Bridžový seriál IV: Letní opakování

Bridžový seriál IV: Letní opakování

Fakulta / článek

V předchozích dílech bridžového seriálu (1, 2, 3) jsme si představili základní principy a pravidla bridžové hry a na několika příkladech jsme si ukázali bridžovou partii v praxi.

Pro ty, kteří přes léto stihli pozapomenout, a také pro studenty prvních ročníků jsme připravili malé opakování před podzimními novými díly seriálu.

Co je bridž?

Bridž je jednou z celosvětově nejrozšířenějších karetních her, co do popularity se pravděpodoně nachází na druhém místě za pokerem. Zásadně se liší od ostatních karetních her – vlastně se liší až natolik, že jediné společné zůstaly snad jenom ty karty. Geniální myšlenkou, kterou se bridž odlišuje, je to, že nezáleží na tom, jaké karty hráč dostane, vyhrát se dá i se špatnými kartami. Navíc se nehraje o peníze, nejedná se tedy o hazardní hru.

V bridži je rozhodujícím faktorem samotný um hráče, jeho schopnosti analyzovat různé možnosti a zvolit z nich tu nejsprávnější. Díky těmto vlastnostem se může bridž nazývat sportem podobně jako třeba šachy nebo dáma. Tato skupina bývá označována duševní sporty. I od těchto her (či sportů) se ale bridž odlišuje: V bridži totiž mezi sebou soupeří páry, tedy hrají vždy dvě dvojice hráčů proti sobě.

U bridžového stolu sedí vždy čtyři hráči. Jejich hrací místa jsou označena podle světových stran: N (North), E (East), S (South) a W (West). Spoluhrající partneři sedí naproti sobě, tedy na místech N-S a E-W. Hraje se se sadou 52 karet rozdělených do čtyř barev (piky, srdce, kára, trefy) s hodnotami 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, J (kluk), Q (dáma), K (král), A (eso). Dvojky mají nejmenší hodnotu, esa největší a karty žolíků se nepoužívají.

Každý z hráčů dostane na začátku hry 13 karet. Toto rozdání je sice zcela náhodné, avšak stejně rozdané karty dostanou i hráči na ostatních stolech. Následné srovnání pak neprobíhá v rámci jednotlivých stolů, ale hodnotí se, jakého výsledku dosáhli hráči v porovnání s těmi, kteří hráli se stejnými kartami. Právě tímto způsobem je prvek náhody téměř vyloučen a výsledek závisí pouze na schopnostech hráče.

Každá jednotlivá hra se skládá ze dvou fází, z dražby (licitace) a sehrávky (vlastní hry s kartami). Jelikož dražba je poměrně abstraktním tématem a pro vysvětlení jejích zákonitostí je třeba pochopit nejprve jiné aspekty hry, nechali jsme si ji do dalších dílů seriálu. V tuto chvíli nám bude stačit pouze základní představa o dražbě.

Sehrávka je vlastní hra s kartami. Cílem hráčů je získat co nejvíce zdvihů. Útočící linka vítězí, pokud získá stejný či vyšší počet zdvihů, než činil jejich závazek z dražby. V opačném případě vítězí obránci.

Získávání zdvihů

• Hráči, který přidává do zdvihu první kartu, se říká vynášející hráč, první karta zdvihu se nazývá výnos nebo vynesená karta. Vynášející hráč může vynést libovolnou kartu ze své ruky.

• Ostatní hráči jsou však povinni zahrát do zdvihu tu barvu (symbol), která byla vynesena – v českém karetním slangu „ctít barvu“ nebo „přiznat barvu“.

• Na rozdíl od jiných karetních her však v bridži není nutno dávat vyšší kartu (přebíjet). Pokud ale některý z hráčů vynesenou barvu již nemá, může přidat do zdvihu jakoukoli svoji kartu (může i nemusí přidávat trumf).

• Nejvyšší karta ve vynesené barvě získává zdvih.

• V případě, že je ve zdvihu trumf, získává zdvih nejvyšší trumf.

