Zápisky z Erasmu: Francie, Université Grenoble Alpes I

Zápisky z Erasmu: Francie, Université Grenoble Alpes I

Fakulta / fotogalerie / reportáž

V září se mi stal na půl roku domovem francouzský Grenoble, placaté městečko obklopené třemi nádhernými masivy,“ píše v úvodu prvního článku o Erasmu Tereza Uhlířová, studentka biofyziky a chemické fyziky.

Výlet na vrcholek Croix de Belledonne (foto: archiv autorky)
Výlet na vrcholek Croix de Belledonne (foto: archiv autorky)

Přestože vrcholky v okolí Grenoblu běžně dosahují dvou až tří tisíc metrů nad mořem, samotné město leží poměrně nízko – okolo 200 m n. m. Díky jeho poloze jsem si tu ještě na konci září užívala teplého, skoro až letního počasí a přitom se kochala výhledem na zasněžené skalnaté vrcholky. Za vynikajícího počasí lze prý z Grenoblu dohlédnout až na Mont Blanc.

Grenoble je rozhodně mezinárodním studentským městem. Kromě UGA (Université Grenoble Alpes), která se řadí mezi 200 nejlepší světových univerzit, je toto malé město domovem i dalších vysokých škol jako třeba vyhlášené inženýrské školy PHELMA. Navíc ve francouzském žebříčku nejlepších univerzitních měst („Les villes où il fait bon étudier“) letos Grenoble obsadil druhou příčku po Lyonu (v loňském roce dosáhl dokonce prvenství). Možná i proto sem každoročně míří mnoho zahraničních studentů, zejména erasmáků se zájmem o fyziku nebo inženýrství. Na UGA jich letos údajně studuje více než tisícovka a v prvním ročníku magisterské fyziky tvoří erasmáci dokonce téměř polovinu studentů.

V Grenoblu jezdí pět tramvajových linek, které mají podobně krátké intervaly jako pražské metro (foto: Tereza Uhlířová)

Většinu univerzitního zázemí najdete pěkně pohromadě v kampusu, který leží na okraji města. Cesta z koleje na fakultu či do knihovny tak netrvá déle než deset minut. Může se však stát, že se po příjezdu a pečlivém výběru koleje dozvíte, že máte přednášky na úplně opačném konci města, kde se nachází synchrotron a většina výzkumných laboratoří. Nutnost dojíždět nejčastěji potká studenty ve druhém ročníku magistra, kteří se začínají specializovat. Naštěstí však v Grenoblu funguje dobře rozvinutá veřejná doprava, která je navíc poměrně levná.

Hned vedle kolejí je supermarket Géant Casino, jehož obchodní oddělení si patrně uvědomuje těžkosti studentského života a patřičně tomu uzpůsobuje nabídku. První dva týdny po začátku semestru se v obchodě prodávaly se slevou malé rychlovarné konvice, hrnce a pánve, později také mikrovlnky nebo toustovače. Strategické místo má také od kolejí asi dva kilometry vzdálená IKEA.

Propustka A38

Mé první dva týdny v Grenoblu se nesly ve znamení pověstné francouzské byrokracie. Člověk rázem pochopil, odkud vzešla inspirace pro úkol Asterixe získat propustku A38. Kolej například požaduje, aby měli studenti francouzský bankovní účet a pojištění ubytování. Jenže pro otevření účtu ve francouzské bance potřebujete potvrzení o ubytování a o studiu. Potvrzení o studiu získáte až po zápisu (asi týden po začátku semestru), ale k zápisu musíte mít potvrzení o pojištění odpovědnosti za škody. Pojištění si můžete koupit třeba k účtu, který si otevřete ve francouzské bance (musí být ve francouzštině). Když už dojde k otevření účtu v bance (bez předem domluvené schůzky tu nic nezískáte), tak stejně ještě čekáte týden nebo dva, než vás bankovní centrála prověří a poštou vám zašle přihlašovací údaje do internetového bankovnictví. Pak už zbývá jen vyřešit problém, který vás může potkat na konci pobytu, a totiž to že kolej vrací kauci až dva měsíce po vašem odjezdu, ale francouzský účet je možné zrušit jen osobně na pobočce.

