O „svaté trojici“, spojení matematiky, fyziky a chemie, jsme hovořili s profesorem Rudolfem Zahradníkem, který stále patří k předním osobnostem české vědecké scény.
Jak byste se představil někomu, kdo vás vůbec nezná? Kdo je Rudolf Zahradník?
Lidská bytost, občan této země, který se snaží splňovat to, co tento status vyžaduje.
Jak byste laikovi vysvětlil váš obor – kvantovou chemii?
Těžištěm oboru je chemie. A kvantová znamená, že pro studium chemických témat používáme fyziku.
Co si myslíte o popularizaci kvantové mechaniky ve smyslu tvrzení: „Když budu něco chtít a budu tam směřovat energii, tak toho dosáhnu…“?
To chce jistou opatrnost, protože dávat komukoliv v čemkoliv falešné naděje, není dobré. Kvantová chemie a kvantové hledisko má ten půvab, že divergenci informací, co bývá o chemii, kondenzuje a pomocí několika axiomů z toho dělá přehlednou disciplínu. A to je to nádherné. Informací o chemii je nekonečně. Studií o molekulách a jejich reakcích je nespočetné množství a to není dobré.
Nespočetné množství informací v dnešní době není pouze o chemii. Zdá se, že jsme jimi úplně přehlceni. Máte nějaký návod, jak si vybrat to podstatné?
Pokud si nevybíráte a nesoustřeďujete se na jednotlivá podtémata krok za krokem, tak se v tom utopíte a nemůžete nic pořádného udělat. Je třeba, aby studenti, kteří se chystají na práci v teoretické chemii, měli řádné kurzy z matematiky a řádné kurzy z fyziky. To je kategorický imperativ. Potom lze těchto prostředků využívat v jednotlivých partiích chemie a k řešení jednotlivých úloh. Ty jsou dvojího typu, zajímají nás vlastnosti jednotlivých molekul, nebo souborů molekul: fyzikální vlastnosti, struktura, geometrie, spektra různých typů.
Kdy zažívá radost kvantový chemik?
Těší mě třeba, když mohu kolegovi pomoci s výzkumem: on má molekulu, se kterou si neví rady, a já se s pomocí výpočtových metod kvantové chemie pokusím o této molekule získat co nejvíce informací, aniž bych musel vzít zkumavku nebo baňku do ruky.
Neinterpretujte si to ale tak, že bych byl teoretický snob, samozřejmě že ve hře musejí být obě hlediska - teoretické i experimentální. Jedno bez druhého se neobejde.
Co byste poradil mladým lidem, které zajímá fyzika, chemie, matematika?
Řekl bych jim, ať v tom pokračují a nezapomínají se rozhlížet kolem sebe. Celou tematiku nelze zvládnout, ale vybrané partie je třeba ovládat. Člověk musí mít základní představy, potom se chopit prostředků, které naznačují, že by mohly při studiu prostředků vést k cíli. V jisté fázi však, máte-li se dostat do vědeckého života, tak musíte velice citlivě vybírat, co budete dělat, jinak se vám vaše představa rozplyne.
Jací byli vaši rodiče? Jak vás připravili na život?
Tatínek byl prvorepublikový voják a maminka, jak to tenkrát bývalo, se starala o rodinu. Od klukovských let, v podstatě od té doby, kdy jsem začal brát rozum, jsem se těšil naprosté svobodě. S tatínkem bylo možné o všem mluvit a maminka byla zase velice obětavá.
V jednom rozhovoru jste řekl, že v České republice chybějí vizionářské typy. Zmínil jste, že dojem můžeme na evropské úrovni udělat pouze kulturní politikou, vědou a uměním. Jak vidíte situaci dnes?
To platí, jsou to věci, na kterých všechno další teoretické, ale i pokusné, stojí. Za druhé je to jediná cesta, která dovolí přiblížit se k tematice v širším měřítku, jinak by to bylo udýchané a chudé.
Daří se nám to?
Já mám radost z toho, že mám partnery v oblasti rigoróznější chemie a fyziky, kteří vyznávají stejné odborné náboženství a víru. Dbejme na to, aby se tyto kontakty rozšiřovaly a nepřipusťme, aby chudly. Protože bez toho by to bylo špatné.
Jaké je to vaše náboženství, vaše víra?
Myšlenka provozovat čistou chemii „an sich“, by byla zcela iracionální. Energické spojení s fyzikou je naprostý kategorický imperativ, k tomu není, co dodat. Ono se to tak vlastně děje, ne moc rychle, ale solidním tempem.
Co do vědy patří a co ne?
Patří do ní naprostá ryzí poctivost. Bez té se nedá dělat vůbec nic. A stejně tak se v životě, ani ve vědě, neobejdete bez píle. Takhle jednoduché to je.
prof. Ing. Rudolf Zahradník, DrSc., Dr. h. c. mult. (* 1928)
Světově uznávaný fyzikální chemik se narodil v Bratislavě jako syn důstojníka. Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickoou v Praze. Od roku 1961 působí v Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie Jaroslava Heyrovského. V letech 1993 – 2001 byl předsedou AV ČR. Patří mezi zakládající členy Učené společnosti ČR, letech 1994 – 1997 byl jejím předsedou. V průběhu své kariéry se zabýval zejména teoretickou kvantovou chemií, konkrétněji teorií molekulárních orbitalů, teorií chemické reaktivity, slabými mezimolekulárními interakcemi, molekulovou spektroskopií, teorií relativity. Je autorem více než tří stovek odborných článků a asi desítky odborných knih. Za svou vědeckou činnost obdržel řadu ocenění, mj. Zlatou oborovou plaketu J. Heyrovského za zásluhy v chemických vědách, Votočkovu medaili, Zlatou medaili SAV za chemii a Zlatou medaili Univerzity Karlovy. Je držitelem čestných doktorátů na univerzitách v Pardubicích, Drážďanech, ve Fribourgu a Washingtonu. V roce 1999 mu papež Jan Pavel II. udělil vyznamenání Pro ecclesia et pontifice. V roce 2003 obdržel z rukou francouzského premiéra vyznamenání Chevalier dans l'Ordre des Palmes Académiques.