Zápisky z Erasmu: Rakousko, Technische Universität Graz II

Zápisky z Erasmu: Rakousko, Technische Universität Graz II

Fakulta / fotogalerie / reportáž

Na technice v Grazu začíná výuka stejně jako u nás v Česku, tedy v říjnu. Hned v prvním týdnu jsem poctivě navštívila všechny přednášky, které jsem měla zapsané ve studijním plánu.

Paragliding - do tohoto batohu se vejde veškeré vybavení (foto: E. Janásková)
Paragliding - do tohoto batohu se vejde veškeré vybavení (foto: E. Janásková)

Matematika tu evidentně nepatří mezi oblíbené předměty, když většinu takto zaměřených přednášek zpravidla nenavštěvují více než čtyři studenti. Na druhou stranu díky tomu jsme se s ostatními spolužáky docela rychle poznali a na základě jejich rad se mi podařilo včas odhalit, které předměty jsou velmi obtížné a které naopak stojí za to absolvovat, protože je vyučují skuteční mistři.

Klepání do stolu jako pocta profesorovi

Na konci prvního týdne jsem tak dobrou polovinu předmětů zahodila a vyměnila za jiné. Některé přednášky jsem měla původně vyhlédnuté, avšak odradilo mě, že se mají vyučovat v němčině. Ukázalo se však, že letos se mnohé z nich poprvé vyučují anglicky.

Celkově byl pro mě první týden školy velmi vyčerpávající. Ve snaze zapsat si důstojný počet kreditů jsem strávila několik hodin procházením sylabů asi tisícovky předmětů. Nakonec se mi podařilo složit rozvrh, který se vzájemně nekryje, obsahuje předměty, které mě skutečně zajímají, a celkově skýtá 27 kreditů. Podmínkou Erasmu na magisterském studiu je 15 kreditů.

Hned na prvních přednáškách mě překvapila jedna věc. Studenti na konci každé hodiny klepou sevřenou pěstí na stůl, aby vzdali poctu přednášejícímu. Stejně tak se nikdy nehlásí. Když učitel položí otázku a někdo chce odpovědět, prostě zaklepe na stůl. Nejinak je tomu, když se prostě chcete na něco zeptat. Jako když ťukáte na dveře. Musím uznat, že je to praktičtější způsob, jak na sebe upozornit, než se hlásit vyučujícímu za zády.

20 minut ve vzduchu

Vždycky mě fascinoval paragliding, takže když jsem ho objevila v nabídce univerzitních sportů, zajásala jsem. Bohužel kurz zabíral celou středu a kolidoval mi s ostatním rozvrhem. Navíc se mi do hlavy přeci jen vkrádala myšlenka hazardu se životem, když veškeré instruktáže měly být výhradně v němčině. Tuto cestu jsem tedy nakonec zavrhla.

Vrtalo mi to ovšem nadále hlavou. Na jednom ze setkání s mými „Buddies“ jsme na toto téma narazili. Phillip se zmínil, že paragliding vyzkoušel v tandemu se zkušenějším pilotem z nedalekého kopce. Po chvíli googlení jsem našla místní leteckou školu a vydala se do její kanceláře. Slečna nemluvila anglicky, takže domlouvání bylo veselé, ovšem podařilo se:

„Můžete už dneska?“
„Už dneska?! Vlastně proč ne…“

Indy chystá padákové křídlo (foto: E. Janásková)

Na podrobnostech se domlouváme s pilotem telefonicky. O chvíli později mě před kolejemi nabírá do své červené dodávky. Dodávka to není jen tak ledajaká. Jmenuje se Berta a má duši. Pilot se jmenuje Indy, má vlastní kapelu a létání prý zbožňuje.

Kopec Schöckl, na jehož vrchu začínáme, měří 1445 m. Na jedné straně se z něj otevírá výhled na hřebeny Alp, které se táhnou až k obzoru, na druhé straně se rozprostírá nekonečná rovina mizející kdesi v Maďarsku. Dostávám základní instruktáž. Oba se oblékáme do postrojů, které mi částečně připomínají lezecký sedák a částečně dětskou autosedačku.

Na začátku je potřeba se pořádně rozeběhnout. Člověk má i přes značné úsilí pocit, že běží na místě, neboť padákové křídlo se záhy napne a táhne zpátky. Než se nadějeme, ocitáme se ve vzduchu. V širokých kruzích stoupáme vzhůru. Výhledy jsou parádní na všechny strany. Svištíme ze strany na stranu. Celkem let trvá asi 20 minut, než se sneseme na louku u paty kopce.

Pohled z výšky (foto: E. Janásková)

Výlety po okolí

Cestování je na Erasmu v podstatě povinností. Najít souputníky, kteří budou na stejné vlně jako vy, ovšem není tak snadné. A když část výpravy pojme výlet do Vídně a Bratislavy jako posedávání po kavárnách a všude s sebou vozí kufřík na kolečkách, nestačíte se divit. Graz leží mezi zalesněnými kopečky a všude vede nespočet cyklostezek, takže o zajímavé destinace tu není nouze. Dojet na kole do slovinského Mariboru představuje příjemný celodenní výlet podél řeky.

Při příležitosti nedávných voleb jsem si dala ve Vídni sraz s bývalým spolužákem ze střední školy, který momentálně studuje v Innsbrucku. Vídeňská volební místnost je opravdu překrásná. Po dopolední projížďce na kolech po centru Vídně jsme se vydali autem na výlet po Rakousku. Počasí nám překazilo plánované zakončení v Lichtenštejnsku, a tak jsme místo toho jeli do Itálie. Hory jsou teď na podzim krásně barevné a na vrcholcích už leží sníh.

Výlet do italského Brixenu (foto: archiv E. Janáskové)


Další díly:

Zápisky z Erasmu: Rakousko, Technische Universität Graz I

Zápisky z Erasmu: Rakousko, Technische Universität Graz III
Zápisky z Erasmu: Rakousko, Technische Universität Graz IV
Zápisky z Erasmu: Rakousko, Technische Universität Graz V

Tento článek jsme automaticky naimportovali z předchozího redakčního systému. Pokud se v něm něco pokazilo, dejte nám prosím vědět.