Další zastavení v našem cyklu o hrobech významných matematiků, fyziků a astronomů učiníme opět v Paříži.
První část putování jsme věnovali hřbitovu, který se nachází nedaleko „pařížské hory“ Sacre Coeur a slavného Moulin Rouge v umělecké čtvrti Montmartre. V tomto příspěvku navštívíme druhý největší ze slavných pařížských hřbitovů, Montparnasse (foto č. 1). Kousek od něj stojí výšková budova Tour Montparnasse (3. nejvyšší stavba v Paříži). Pokud se vám nebude chtít čekat mnohdy dlouhou frontu na Eiffelovu věž, 56. patro této budovy je důstojnou alternativou výhledu na celou Paříž.
Na Montparnassu, založeném v roce 1824 (tedy o rok dříve než vznikl hřbitov v Montmartre), můžeme opět uctít památku velké řady známých osobností – Samuela Becketta, Guye de Maupassanta, Phillipa Noireta, Susan Sontag, Jeana-Paula Sartra, Serge Gainsbourga a mnoha dalších. Charlese Baudelaira zde zhlédneme hned dvakrát, jednak jeho hrob a jednak památník.
Hřbitov, rozdělený do 30 oddělení, leží podobně jako Monmartre kousíček od místa, které bývávalo plné radovánek a neřesti. Jednu stranu ohraničuje ulice Rue de la Gaité, která svoje pojmenování (veselost) získala nejen podle zdejšího divadla, ale i díky nevěstincům a známé revue z roku 1868, na jejímž místě dnes divadlo sídlí. Tuhle dobu ale připomíná už jen název ulice.
Další stranu hřbitova ohraničuje Boulevard Edgar Quintet pojmenovaný po francouzském historikovi. Boulevard se každou středu, sobotu a neděli mění v trh. Najdeme tu na Paříž poměrně levné restaurace bez většího turistického ruchu. V bezprostřední blízkosti hřbitova jsou ulice pojmenované dle známých vědců – Rue Fermat a Rue Delambre. Tito velikáni jsou ovšem pohřebni na jiném, ještě slavnějším hřbitově Père Lachaise. Zajímavostí je i to, že přímo na hřbitově je starý větrný mlýn.
Hned u vchodu jsou přenosné orientační mapy hřbitova, ve kterých si můžeme přečíst dlouhý jmenný seznam slavných pohřbených. Řadu proslulých matematiků a fyziků však v tomto seznamu bohužel nenajdeme. Zde vám předkládáme jména alespoň některých z nich.
Gaspard-Gustave de Coriolis (* 21. 5. 1792, Paříž, Francie; † 19. 9. 1843, Paříž, Francie)
Francouzský matematik, fyzik a strojní inženýr, který se po studiích v Americe vrátil do Paříže. V roce 1835 publikoval G.- G. de Coriolis článek, ve kterém byla zmíněna „složka odstředivé síly“. Je třeba dát si pozor na interpretaci termínu „odstředivá síla“, který je často špatně vykládán. I v internetových encyklopediích se dočteme, že odstředivá síla je reakce k síle dostředivé – tak tomu není. Ale to je na jiný a delší článek.
Síle zmíněné v roce 1835 bylo nicméně na počátku 20. století přiřazeno pojmenování „Coriolisova síla“, která jakožto zdánlivá síla „způsobuje“ stranovou a výškovou odchylku střel, má vliv na dynamiku oceánů, atmosféry a erozi říčních břehů. Zmiňovaný efekt nebyl ale neznámý, již polovině 17. století je zmiňován vliv rotace Země na kouli vystřelenou z kanónu. Zabýval se jím též Coriolisův starší současník Pierre-Simon Laplace (nad jehož místem posledního odpočinku se zastavíme příště).
Gaspard-Gustave de Coriolis se zabýval také matematickou analýzou, mechanikou a hydraulikou. Pravděpodobně jako první zavedl dnes užívanou definici pro výpočet mechanické práce, kterou určil jako součin síly a dráhy, a výpočet kinetické (mechanické) energie. V roce 1836 byl zvolen do Akademie (Académie des Sciences) a o dva roky později se stal ředitelem prestižní École Polytechnique.
