Pozor! Používáte zastaralý prohlížeč, stránka se nemusí zobrazovat správně. Aktualizujte jej a zlepšete tak svůj uživatelský zážitek.

Matfyz.cz

Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů V: Itálie, Pisa

Foto č. 1: Pizza dei Miracoli neboli Náměstí zázraků, Pisa (foto: M. Vlach).

Další zastavení v cyklu o hrobech významných matematiků, fyziků a astronomů učiníme opět v Itálii ve městě Pisa.

Nepleťme si název Pisa s aktivitou Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) – mezinárodním srovnáním znalostí PISA (Programme for International Student Assessment). Zastavíme se opravdu ve městě vzdoropapežů, ve městě konání koncilu o dvojpapežství, který vyústil v následný koncil v Kostnici, ve městě šikmé věže na Piazza dei Miracoli neboli Náměstí zázraků (foto č. 1). V univerzitním městě opředeném bohatou historií, v rodišti a působišti Galilea Galilei, který zde podle legendy házel předměty s různou hmotností ze šikmé věže.

Místa posledního odpočinku na Louce zázraků

Asi těžko budete hledat památku, která má tolik různorodých pojmenování pro centrum a další své části. Jádrem turistického zájmu v Pise je oblast, které se díky anglickému básníkovi a spisovateli Gabrielu D’Annuziovi nejčastěji říká Náměstí zázraků či Louka (Pole) zázraků. Oficiálně je to ale Piazza del Duomo podle středověké katedrály z 11. století. Traduje se, že se v této katedrále nechal Galileo Galilei kýváním vonné lampy inspirovat ke psaní svého rukopisu Rozpravy a matematické důkazy o dvou nových vědách, kde ve formě besedy stejní „hrdinové“ jako v Dialogu diskutují mimo jiné právě o pohybu kyvadla. V severním okraji náměstí nalezneme Camposanto Monumentale známý jako Campo Santo, Monumental Cemetery nebo Starý hřbitov (Camposanto Vecchio). Monumentální hřbitov je dle legendy postaven na posvátné půdě získané z jedné křížové výpravy z počátku 13. století. Odtud také plyne název hřbitova.

Na hřbitově snadno nalezneme hroby tří významných novodobých italských matematiků. Jsou umístěny přímo naproti vchodu do hřbitova. Ulisse Dini (* 14. 11. 1845, Pisa, Itálie; † 28. 10. 1918, Pisa, Itálie), žák Enrica Bettiho, který absolvoval stáž u Ch. Hermita a J. L. F. Bertranda v Paříži, byl nejen významným matematikem a později rektorem univerzity, ale také politikem a senátorem. V matematice je známá Diniho věta pro konvergenci monotónní posloupnosti spojitých funkcí. Místo jeho posledního odpočinku působí poměrně okázale. Ozdobeno ornamenty, nápisy a knihou Fondamenti alias Učebnice základů teorie funkcí reálných proměnných je vidět již z dálky (foto č. 2).

Luigi Bianchi (* 18. 1. 1856, Parma, Itálie; † 6. 6. 1928, Pisa, Itálie), žák Enrica Bettiho a Ulisse Diniho, studoval v Göttingenu u Felixe Kleina a pracoval na klasifikaci Lieovy grupy. Společně s Dinim dohlížel na disertační práci jiného italského matematika Guida Fubiniho (známá je Fubiniova věta pro výpočet vícerozměrného integrálu). Známe tzv. Bianchiho identitu pro Riemannův tenzor křivosti, který hraje velmi důležitou roli v obecné teorii relativity. Jeho hrob je oproti ostatním vyzdoben stroze, jen nápis „Senátor království“ připomíná profesní zaměření posledních čtyř let života tohoto matematika.