Když si konečně otevřete bankovní účet, čeká vás další komplikovaný proces – žádání o ubytovací stipendium, tzv. CAF. To se vám třeba může stát, že dlouho vyplňujete online formulář, a když už ho máte hotový, kliknete při závěrečném shrnutí na kontrolu osobních údajů a celá vaše práce se vymaže. Poté denně celý týden nedočkavě kontrolujete poštovní schránku, kam by vám mělo přijít tajné číselné heslo, abyste mohli svou žádost dokončit nahráním naskenované občanky a dalších potvrzení, včetně soudního překladu rodného listu. Jenže narazíte na další problém: systém umožňuje nahrát jen jednu stránku u rodného listu (úředně ověřená kopie se soudním překladem zabírá asi osm stran). Takže vás čeká výlet na pobočku. Ověřenou kopii a překlad rodného listu odevzdáte a zdá se, že už je vyhráno. Po dvou týdnech však ve schránce naleznete velkou obálku s vráceným rodným listem a dopis, že originál si máte nechat a odevzdávat jen kopie (ač paní na pobočce chtěla tu „originální kopii“). Ale pokud to všechno stihnete do konce září, v listopadu a každý další měsíc se dočkáte odměny – mohlo by vám přijít okolo 100 eur jako ubytovací stipendium.

Vzhůru do hor

Okolní masivy lákají snad úplně každého a nabízejí nesčetně krásných výletů různých náročností. Navíc autobusy místní MHD (nazývaná TAG – Transports de l'agglomération grenobloise) jezdí poměrně daleko do hor, takže rozhodně není problém někam s kamarády vyrazit.

Pro studenty i další nadšence zde navíc existuje univerzitní klub ESMUG (École des Sports de Montagne de l'Université de Grenoble), který nabízí řadu výletů a dalších outdoorových akcí. Já se zúčastnila například úvodního denního putování po masivu Chartreuse. Zamířili jsme na horu Chamechaude (2 082 m n. m.) a cestou jsme šli i několika úseky s lehce horolezeckým nádechem. Vrcholek byl bohužel celou dobu zahalen v hustém mraku, takže jsme se museli spokojit „jen“ s tím, že horu obejdeme. Zdolání vrcholku nám tak zůstalo jako příslib do budoucna.

Výlet na Chamechaude (foto: archiv autorky)

Na pořádný výlet do hor jsem si však musela počkat. Ačkoli počasí tu zatím bylo převážně pěkné, na první tři zářijové víkendy vždy přisly mraky a lijáky. Ale kdo si počká, ten se dočká. Poslední zářijovou sobotu jsme se s několika dalšími erasmáky svezli ranním autobusem do nedalekého lyžařského střediska Le Recoin (cca 1670 m n. m.). Odtud jsme vyrazili po turistické pěšince kolem jezer Lacs Robert (cca 2 000 m n. m.) zvlněnou nádhernou krajinou k rozcestí u chaty Col de Pra (cca 2 200 m n. m.). Další dvě a půl hodinky nás čekal výstup postupně více zasněženou krajinou až na vrcholek Croix de Belledonne (2 926 m n. m.). Námaha stála za to, výhledy byly dechberoucí (jen ten Mont Blanc se schovával kdesi v dáli v mracích, tak třeba příště). Člověk by nevěřil, že je jen kousek od rušného Grenoblu.

Na vrcholku Croix de Belledonne (foto: archiv autorky)

Druhou polovinu cesty představoval už jen sestup do Grenoblu. Jelikož autobusy směřující do hor a zpět mimo sezonu nejezdí moc často (dvakrát až třikrát denně od pátku do neděle) a ten poslední bychom pravděpodobně nestihli, nezbylo nám než zamířit pěšky až na předměstí Grenoblu a tam chytit poslední městský autobus.

Tento článek jsme automaticky naimportovali z předchozího redakčního systému. Pokud se v něm něco pokazilo, dejte nám prosím vědět.