I když je jeho jméno spolu s dalšími jedenasedmdesáti zvěčněno na Eiffelově věži, hrob nalezneme jen velmi obtížně. Pozůstatky se nachází ve 12. oddělení v uličce Allée Chauveau Lagarde (příchod z Allée Lenoir) v mírně omšelém rodinném hrobě (viz foto č. 2). Zde leží mj. společně se svým švagrem, fyzikem a autorem podobnostního čísla z termomechaniky, Jeanem Claudem Eugènem Pécletem (* 10. 2. 1793, Besançon, Francie; † 6. 12. 1857, Paříž, Francie), který byl žákem P. L. Dulonga.
Jean-Baptiste Biot (* 21. 4. 1774, Paříž, Francie; † 3. 2. 1862, Paříž, Francie)
Francouzský matematik, fyzik a astronom, absolvent École Polytechnique, který se zabýval spojitostí mezi elektřinou a magnetizmem, polarizací světla a původem meteoritů. Společně s francouzským fyzikem Fèlixem Savartem zjistil, že intenzita magnetického pole proudu ve vodiči je nepřímo úměrná vzdálenosti od vodiče (tzv. Biot-Savartův zákon). Jeho jméno nese i tmavá slída, tzv. biotit.
Společně s Gay-Lussacem (tímto velikánem se budeme zabývat v dalším dílu) patřil mezi příznivce balonů. 24. srpna 1804 podnikli let balonem do výšky zhruba 4 000 metrů. Během letu sledovali změny zemského magnetismu, měřili teplotu a odebírali vzorky vzduchu pro pozdější měření (viz foto č. 3).
I když se v řadě průvodců a databází uvádí, že je Biot pohřben na hřbitově Montparnasse, jeho hrob už nenajdete – dle informací od správy hřbitova byl hrob před několika lety natolik zdevastován, že byl zrušen.
Henri Poincaré (* 29. 4. 1854, Nancy, Francie; † 17. 7. 1912, Paříž, Francie)
H. Poincaré je nazýván nejvšestrannějším z matematiků 19. století. Z dnešního pohledu ho ale můžeme považovat také za fyzika, astronoma a filozofa. Než dokončil disertační práci o diferenciálních rovnicích, pracoval jako důlní inženýr. Vedoucím jeho doktorské práce byl matematik Charles Hermite, který pravděpodobně jako první dokázal, že Eulerovo číslo e je tzv. transcendentní. Charles Hermite je pravděpodobně také pohřben na zdejším hřbitově, nicméně přesné umístění jeho hrobu již není známé.
Poincaré byl jedním z posledních „všestranných matematiků“, což do jisté míry dokládá členství v pěti sekcích Akademie. Byl autorem téměř 500 vědeckých článků a více než 30 knih. Známá je tzv. Poincarého domněnka – věta, která byla téměř sto let nevyřešena a kterou rozluštil až ruský matematik Perelman, který za vyřešení tohoto problému odmítl ocenění 1 milion dolarů.
Je méně známé, že Poincaré v roce 1905 – nezávisle na Einsteinovi – publikoval článek O dynamice elektronů, který obsahoval ideje vedoucí de facto také k teorii relativity.
Poincaré vedl katedru matematické fyziky a teorie pravděpodobnosti na pařížské univerzitě. Jeho bratranec Raymond Poincaré byl ministrem vyučování, ministrem financí, později předsedou vlády a také francouzským prezidentem.
Henri Poincaré zemřel předčasně ve věku 58 let na embolii po operaci prostaty, o níž většina jeho přátel ani netušila, že ji podstoupil. Jeho pohřbu se zúčastnilo mnoho významných osobností z oblasti vědy a politiky z celého světa. Místo jeho posledního odpočinku lze nalézt v rodinné hrobce v 16. oddíle u postranního vchodu z Rue Émile Richard a Rue Froidevaux. Detail hrobu můžete vidět na fotografii č. 5.