Posledním z trojice je přední analytik Leonida Tonelli (* 19. 4. 1885, Gallipoli, Itálie; † 12. 3. 1946, Pisa, Itálie), který se zabýval aplikováním teorie funkcionálů na variační počet a napsal několik významných prací o trigonometrických řadách. Stejně skromně jako hrob L. Bianchiho působí i místo Tonelliho spočinutí. S ohledem na působení a zaměření Tonelliho může být zajímavá interpretace nápisu „Accademico Pontificio E Liceo“, tedy „Papežská akademie věd“, na jeho hrobě; do té se ale pouštět nebudeme.

Muž mnoha jmen, králíků a arabských čísel

Jak jsme řekli, Pisa a její blízké okolí mají mnoho názvů. Na paty jim ale v počtu různých jmen dýchá i Leonardo Fibonacci (* pravděpodobně mezi 1175 a 1180, Pisa, Itálie; † 1250, Pisa, Itálie) alias Leonardo Pisano, Leonardo z Pisy, Leonardo Pisano Fibonacci, Leonardo Bigollo, Leonardo Bonacci či jen Fibonacci. Byl jedním z nejtalentova­nějších středověkých matematiků a významně ovlivnil počátky univerzitní matematické výuky. Významně podpořil rozšíření používání arabských číslic v Evropě. Nejstarší číslice Římanů napodobovaly natažený prst (I), otevřenou dlaň s odtaženým palcem od ostatních prstů (V) a dvě dlaně zkřížené navzájem (X), ale v průběhu středověku byly nahrazeny číslicemi arabskými, které dle některých pramenů vytvořil kolem roku 500 indický astronom Árjabhata (5. st. n. l.). Tento desítkový systém výrazně zjednodušil počítání. Podle Ivo Krause a dalších začal pravděpodobně právě Fibonacci arabské číslice používat jako první v Evropě (mohl se s nimi seznámit na svých cestách do Orientu) a stál tak u zrodu jejich užití v západním světě vůbec.

Fibonacciho kniha Liber abaci (Kniha výpočtů) byla dlouho oficiální učebnicí matematiky na univerzitách, které v této době začaly vznikat v Evropě. Jeho jméno je spojeno s tzv. Fibonacciho posloupností, která popisuje růst populace králíků. Zajímavostí je, že limita poměru dvou následujících čísel Fibonacciho posloupnosti je rovna iracionálnímu číslu, tzv. zlatému řezu. Často se uvádí, že zmíněná posloupnost je „manifestována“ přírodou, a to např. v semenících slunečnice, šišky, ve velikosti sousedních vrstev listů zelí, v genealogii včel nebo v po sobě jdoucích ulitách některých plžů. Dále souvisí s „netradiční“ pětičetnou symetrií krystalů a je často spojována s uměním. To je ale na jiný a delší článek.

Socha (foto č. 3) z 19. století, která původně zdobila město Pisa, byla do západní části hřbitova umístěna až později. Skutečný hrob Leonarda Fibonacciho se s ohledem na dobu jeho smrti přímo v Camposanto Monumentale již nenachází, i když ostatky velikána na „Louce zázraků“ někde být mohou, neboť se zde nacházelo pohřebiště.

Ve druhé linii

Na velkolepém hřbitově nalezl věčný klid italský filozof, matematik a kritik umění Francesco Graf Algarotti (* 11. 12. 1712, Benátky, Itálie; † 3. 3. 1764, Pisa, Itálie). Algarotti byl doslova renesančním mužem, studoval matematiku a přírodní vědy v Bologni, působil v mnoha evropských městech a přátelil se například s Voltairem či s pruským králem Fridrichem II. Velikým, který je pravděpodobně i autorem textu na Algarottiho náhrobku (foto č. 4). Pro fyzikální veřejnost je zajímavá informace, že Algarotti napsal pojednání Neutonianismo per le dame (Newtonismus pro dámy), což byla populární dobová kniha pro dámské zájemkyně o vědu z vyšší společnosti.

