Olšanské hřbitovy jsou místem posledního odpočinku mnoha významných představitelů exaktních věd. V našem cyklu se u nich proto zastavíme už podesáté. Tentokrát se podrobněji seznámíme s postavou matematika Jana Sobotky.
Jan Sobotka (* 2. 9. 1862, Řepníky u Vysokého Mýta; † 10. 5. 1931, Praha)
Matematik, geometr a pedagog. Vyrůstal v rodině venkovského krejčovského mistra. Středoškolské vzdělání získal díky finanční podpoře na německé reálce v Praze na Kampě. V letech 1881 až 1886 studoval matematiku a deskriptivní geometrii na pražské univerzitě a na České škole technické. Mezi jeho pedagogy patřili např. matematici Eduard (1852-1903) a Emil (1848-1894) Weyrové, František J. Studnička (1836-1903), František Tilšer (1825-1913) nebo Bohumil Procházka (1855-1934).
Odborník bez místa
V letech 1886 až 1891 působil jako asistent deskriptivní geometrie u profesora Františka Tilšera na pražské technice (dnes ČVUT). Jelikož Tilšer zastával politickou funkci poslance a neměl na výuku a studenty čas, Sobotka jej zastupoval i na přednáškách. Představa mladého asistenta o obsahu přednášek se však poněkud odlišovala od té, kterou měl profesor, proto „dvojici“ provázely časté spory. Sobotka raději v roce 1891 odjel na roční studijní pobyt k profesoru Wilhelmu Fiedlerovi (1832-1912) na curyšskou polytechniku a v roce 1893 pak na další pobyt ve Vratislavi u matematika Friedricha O. R. Sturma (1841-1919). Po návratu do Čech však nemohl v důsledku krize panující na učitelských místech najít náležité uplatnění, a to ani na středních školách. Práci našel až ve Vídni jako suplent na reálce. Po dvou letech získal na tamní technice místo asistenta pro deskriptivní geometrii a zanedlouho byl jmenován mimořádným profesorem deskriptivní a projektivní geometrie a grafického počítání. Slibně se rozvíjející vídeňskou kariéru však přerušil a odešel do Brna na českou techniku, kde položil základy oboru deskriptivní geometrie.
Návrat do Prahy aneb Bydžovský vzpomíná
V březnu 1904 získal už jako uznávaný odborník místo profesora matematiky na pražské univerzitě. O tehdejší situaci se zachovalo několik záznamů, necháme proto zavzpomínat Sobotkova pozdějšího kolegu prof. Bohumila Bydžovského (1880-1969): „Příchod Sobotkův znamenal jednak příchod vědecké osobnosti, která plně se mohla věnovati tradování své vědy, jednak znamenal také, že pěstování geometrie na naší universitě se rázem octlo na evropské úrovni, neboť profesor Sobotka znamenitě ovládal i nejnovější tehdy obory a metody geometrické.“ Na konci svého života podal Bydžovský už poněkud otevřenější svědectví, pro vysvětlení uveďme, že první citace je ze Sobotkova nekrologu, do nějž by se jistě nevyjadřoval kriticky. Popis situace v docela jiném světle ocitujeme z příspěvku historika Dr. J. Folty, který jej zpracoval na základě Bydžovského vyprávění: „Sobotka, který byl od 1904 druhým profesorem matematiky na české filozofické fakultě, byl mírný examinátor. Zkoušel mírně, nevěděl, co chtěl, přednášel nepořádně. Petr a Sobotka byli pravé profesorské, neobratné, ale dobrácké povahy. Spolu začali přednášet pro středoškolské učitele tzv. Středoškolské extenze. Tam B. (Bydžovský) porovnával způsob přednášek obou profesorů. Petrovy přednášky byly působivé, věcně upoutal. Sobotka naproti tomu se díval do tabule a tam psal.“
Věda, jediné štěstí
K podrobnostem o Sobotkově soukromí a pedagogickému působení nechme mluvit už přímo Bydžovského: „Sobotka býval celé dny v ústavu. Byl nešťastně ženatý. Měl dvě děti a dělaly mu starosti. (Prof. Schoenbaum kolikrát vypomáhal mladému Sobotkovi z dluhů.) Neměl vliv na posluchače svými přednáškami. Vyhlásil přednášku s neurčitým názvem a pak tam pletl všecko dohromady. Ovšem zval si posluchače k sobě a tam jim dával podněty. Příliš se věnoval konstruktivní geometrii. Bylo to vtipné a dobře dělané. Diferenciální geometrii přednášel 4 nebo 5 let za sebou. Vydal také skripta a tam je také vidět jeho tendence. Třeba tam bylo 10-20 konstrukcí středu křivosti u kuželoseček. Také věci on pěstoval.“ V nekrologu jej Bydžovský líčí jako do sebe uzavřeného a plachého člověka, jehož největším potěšením byla jeho práce. Bydžovský však poznamenává, že Sobotka leckdy dokázal opustit svou ulitu, uměl se projevit energickým činem a nebo přátelskou sdílností.