Na Cimetière de Montparnasse leží mnoho dalších významných osobností. Jednou z nich je např. vynálezce Charles-Joseph Pigeon (* 29. 3. 1838, Le Mesnil-Lieubray, Francie; † 18. 3. 1915, Paříž, Francie), který se proslavil díky své benzínové lampě. Rodinný hrob, kde je Pigeon se svojí manželkou vyobrazen v životní velikosti, nalezneme zhruba v dolní třetině oddílu 22 (foto č. 6). Hrob vzhledem k jeho výzdobě nelze minout.
Kousek od hrobu vynálezce najdeme v úzkém pruhu oddílu 28 hrob francouzského podnikatele a zakladatele známé automobilky André-Gustava Citroëna (* 5. 2. 1878, Paříž, Francie; † 3. 7. 1935, Paříž, Francie), viz foto č. 7. Charakteristický profil šípového ozubení převodů, do jehož patentování vložil tento evropský průkopník pásové výroby nemalé finanční prostředky, můžeme nalézt v logu značky Citroën dodnes.
Pravděpodobně první letecký akrobat Adolphe Célestin Pégoud (* 13. 6. 1889, Montferrat (Isère), Francie; † 31. 8. 1915, Petit-Croix, Francie). Jako první na světě seskočil z letadla padákem a na konci roku 1913 předváděl leteckou akrobacii i na Letenské pláni v Praze. Odpočívá v oddělení č. 4.
Matematik a astronom Urbain Jean Joseph Le Verrier (* 11. 3. 1811, Saint-Lô, Francie; † 23. 9. 1877, Paříž, Francie) se proslavil výpočtem pozice v té době neznámé planety Neptun. Tento výpočet provedl z podnětu vědce a politika Françoise Araga. Místo posledního odpočinku našel v oddělení č. 11 u jedné z hlavních hřbitovních cest Avenue de l’Est (foto č. 8). Jeho jméno je také zvěčněno na Eiffelově věži.
Ve stejném roce jako Le Verrier se narodil geniální matematik Évariste Galois (* 25. 10. 1811, Bourg-la-Reine, předměstí Paříže, Francie; † 31. 5. 1832, Paříž, Francie), jemuž osud dopřál jen krátký život. Zemřel za podivných okolností ve věku 20 let na následky zranění střelou po souboji o lásku jedné ženy. Galois je považován za zakladatele algebraické teorie grup (známé je také označení tzv. Galoisovy grupy). Dle dostupných pramenů byl pohřben v neoznačeném hrobě a dnes již není žádná dohledatelná stopa, kde přesně se na hřbitově Montparnasse místo jeho posledního odpočinku nachází.
Yves-André Rocard (* 22. 5. 1903, Vannes, Francie; † 16. 3. 1992, Paříž, Francie) „otec“ francouzské atomové bomby a otec francouzského premiéra Michela Rocarda, odpočívá zhruba v osmé řadě 11. oddělení. Nesmíme se nechat zmást nápisem na náhrobku – ten uvádí jméno Yves Rocard, ačkoliv je fyzik spíše znám pouze pod jménem André (foto č. 9).
Malou záhadou je hrob matematika a fyzika jménem Jean Nicolas Pierre Hachette (* 6. 5. 1769, Mézières, Francie; † 16. 1. 1834, Paříž, Francie). Ten sice není všeobecně známým vědcem, nicméně jako někdejší asistent zakladatele moderní geometrie Gasparda Monge svou výukou výrazně přispěl k rozšíření Mongeovy geometrie. Některé zdroje říkají, že je pohřben v 15. oddíle hřbitova, a odkazují na rodinnou hrobku vydavatele Louis Christophe François Hachette (* 5. 5. 1800; † 31. 7. 1864, viz foto č. 10). Uvnitř hrobky lze skutečně nalézt jméno Jean Hachette, nicméně datum a věk úmrtí neodpovídají.
