V sobotu 16. dubna proběhly ve Velké aule Karolina zlaté promoce. Slavnostní ceremonie se zúčastnilo bezmála 90 někdejších studentů Matematicko-fyzikální fakulty UK.
Absolventi a zaměstnanci Karlovy univerzity si v polovině dubna připomněli 50leté výročí od konání absolventských promocí v roce 1966. Takzvané zlaté promoce uspořádala Karlova univerzita ve spolupráci s absolventskými spolky. Za MFF UK se na organizaci podílel spolek Matfyz Alumni.
Příležitost zopakovat si promoční ceremoniál a setkat se svými někdejšími spolužáky si nenechalo ujít téměř 90 absolventek a absolventů Matematicko-fyzikální fakulty. Většina si pro upomínkové diplomy přišla za početného doprovodu rodinných příslušníků. Slavnostní obřad byl uspořádán také pro absolventy dalších fakult Univerzity Karlovy.
Slavnostní atmosféru v Karolinu umocnil svým projevem garant promocí doc. Jindřich Bečvář, který bývalým studentům připomněl časy těsně před rokem 1968, období Beatles a určitého uvolnění.
Na organizaci celé akce se velmi aktivně podíleli i sami promovaní, Alena Váchová-Dytrtová, Zdeněk Frey, a zejména pak paní Ivana Liberková, vůdčí postava ročníku, která krátce vzpomněla na dobu studií a popsala své dojmy z ceremoniálu.
Když jsem studovala na MFF UK, bydleli jsme na rohu Sokolské ulice a Fügnerova náměstí. Pokud jsem měla přednášky na Karlově, vycházela jsem z domova asi ve stejné době jako přednášející ze svých pracoven. Strategická poloha našeho bytu však byla důležitá i pro případ, že mezi ranní přednáškou a obědem na Budči vznikl prostor, kdy bylo potřeba někde pobýt. I když tehdy stálo pivo asi 1,30 Kčs, v hospodě nešlo být od rána. A tak se u nás před zkouškami odehrávaly různé konzultace a „kroužkové“ oslavy.
(…)
Majáles v roce 1962 naše řady trochu naředil, bolševik z fakulty vymetl nejen několik našich spolužáků, ale i studenty z vyšších ročníků. Vyloučení většinou přešli na Masarykovu univerzitu v Brně nebo na VŠE v Praze, i proto je mezi námi hodně inženýrů.
Po společných dvou letech jsme se rozpadli na specializace a potkávali se pak spíš na společenských akcích, například na koleji 5. května, nebo na různých výletech, v roce 1965 při zájezdu do Západního Berlína a v roce 1966 na zájezdu do Karlsruhe. Byli jsme úplně první studentská skupina, která ze socialistické země „vlastními silami“ vyjela na Západ. Tehdy nás jako naprostou senzaci přijal sám primátor města Karlsruhe. Po této cestě jsme se už rozešli do svých zaměstnání a poměrně dlouho jsme se neviděli, po roce 1968 s mnohými hodně dlouho.
Přestože jsme se rozptýlili do všech světových stran, velká část ročníku se propojila, sluší se říct, že navždy. Z 30 studentek a studentů našeho absolventského ročníku vzniklo 15 dvojic, a to nepočítám dvojice s partnerem z ročníku vyššího či nižšího. Podstatná část jich navíc existuje dodnes...
(…)
Když jsme se v roce 2014 sešli u příležitosti našich 70. narozenin, slíbili jsme si, že se na 50. výročí dostaví každý, kdo bude alespoň trochu schopen. V lednu jsme vybrali datum a začali oslovovat bližní, když do toho spadla zlatá promoce. Už během týdne bylo plno zájemců, a také hodně zarmoucených, kteří si nebyli jisti, zda se 16. dubna budou moci do pražského Karolina dostavit. Naštěstí se pro většinu řešení našlo, a tak jsme se mohli pustit do příprav.
(…)
Myslím, že za nás všech 89 osob, vedených touhou získat pamětní diplom a setkat se s přáteli, mohu poděkovat těm, kdo akci vymysleli. Absolvovat MFF UK bylo vždycky něco, k čemu se člověk hrdě hlásil, a připomenout si to s bližními, je potěšující. V současnosti se naší věkové kategorii už moc netleská, přitom jsou v našich řadách i tací, kteří si ten potlesk opravdu zaslouží.
Zlaté promoce byly součástí programu Festivalu absolventů a třetího Dne celoživotního vzdělávání na UK, na němž zástupci všech fakult představili nabídku desítek profesních, zájmových či e-learningových programů určených zájemcům napříč generacemi. Podstatná část programu byla věnována nabídce Univerzity třetího věku, kterou UK podporuje již od roku 1986.