Publikační činnost
První vědecká práce mu vyšla již v 25 letech, což v té době nebylo úplně obvyklé. Po celou svoji vědeckou kariéru publikoval četně příspěvků z různorodých oborů geometrie, které vycházely nejen v českých, ale také v zahraničních odborných časopisech. Mimo toho napsal např. vysokoškolskou učebnici deskriptivní geometrie nebo trojdílnou učebnici diferenciální geometrie, byl také autorem celé řady životopisných článků a nekrologů.
„Otec geometrie“ na Karlově univerzitě
Po rozdělení filozofické fakulty přešel na nově vzniklou fakultu s přírodovědným zaměřením a zůstal jí věrný až do konce svého života. Nutno uznat, že jeho školou geometrie byla ovlivněna celá generace studentů. Zasedal také ve zkušební komisi pro učitelství na středních školách. Od studií na vysoké škole působil v Jednotě československých matematiků a fyziků. V roce 1900 se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk (od 1907 řádným členem) a dopisujícím členem České akademie věd a umění (od 1908 řádným členem). Ve školním roce 1906/07 zastával funkci děkana filozofické fakulty. Jako prvnímu mu byla u příležitosti 65. narozenin udělena Adámkova cena za životní dílo.
Zemřel po krátké nemoci ve večerních hodinách 10. května 1930. Již delší čas jej však trápily určité zdravotní potíže. Urna se Sobotkovým popelem byla uložena do rodinného hrobu jeho manželky Rozy, roz. Helmingerové (1863-1951), na III. Olšanském hřbitově, v 6. oddělení, pod číslem 90. Společně s nimi tu odpočívají Roziny rodiče – vinohradský advokát Karl von Helminger (1838-1889) a Rosalie, roz. Wischin (1838-1894). Pomník ve tvaru tumby uvádí jména i dalších pohřbených. Jak je z fotografií patrné, místo posledního odpočinku prof. Sobotky by bylo vhodné upravit.
Zdroje:
BYDŽOVSKÝ, B. Prof. Jan Sobotka zemřel. Národní listy [online]. 1931, roč. 71, č. 131, s. 3 [cit. 2014-12-27]. Dostupné z: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/5824653
FOLTA, Jaroslav. Poslední rozhovor s profesorem Bohumilem Bydžovským. In: NETUKA, I., STIBOROVÁ, M. Univerzita Karlova v Praze Matematicko-fyzikální fakulta: Jubilejní almanach. Vyd. 1. Praha: MATFYZPRESS, 2002, s. 38-39. ISBN 80-85-863-77-4.
KADEŘÁVEK, František. Jan Sobotka, profesor matematiky na universitě Karlově, šedesátníkem. Časopis pro pěstování matematiky a fysiky [online]. 1923, roč. 52, č. 1, s. 1-9 [cit. 2014-12-27]. Dostupné z: http://dml.cz/handle/10338.dmlcz/123257
KAŠPAROVÁ, Martina, NÁDENÍK, Zbyněk. Jan Sobotka: (1862-1931). Vyd. 1. Praha: Matfyzpress, 2010, 250 s. Dějiny matematiky, sv. 44. ISBN 978-807-3781-217.
URBAN, Alois. O životě a díle profesora Jana Sobotky. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie [online]. 1962, roč. 7, č. 6, s. 355-359 [cit. 2014-12-27]. Dostupné z: http://dml.cz/handle/10338.dmlcz/138801
Předchozí díly:
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XV: Olšanské hřbitovy
podeváté
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XIV: Olšanské hřbitorvy
poosmé
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XIII: Olšanské hřbitovy
posedmé
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XII: Olšanské hřbitovy
pošesté
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XI: Olšanské hřbitovy
popáté
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů X: Olšanské hřbitovy
počtvrté
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů IX: Olšanské hřbitovy
potřetí
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů VIII: Olšanské hřbitovy
podruhé
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů VII: Olšanské
hřbitovy
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů VI: Vinohradský hřbitov
potřetí
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů V: Vinohradský hřbitov
podruhé
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů IV: Vinohradský hřbitov
poprvé
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů III
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů II
Putování
po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů I