jen čtyři a půl hodiny a úplné tmy se nedočkáte.
Během léta se po celém Finsku konají různé hudební a jiné festivaly a opravdu to tam žije. Všudypřítomná zeleň láká k výletům do přírody. Jyväskylä i její okolí jsou navíc perfektně uzpůsobené pro jízdu na kole, finská síť cyklostezek mi v Praze bude chybět. Ale úplně nejvíc ze všeho budu postrádat finskou saunu! Té se totiž běžná česká nevyrovná.
Jarní Jyväskylä (foto: archiv autorky)
Po čem se mi naopak stýskat nebude, jsou komáři. Ty obrovské potvory jsou všude – hlavně v lesích a u jezer. Jakmile se člověk zastaví, po pár vteřinách jich má kolem sebe hejna. A během léta je to prý ještě horší.
A co mi vlastně půlroční pobyt v zahraničí dal? Poznala jsem nové lidi, cizí kulturu, procvičila si angličtinu a zkusila život na koleji a studium na zahraniční univerzitě, která byla sice snazší než Matfyz, ale to jsem trochu čekala. Erasmus tak celkově hodnotím jako dobrou zkušenost, kterou bych doporučila i dalším.
Předchozí díly:
Zápisky z Erasmu: Finsko, Jyväskylän yliopisto I
Zápisky z Erasmu: Finsko, Jyväskylän yliopisto II
Zápisky z Erasmu: Finsko, Jyväskylän yliopisto III
Zápisky z Erasmu: Finsko, Jyväskylän yliopisto IV