V minulých dvou článcích jsem psala především o výletech po okolí Grenoblu, zmínila pověstnou francouzskou byrokracii a utrousila pár slov o zdejším studiu. Během posledního měsíce se mě několik spolužáků z Matfyzu, kteří se v příštím semestru chystají na Erasmus, ptalo na různé aspekty života v Grenoblu. A tak jsem se rozhodla tento příspěvek inspirovat jejich dotazy a tím, co bych bývala ráda věděla před odjezdem z Česka.
Jací jsou Francouzi?
Ve Francii se klade mnohem větší důraz na mobilitu studentů, a to už během bakalářského a magisterského studia. Do zahraničí, zpravidla do některé z anglofonních zemí, ale také třeba do Prahy, studenti obvykle vyrážejí na celý rok ve třeťáku na bakaláři. Samotný Grenoble je navíc rájem erasmáků a vůbec studentů na výměnných pobytech. Na zahraniční posluchače jsou všichni zvyklí (včetně osob zodpovědných za plánování rozvrhů). Možná proto jsem se v Grenoblu nesetkala s pověstnou francouzskou arogancí. Právě naopak. Francouzští spolužáci jsou velmi přívětiví a ochotní s čímkoli pomoci. Hlavně pak s byrokracií, se kterou se někdy sami stěží potýkají.
Řada asociací pořádá pro zahraniční studenty během roku různé akce. O společných výletech do hor už jsem psala. Zmínit můžu ale třeba taky návštěvu vánočních trhů ve Štrasburku nebo dny mezinárodní kuchyně – každý student si připravil nějaký pokrm pocházející z jeho země a na oplátku měl příležitost ochutnat jídla ostatních.
Jak se domluvíš?
Mluvená francouzština je velmi rychlá a je pro ni typické vázání slov. Jednoduché to není ani se slovní zásobou, která má několik vrstev podle úrovně formálnosti projevu. V praxi navíc člověk zjistí, že Francouzi snad úplně všechna slova zkracují. Například sdělení „Auj‘, on a eu un cours de ϕ stat avec un QCM, puis TD de MQ et l’aprèm les TP de ϕ Nu“ je třeba rozumět jako „Aujourd’hui, on a eu un cours de la physique statistique avec un questionnaire à choix multiples, puis les travaux dirigés de la mécanique quantique et l’après-midi les travaux pratiques de la physique nucléaire“ (Dnes jsme měli přednášku ze statistické fyziky s testem, potom cvičení z kvantové mechaniky a odpoledne praktika z jaderné fyziky). Na druhou stranu je třeba říct, že Francouzi mají s cizinci trpělivost a vše ochotně vysvětlí nebo zopakují, pokud člověk z vodopádu jejich slov něco nepochytí.
Na kolik to reálně vyjde? Stačí erasmácké stipendium?
Více méně stačí. Stipendium činí 500 euro a pokryje základní výdaje. Měsíčně platím přibližně 300 euro za ubytování na koleji, cca 150 euro za jídlo a 15 euro za dopravu. Ceny potravin v supermarketech nejsou zas o tolik vyšší než u nás, ale kvalita zdejšího zboží předčí tu českou na plné čáře. Zejména nabídka nejrůznějších druhů sýrů je snad neomezená a za rozumné ceny. Dotovaný oběd v menze stojí 3,25. Dvě menzy jsou přímo v kampusu, ale jídlo v nich není nijak zvlášť dobré. Naopak v menze v druhé části města si člověk opravdu pochutná.
To, že je ve Francii pro nás draho, se projeví hned, jakmile si budete chtít trochu obohatit život. Jídlo v průměrné restauraci začíná na cca 12-15 eurech a podobně pivo nebo limonády v hospodě či baru vyjdou nezvykle draze.
Stejné je to s cenami za sport nebo kulturní vyžití. Třeba za vstup do horolezecké haly člověk zaplatí 10-15 euro, což je oproti smíchOFFským ranním 40 korunám opravdu velký rozdíl. I v případě školního tělocviku si nemálo připlatíte (jeden známkovaný je naštěstí zadarmo). Dále třeba účast na únikovce se pohybuje v závratných 25-35 eurech na osobu, lasergame a kino jsou na tom trochu lépe se 7-10 eury na osobu. Lákavá jsou však muzea: pro studenty jich je nemálo zdarma a vždy první neděli v měsící jsou zdarma pro všechny.
Jaké ubytování bys doporučila?