Alegorický hrob (foto č. 5) matematika, fyzika a astronoma Ottaviana Fabrizia Mossottiho (* 17. 4. 1791, Navara, Itálie; † 20. 3. 1863, Pisa, Itálie), který se věnoval nebeské mechanice, vlastnostem dielektrik a v optice například aberaci, je autorským dílem italského sochaře Giovanni Dupréa.

Se starobylým městem Pisa je spojen také italský astronom Giovanni Battista Donati (* 16. 12. 1826, Pisa, Itálie; † 20. 9. 1873, Florencie, Itálie), průkopník spektroskopického zkoumání Slunce a hvězd. Objevil několik komet včetně té, která je po něm pojmenována. Slavná Donatiho kometa byla první vyfotografovanou kometou. Jednalo se dle mnohých o nejkrásnější kometu 19. století pozorovatelnou okem a zvěčněnou na mnoha obrazech. Kometa se bohužel vrátí za více než 1 800 let. Donati zemřel na choleru, kterou se nakazil v průběhu vědecké konference ve Vídni.

Další díly putování

Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů IV: Itálie, Florencie
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů III: Pařížský hřbitov Père-Lachaise
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů II: Pařížský hřbitov Montparnasse
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů I: Pařížský hřbitov Montmartre

Zdroje

Find a grave. [online] Find a grave, Inc., 2014 [cit. 11. 8. 2014]. Dostupné z: http://www.findagrave.com/.

Průvodce Florencií. [online] Poznávej.cz, průvodce městy a státy, 2014 [cit. 11. 8. 2014]. Dostupné z: http://www.florencie.info/.

HARNESS, B. The Art of Botticelli: The Face That Launched A Thousand Prints. [online]. Release Date: August 10, 2009 [cit. 11. 8. 2014]. Dostupné z: http://www.finearttouch.com/…_Prints.html

Komety.cz. [online] Observatoř Kleť, České Budějovice, 2014 [cit. 11. 8. 2014]. Dostupné z: www.komety.cz. (stav ke dni 11. 8. 2014)

Knerger.de. [online] Klaus Nerger, 2014 [cit. 11. 8. 2014]. Dostupné z: http://www.knerger.de.

O’CONNOR, J. J., ROBERTSON, E. F. The MacTutor History of Mathematics archive. [online] School of Mathematics and Statistics, University of St Andrews Scotland, 2014 [cit. 13. 8. 2014]. Dostupné z: http://www-history.mcs.st-andrews.ac.uk.

WEISSTEIN, E. Fibonacci Number. [online] MathWorld, Wolfram Web Resources, 2014 [cit. 13. 8. 2014]. Dostupné z: http://mathworld.wolfram.com/…iNumber.html.

Leonida Tonelli. [online] MATEpristem, 2014 [13. 8. 2014]. Dostupné z: http://matematica.unibocconi.it/…nida-tonelli.

STUDNIČKA, František Josef. O původu a rozvoji počtu differencialního a integralního. [online] Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky, Vol. 8, 1879, No. 1, s. 1–10. Release Date: August 10, 2009 [cit. 11. 8. 2014]. Dostupné z: http://dml.cz/…1879-1_1.pdf.

DINI, Ulisse. Fondamenti per la Teorica della funzioni di variabili reali. [online] T. Nistri, Pisa, 1878 [cit. 11. 8. 2014]. Dostupné z: http://www.unipi.it/.

GUERRAGGIO, Angelo, NASTASI, Pietro. Leonida Tonelli: A Biography. [online] In Mathematicians in Bologna 1861–1960, ed. COEN, Salvatore. Springer. Basel, 2012. Release Date: December 1, 2011 [cit. 11. 8. 2014]. Dostupné z: http://link.springer.com/…48-0227-7_11.

Další obrázky
comments powered by Disqus

Matfyz.cz

Univerzita Karlova
Matematicko-fyzikální fakulta
Ke Karlovu 3
121 16  Praha 2
IČ: 00216208
DIČ: CZ00216208
web fakulty
studuj na Matfyzu
e-shop