V pátém oddělení hřbitova je pohřben známý matematik Paul Pierre Lévy (* 15. 9. 1886, Paříž, Francie; † 15. 12. 1971, Paříž, Francie), po němž je pojmenována veliká řada matematických i fyzikálních pojmů a jevů. Mezi jeho studenty patřil mj. i zakladatel fraktální geometrie Benoît Mandelbrot.
Na zdejším hřbitově nalezl svůj pokoj matematik a fyzik Joseph Louis François Bertrand (* 11. 3. 1822, Paříž, Francie; † 5. 4. 1900, Paříž, Francie), který se zabýval diferenciální geometrií, teorií pravděpodobnosti a též termodynamikou. Známý je jeho postulát (někdy nazývaný též Bertrand-Chebyshevův teorém) z teorie pravděpodobnosti a je po něm pojmenován paradox z teorie her.
Další díly putování
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů I: Pařížský hřbitov Montmartre
Zdroje
SOPER, S. Montparnasse. [online]. Les cimetières de Paris, 2014 [cit. 25. 7. 2014]. Dostupné online z http://www.pariscemeteries.com/pages/montparnasse.html
KRAUS, I. Fyzika v kulturních dějinách Evropy. Česká technika – nakladatelství ČVUT, Praha, 2008.
MOATTI, A. Gaspard-Gustave de Coriolis (1792-1843): un mathématicien, théoricien de la mécanique appliquée, Thèse de doctorat. [online]. Thèses-EN-ligne, 2014 [cit. 25. 7. 2014]. Dostupné z http://tel.archives-ouvertes.fr/tel-00645154
REED, C. Marine Science: Decade by Decade. Facts on line, Infobase Publishing, New York, 2009.
CORIOLIS, G.-G. Sur les équations du mouvement relatif des systèmes de corps. J. de l'Ecole royale polytechnique, Vol. 15 (1835), s. 144–154.
CONNOR, J. J., ROBERTSON, E. F. Yves-André Rocard. [online]. School of Mathematics and Statistics, The University of St Andrews, 2005 [cit. 25. 7. 2014]. Dostupné z: http://www-history.mcs.st-and.ac.uk/Biographies/Rocard.html
MOLLIER, J.-Y. Louis Hachette, 1800-1864. [online]. Amazon.com, Inc., 2014 [cit. 25. 7. 2014]. Dostupné z: http://www.amazon.com/Louis-Hachette-1800-1864-Jean-Yves-Mollier/dp/2213602794
TATON, R. Hachette, Jean Nicolas Pierre. [online]. Complete Dictionary of Scientific Biography, 2008 [cit. 25. 7. 2014]. Dostupné z: http://www.encyclopedia.com/doc/1G2-2830901805.html
VOLK, W. Monuments of mathematicians. [online]. Museum, 2014 [cit. 25. 7. 2014]. Dostupné z: www.w-volk.de/museum/
CONT, R. Paul Lévy. [online]. Rama CONT: Research Publications, 2014 [cit. 25. 7. 2014]. Dostupné z: http://www.proba.jussieu.fr/pageperso/ramacont/levy.html
WEBSTER, A. G. The Dynamics of Particles and of Rigid, Elastic, and Fluid Bodies. B. G. Teubner, 1912.
FIALA, J. Henri Poincaré a psychologie matematiky. [online]. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, Vol. 22 (1977), s. 205-217 [cit. 25. 7. 2014]. Dostupné z: http://dml.cz/dmlcz/138143
POINCARÉ, H. Sur la dynamique de l'électron. (On the Dynamics of the Electron). Comptes Rendus, Vol. 140 (1905).
REYNOLDS, J. Andre Citroen: The Man and the Motor Cars. Basingstoke: Palgrave Macmillan, 1997.
STEWART, J., REDLIN, L., WATSON, S. Algebra and Trigonometry. Brooks/Cole, USA, 2011.
ROTHMAN, T. Genius and Biographers: The Fictionalization of Evariste Galois. The American Mathematical Monthly, Vol. 89 (1982), s. 84-106.