Škola nabízí pomoc při hledání ubytování a student si může vybrat ze tří variant: levná kolej (180 euro s varováním: ubytování má opravdu nízkou úroveň), normální kolej (290 euro) a sdílený byt (cca 350 euro). Uchazeč vyplní do online systému své preference, tedy vybere si jednu ze tří možností a případně uvede i název konkrétní koleje. O přiřazení ke koleji pak rozhodne organizace CROUS (Centre Régional des Œuvres Universitaires et Scolaires), která má ubytování a menzy na starosti. Podobně jako všechny ostatní francouzské organizace si však dá s odpovědí pěkně na čas – já jsem se dozvěděla, že kolej opravdu mám, až v srpnu (semestr začíná hned v září). Ale pozor, asi do týdne musíte kolej potvrdit a zaplatit zálohu.
Vybrala jsem si „normální“ kolej v rezidenci Berlioz, která je přímo v kampusu, a nelituji. Ve škole i v knihovně jsem do deseti minut, blízko je několik supermarketů i tramvajových zastávek. Daleko to není ani na školní sportoviště nebo na stezku k řece, která je ideální pro běhání, bruslení nebo jen tak na procházku. Aby toho nebylo málo, z okna pokoje mám nádherný výhled na francouzské Alpy. Na několik předmětů sice musím dojíždět na druhý konec města, to se však dá přežít. V Berlioz či nedaleké rezidenci Ouest navíc bydlí většina erasmáků, kteří studují fyziku, takže můžeme trávit společně večery, třeba hraním deskových her nebo sledováním filmů.
Společenská
místnost na koleji (foto: T. Uhlířová)
Pokoje jsou jednolůžkové (cca 12 m2) s vlastní koupelnou a základním vybavením (skříň, poličky, stůl, židle a malá lednička). Na jednom patře je zhruba 30 pokojů. S ostatními sdílím kuchyň, která je podle mého soudu dost podvybavená: čtyři dřezy, čtyři dvojplotýnky (v různém stádiu (ne)funkčnosti) a dva jídelní stoly. Mikrovlnka ani trouba tu nejsou. Pračky a sušičky jsou společné pro celý komplex Berlioz (6 budov), podobně jako posilovna a společenská místnost.
Ještě jednou k byrokracii: pojištění
Ve Francii se neobejdete bez pojištění (pojistná smlouva musí být výhradně ve francouzském jazyce). Člověk si musí pojistit pokoj (assurance logement). Já jsem si na doporučení zdejších studentů zvolila společnost SMERRA, která si účtuje 39 euro na rok. Pojištění si však můžete běžně zřídit společně s účtem v bance (poté, co se vám podaří účet si otevřít).
Při zápisu na univerzitu je také nutné dodat potvrzení o pojištění odpovědnosti za škody. Škola nás dopředu informovala, že toto pojištění je třeba si vyřídit už před příjezdem do Francie. V Praze jsem tedy hledala cenově přijatelné řešení. Jak jsem záhy zjistila, větším oříškem je najít pojištění, jehož smlouva by byla ve francouzštině. Nakonec jsem našla francouzský ISIC (sjednatelný online), který nabízí pojištění pro ty, kteří jedou studovat do Francie. Za pět měsíců si účtovali cca 140 euro. Po příjezdu do Grenoblu jsem se však dozvěděla, že odpovědnost za škody (přijímaná univerzitou) je už zahrnuta v pojištění pokoje.
Pokud budete chtít chodit na školní tělocviky, je nutné si zakoupit sportovní pojištění v podobě tzv. carte du sport (22 euro). Navíc pro některé sporty je nutné absolvovat lékařskou prohlídku a donést potvrzení, že jste fyzicky schopní kupříkladu hrát basketbal. Radši jsem proto dala přednost běhání podél řeky a do kopce na Bastille, které je zdarma, a nemusím se starat o pojištění, ani o lékařské potvrzení.
Ani na zdravotní pojištění se tu nezapomíná, škola ho taktéž požaduje při zápisu. To jsem si v domnění, že musí být také ve francouzštině, zakoupila u výše zmíněného francouzského ISICu (v rámci těch 140 euro). Po příjezdu jsem však zjistila, že bohatě stačí pouze kopie kartičky evropského pojištění (ta modrá strana kartičky pojištění) a po cestovním připojištění se tu vůbec nikdo neptá (a z rozhovorů s jinými erasmáky a Francouzi jsem nabyla dojmu, že koncept cestovního pojištění je snad jen český výmysl).
Předchozí díly:
Zápisky z Erasmu: Université Grenoble Alpes I
Zápisky z Erasmu: Université Grenoble Alpes II