Úvod
Jsme informatická sekce Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a letos slavíme 30. výročí vzniku. Při této příležitosti chceme studentům, kolegům, absolventům a široké veřejnosti připomenout, jakou cestu informatika na fakultě ušla a kam pokračuje. Rozhodli jsme se pro několik forem oslav: publikaci k přečtení, slavnostní shromáždění k setkání, koncert a podcast rozhovorů k poslechu a výstavu ke zhlédnutí.
Informatickou sekci stejně jako celý matfyz tvoří osobnosti – a tím myslím nejen malý vzorek zmíněný v této publikaci. Při výročním vzpomínání se mi vybavují moji učitelé, spolužáci, kolegové, studenti. Výrazné osobnosti jsou v každé z těchto skupin, které se také velmi prolínají.
Jako vizuální motiv oslav jsme zvolili časovou osu přesto, že rozmanitost běhu událostí je výrazně složitější než nabízí lineární rozměr. Časová osa snad připomene, jak některé osobnosti formovaly sekci dlouhodobě, i jak významné byly některé jednotlivé události. Doufám, že také vybídne čtenáře zavzpomínat na důležité osobnosti a události podle jejich vlastní časové osy – přestože se na mnoho z nich v textu nedostalo, stojí za to si je připomenout.
Jiří Sgall
proděkan pro informatickou sekci
Obsah knihy
Vyprávíme příběh tří desetiletí informatické sekce, který však začíná na fakultě už v šedesátých letech minulého století s několika málo zapálenými jedinci. Vybrali jsme události, bez kterých bychom nejspíše letos neslavili. Přirozeně se jedná o okamžiky, kdy něco vzniklo/zaniklo, spojilo/rozdělilo/přejmenovalo se, někdo přišel/odešel/něco dostal. Speciálně ty momenty, jež se odehrály před rokem 1993, líčíme v citacích úryvků z písňových textů Jiřího Demnera, které vtipně glosují počátky informatiky na fakultě. Výchozím textem onoho líčení jsou vzpomínky Jaroslava Pokorného.
Pokud je to možné, doprovázíme citované okamžiky přesným časovým určením, které je dohledatelné ve veřejných zdrojích. Ovšem nemůžeme necitovat pár okamžiků, jejichž přesné časové určení prostě neznáme, a proto k jejich širšímu časovému vymezení používáme vzpomínky zúčastněných, ať už v podobě myšlenek, osobních záznamů či korespondence. Obecně takové zdroje vnáší do příběhů subjektivitu, se kterou výlety do historie musí počítat.