• Do dalšího zdvihu vynáší hráč, který získal předchozí zdvih.

• Sehrávka končí po odehrání všech 13 zdvihů.

Ukažme si pro lepší představu jednu konkrétní partii:



Řekněme, že v dražbě se hráč na severu zavázal získat 8 zdvihů ve hře bez trumfů. Stal se tak hlavním hráčem, jeho partner (jih) se stal tichým hráčem a dohromady spolu tvoří útočnou linku, která se tento závazek snaží uhrát. Hráči na východě a západě tvoří obrannou linku. Hráč po levici hlavního hráč (v našem případě E) je vynášející, neboli hraje první kartu do prvního zdvihu.

Nyní se přesuneme k samotné hře

Jako první tedy hraje kartu E. Jakmile tak učiní, jih jakožto tichý hráč vyloží všechny své karty na stůl lícem vzhůru a dále se již hry neúčastní. S kartami tichého hráče odteď hraje jeho partner – hlavní hráč.

E svou první kartu vynáší úplně naslepo, nicméně jeho úkol v této partii je pomoci své lince získat co největší počet zdvihů, a to ideálně takový, aby útočná linka nesplnila svůj závazek (v našem případě je to 6 a více zdvihů, protože závazek hlavního hráče je 8 zdvihů z 13).

E má k dispozici rovnou 3 karty, u kterých mu žádný z hráčů nemůže zabránit, aby získaly zdvih. Jsou to AKQ. Jakmile totiž některou z těchto karet zahraje, ostatní hráči zahrají také nějakou károvou kartu, žádná jiná ale nemá stejnou nebo vyšší hodnotu než právě tyto 3 karty. Všimněme si zajímavého pozorování:

• Pokud má hráč dvě nebo více karet stejné barvy, jejichž hodnoty na sebe přímo navazují (eso a krále, kluka a desítku, 765, …), mají v této partii obě karty stejnou hodnotu. Nehraje roli, kterou z nich zahraje jako první a kterou jako druhou

Náš východ má pět kárových karet, na ostatní tři hráče u stolu jich zbývá osm. Jaké je jejich nejpravděpodobnější rozdělení? Určitě budou rozděleny spíše rovnoměrně, tedy že by dva hráči měli po třech kartách a třetí by měl dvě.

Je tedy dobrá šance, že po odehrání svého AKQ budou muset ostatní hráči zahrát všechna svá kára a další ve hře už mít nebudou. Nebudou tedy mít jak přebít jeho 32. Ukažme si, jak přesně by to proběhlo na našem příkladu. Uveďme si ho pro větší přehlednost ještě jednou:


E vynáší jednu ze svých vysokých kár, řekněme A. Nyní hra pokračuje po směru hodinových ručiček, na řadě je jih. Ten je však hráčem tichým, podle pravidel tedy vyloží své karty na stůl a dále se této partie neúčastní. Karty, které má zahrát, za něj vybírá jeho partner.

Teď tedy vybírá první kartu. Jelikož bylo vyneseno eso kárové, musí ctít barvu a jím zahraná karta musí být také kára. Vyšší kartu než eso k dispozici nemá, nemusí tedy zbytečně plýtvat vysokými hodnotami a může přiložit nejmenší kartu, jakou má, tedy 5. Stejnou úvahu provedou i W a N. Nejvyšší kartou v tomto zdvihu bylo A, spoluhráči E a W si tedy připíšou zisk jednoho zdvihu. Protože hráči E patřila nejvyšší karta, vynáší i do dalšího zdvihu. Právě zahrané karty se na stole obrátí lícem dolů a do konce partie se už nepoužijí.

Do druhého zdvihu vynáší E  K, S dává 8, W  10 a N 6. Nyní se E zaraduje. Z osmi kár, které mu na začátku partie chyběly, už bylo nyní 6 zahraných a sedmá je vyložená u tichého hráče. Když zahraje svou poslední vysokou káru, hráč držící tu osmou zbývající ji bude muset nyní určitě zahrát. Žádná další kára už nebudou ve hře zbývat a nikdo tedy už nepřebije jeho 32, proto si je v dalších dvou zdvizích odehraje. Ostatní hráči ve zdvizích 3-5 odhodí nepotřebné karty v jiných barvách.

