Věda a rodinný život. Jak to jde skloubit?

Věda a rodinný život. Jak to jde skloubit?

Fyzika / Fakulta / rozhovor

Julii je šest let. Jejímu mladšímu bratrovi Erikovi jsou tři. Oba strávili první dva roky svého života doma s maminkou, vědkyní, která se věnovala a stále věnuje výzkumu ve svém oboru. Absolventka Matematicko-fyzikální fakulty UK a současná vědkyně v Ústavu fyziky atmosféry AVČR v oddělení aeronomie RNDr. Petra Koucká Knížová, Ph.D., je jedním z příkladů, který demonstruje, jak se dá zkombinovat rodinný život a láska k vědě.

V roce 2008 získala cenu L'Oréal, která se uděluje úspěšným a nadějným ženám ve vědě. Ani během mateřské dovolené neztratila kontakt se svou prací. „Jakmile jsem se po narození dcery vrátila z porodnice, četla jsem články a psala na ně posudky,“ říká Koucká Knížová. Když se jí narodil syn dva dny před konferencí, kterou sama organizovala, v druhé polovině konání se jí sama zúčastnila a v přestávkách si odbíhala na kojení. „Bez pomoci rodičů bych to neskloubila tak lehce,“ přiznává, a poukazuje tak na jiný problém rodičovství, který může zkomplikovat vědeckou dráhu nejen ženám.

Čím je podle vás způsobeno, že je vedě tak málo žen? Myslíte si, že je hlavní příčinou to, že je jejich vědecký život okrádá o ten rodinný a naopak?

Záleží na oboru. Ve fyzice je sice převaha mužů, ale žen zde rozhodně není málo a určitě nehrají jen nějakou podružnou roli. Nemyslím, že by moje děti strádaly tím, že dělám vědu, nebo věda tím, že si užívám s rodinou. To, co mne okrádá o čas rodinný nebo vědecký, je skutečnost, že musím řešit věci, které by měly ve společnosti fungovat, ale nefungují.

Můžete uvést příklad?

V posledních letech byl například problém dostat dítě do školky, protože byly přeplněné. Letos se při zápisu do školy ukázalo, že děti ze školek vyrostly a nestačí kapacita základních škol. A politici jsou opět zaskočeni. Pražští radní nám „vylepšili“ dopravu tak, že raději vozím děti na kroužky autem, a mohla bych pokračovat dál.

Vzniklo někdy v průběhu vaší kariéry dilema: rodina, nebo věda? Nikdy jsem otázku věda vs. rodina neviděla jako dilema. Možná to zní hloupě, ale neřešila jsem to. Na rodinu jsou potřeba dva, takže když jsem měla pocit, že mám vedle sebe toho správného partnera, přišla i rodina. Samozřejmě, že se dvěma malými dětmi je práce daleko složitější, proto jsem byla ráda, že mi pomáhali a pomáhají rodiče. Bez nich bych se práci ve vědě mohla věnovat podstatně méně.

Byla jste někdy vystavena situaci, že byste byla jako žena – případně jako matka – v práci diskriminována?

V našem oboru takovou diskriminaci necítím. Kritéria hodnocení jsou pro všechny stejná. Problém je úplně jinde. S komplikacemi se lidé, většinou ženy, setkají až ve chvíli, kdy mají rodinu a chtějí se věnovat i práci. Mají-li doma muže, který se své práci věnuje naplno, tak musí samy hledat řešení, jak skloubit rodinu a svoji práci. Třeba pracovat na částečný úvazek, protože své práci mohou – a také chtějí – věnovat méně casu. Celkem logicky přichází méně výsledků nebo práce trvá déle. Jenže pak probíhá hodnocení a zde jsou kritéria stejná pro všechny. Skutečnost, že na práci máte podstatně méně času, se nezohledňuje. Těžko můžu přijet na konferenci s půlkou referátu, protože jsem zaměstnaná jen na půl úvazku. Ale to nakonec není problém jen žen ve vědě. Mám kolegy, kteří se starají o rodinu, protože jejich partnerka má práci na plný úvazek. Diskriminovaný je tak obecně rodič, na kterého spadá péče o děti a domácnost. Na druhou stranu za to děti rozhodně stojí.

Před šesti lety jste získala cenu L'Oréal, která se uděluje nadějným vědkyním. Za co jste tuto cenu obdržela a jaká pozitiva pro vás vyplývala z dosažení tohoto ocenění v dalším vědeckém vývoji?

Cenu L'Oréal jsem získala na studium proměnlivosti ionosféry ve středních šířkách. S touto cenou je svázáno roční stipendium. Krátce po získání ceny se nám narodila Julie, takže jsem finance použila na zařízení práce z domova. Stipendium mi pomohlo pokračovat v práci hned po návratu z porodnice. Osobně si cením této aktivity firmy L'Oréal, protože ukazuje veřejnosti, že věda je v našem životě důležitá.

Jaký je váš názor na genderová ocenění, která mají podnítit ženy ve výzkumné sféře?

Nezastávám názor, že by měla existovat genderová ocenění. Spíš by mělo lépe fungovat zohlednění péče o rodinu v soutěžích o ceny nebo granty. Pak by nebylo nutné vyhlašovat ceny určené výhradně určité skupině. Získat ocenění je velice příjemné, ale není to důvod, proč člověk pracuje ve vědě. Já spíš vnímám ocenění jako důležitou informaci pro společnost, že u nás nějaký základní výzkum probíhá. Každý sice jeho výsledky denně využívá, ale bere je jako samozřejmost, aniž by si uvědomil existenci výzkumného procesu v pozadí. Vědec dnes ve společnosti bohužel nemá příliš velkou prestiž. Základní výzkum je důležitý, přestože nebude nikdy přinášet okamžitý užitek. Myslím, že by bylo potřeba vědce/vědkyně daleko víc motivovat tomu, aby ve vědě chtěli zůstat. Badatel totiž domů nikdy moc velkého mamuta nepřitáhne. Tohle zůstává na partnerovi. U nás doma je to stejné. Manžel musí vydělávat, abych si já mohla v klidu bádat. Rodinu bych sotva uživila.

Tento článek jsme automaticky naimportovali z předchozího redakčního systému. Pokud se v něm něco pokazilo, dejte nám prosím vědět.