E po odehrání svého posledního kára získá už pátý zdvih pro svou obrannou linku. Hlavní hráč se zavázal uhrát 8 zdvihů, z celkových třinácti jich ale obránci budou mít už 5. Úkolem severu tedy bude uhrát všechny zbylé zdvihy. Nabízelo by se tedy v pátém zdvihu z karet tichého hráče zahodit nejmenší ♠3 – je to ale opravdu správně? Ukažme si, jak v tuto chvíli (po čtvrtém zdvihu) vypadá celá situace:


Jak obranná, tak útočná linka se snaží rozehrávat svou nejdelší barvu, aby se jim v ní povedlo uhrát zdvihy i na karty, které neměly zpočátku vůbec nejvyšší hodnotu. Pro útočnou linku NS v našem případě jsou touto barvou trefy, ve kterých má dohromady osm karet. Hlavní hráč si ze začátku nemůže být vůbec jistý, že i když odehraje své nejvyšší trefy (♣AKQ), zůstane jeho ♣10 vysoká (podobná věc se povedla hráči E v kárech). Řekněme, že z původních 5 trefových karet, které předtím měli obránci dohromady, si už dvě zahodili. I kdyby jeden z obránců měl všechny tři a druhý žádnou, po odehrání ♣AKQ by o ně všechny přišel a ♣10 by už neměl kdo přebít. Hlavní hráč tedy může počítat s tím, že tímto způsobem nyní může v trefech uhrát 4 zdvihy. Dále může uhrát své AKQ, což jsou další 3 zdvihy, a v získání zdvihu na ♠A mu také nikdo nezabrání. Teoreticky má tedy k dispozici jistých 8 zdvihů, není ovšem tak jednoduché je získat i prakticky. Vraťme se zpátky do naší situace, kdy je vynesená 2 a hlavní hráč musí něco odhodit z karet jihu.

Pokud by zahodil zdánlivě nepotřebnou nejmenší kartu ♠3 a E by v dalším zdvihu vynesl např. srdce, mohl by sice hlavní hráč odehrát svých 7 jistých zdvihů AKQ, ♣AKQ a potom i ♣10, ale jako poslední karta by mu zůstala 10, kterou by mu následně W přebil svým J. Musí si tedy nechat ♠3 a zahodit právě 10, aby mohl v nějaké chvíli rozehrát pikovou barvu a v ní získat svůj tolik potřebný osmý zdvih na ♠A. Víme, že 2 je třináctou károvou kartou v celém balíčku, v dalším zdvihu tedy již bude muset zahrát E jinou barvu a hlavní hráč získá zbývajících 8 zdvihů, ke kterým se zavázal, a připíše si body za splnění závazku.

Trocha matematiky

Ve druhém díle seriálu jsme položili následující otázku: Jaký je počet všech rozdání (kombinací), jak rozdat 52 karet po třinácti mezi čtyři hráče?

• Vypočítáme to tak, že nejprve spočítáme počet všech kombinací, jak prvnímu hráči rozdat 13 karet z 52, k němu počet možností, jak rozdat 13 karet ze 39 zbylých druhému hráči, třetímu 13 karet z 26 a poslednímu hráči už zůstává jediná možnost, jak dostat zbylých 13 karet • Při rozdávání těchto karet nezáleží na pořadí:


Pro zvídavé a nedočkavé čtenáře jsme vytvořili web Sportujemehlavou.cz, kde si o bridži můžete číst, než vyjde další díl tohoto seriálu.


Další díly:

Bridžový seriál III: Trumfové závazky v bridži
Bridžový seriál II: Ukázka bridžové partie
Bridžový seriál I: Co je vlastně bridž


Mohlo by vás také zajímat:

Karban na Matfyzu

Tento článek jsme automaticky naimportovali z předchozího redakčního systému. Pokud se v něm něco pokazilo, dejte nám prosím vědět.