Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XIX: Ďáblický hřbitov

Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XIX: Ďáblický hřbitov

Fakulta / článek

V dalším díle cyklu o hrobech významných představitelů exaktních věd se mimořádně zastavíme na Ďáblickém hřbitově. Pravděpodobně na tomto místě odpočívá matematik Gerhard Gentzen.

Pietně upravené místo s ostatky jugoslávských a italských partyzánů (duben 2015, foto: V. Kemenny)
Pietně upravené místo s ostatky jugoslávských a italských partyzánů (duben 2015, foto: V. Kemenny)

Ďáblický hřbitov, který se nachází na území městské části Praha 8, byl vybudován v letech 1912 až 1914 v kubistickém slohu podle projektu architekta Vlastislava Hofmana. Mimo běžných hrobů zde najdeme i čestné pohřebiště jugoslávských a italských partyzánů z druhé světové války a obětí Pražského povstání. V severní části byli pohřbíváni účastníci protinacistického odboje (např. Jan Kubiš a Josef Gabčík, účastníci atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha), později oběti komunistického režimu 50. let (mezi nimi katolický kněz Josef Toufar). Na tu navazuje dětský hřbitov z 50. let, kde našly místo posledního odpočinku děti vězenkyní pankrácké věznice. Většina míst prošla po roce 1989 pietní úpravou.

Gerhard Gentzen (* 24. 11. 1909, Greifswald, Německo; † 4. 8. 1945, Praha)

Matematik, logik a pedagog. Celým jménem Gerhard Karl Erich Gentzen. Rané mládí prožil na Rujáně, kde jeho otec vykonával právnickou praxi. Krátce po skončení první světové války otec zemřel na následky válečného zranění a ovdovělá manželka se společně s dětmi přestěhovala do nedalekého Stralsundu, kde Gentzen začal navštěvovat humanistické gymnázium. Výrazně inklinoval k matematice, a co víc, v závěrečném hodnocení jej učitelé ocenili jako jednoho z nejlepších žáků, který kdy na tomto gymnáziu studoval. Je třeba zmínit, že podstatný vliv na budoucího vědce měl jeho dědeček Alfons Bilharz (1836-1925), lékař a filozof, zakladatel moderní ontologie (filozofické disciplíny zabývající se jsoucnem, bytím apod.)

Finanční situace rodiny nebyla nijak příznivá. Po maturitě v roce 1928 získal na návrh ředitele ústavu stipendium, které mu umožnilo pokračovat ve vysokoškolském studiu. Matematiku a fyziku studoval na univerzitách v Greifswaldu, Göttingenu, Mnichově a v Berlíně. Nakonec se vrátil na göttingenskou vysokou školu, kde byl v roce 1935 promován Dr. phil. Zároveň složil zkoušky, které jej opravňovaly vyučovat matematiku a fyziku na vyšších školách.

Následně jej prof. David Hilbert (1862-1943), Gentzenův učitel a jeden z nejvýznamnějších matematiků 20. století, přijal k 1. 11. 1935 na místo mimořádného asistenta. Od září 1939 do června 1942 sloužil u radistů na domácí frontě v Braunschweigu v Dolním Sasku. Od ledna 1942 pobýval v lazaretu. V listopadu 1942 bylo shledáno, že je neschopen další vojenské služby. Téhož roku se v Göttingenu habilitoval na docenta. Záhy však odešel do Prahy. Hlavním zájmem Gentzenovy odborné práce byla tématika bezespornosti aritmetiky přirozených čísel, obecně jej můžeme považovat za jednoho ze zakladatelů moderní teorie důkazů.

Gentzen nacista. Jak to bylo?

V listopadu 1933 vstoupil do SA (Sturmabteilung), vojenské jednotky nacistické strany NSDAP. Od 1. 5. 1937 se stal přímo členem NSDAP a od 1. 1. 1941 členem nacionálně socialistického svazu docentů (NS-Dozentenbund).

Neoplýval pevným zdravím. V roce 1933 se zhroutil a několik měsíců se zotavoval u své matky. Na základě vyprávění pamětníků se o jeho povaze zmiňuje rakouský matematik a logik Georg Kreisel (1923-2015): „Klidná rozvaha a jistota zračící se v jeho díle se u něho pojila nebo spíš byla důsledkem naprostého odtržení od reality; mám na mysli politickou realitu třetí říše a poválečných poměrů…“ Na druhou stranu nutno dodat, že Gentzen pocházel z intelektuální rodiny, německou státní politiku jistě musel reflektovat, a je tedy zarážející, že se členem SA stal už tak brzy.

Od 5. 10. 1943 začal působit jako docent na přírodovědecké fakultě Německé univerzity v Praze. Matematický ústav sídlil na Praze 2 ve Viničné ulici čp. 7. Na jaře roku 1945 byl Gentzen z pochopitelných důvodů svými kolegy vyzýván, aby Prahu opustil. Odmítl to s vysvětlením, že nikomu nic špatného neudělal a nevidí důvod, proč by měl odcházet.

O vývoji další situace necháme vyprávět pisatele několika poválečných dopisů, kteří o Gentzenově osudu sepsali svá svědectví. Konec války líčí univerzitní asistent Franz Krammer následovně: „Docent Gentzen měl ještě v sobotu (5. 5.) přednášku, na které byl také prof. Lammel. Nato jsme šli na oběd. Do lokálu bylo slyšet již hluk z ulice. Šli jsme s doc. Gentzenem do ústavu, z kterého nám již vlála v ústrety československá vlajka. Ústav jsme již neopustili až do našeho zatčení 7. V. v poledne. Přicházely skupiny partyzánů, ale ptali se jen na zbraně, jinak byli docela zdvořilí.“ Následně byli dotyční odvedeni na policejní ředitelství do Bartolomějské ulice. V ulicích na ně pokřikovali: „Zastřelte ty krysy.“ Na to eskorta odpověděla, aby uklidnila napětí:„To jsou jen botanici.“ Příchod na policejní ředitelství, kde proběhlo zjištění jejich totožnosti, byl dokonce filmován. Následně byli dovedeni do cely.

O Gentzenově psychickém rozpoložení se rozepsal prof. Hans Rohrbach (1903-1993), ředitel matematického ústavu na Německé univerzitě: „Gentzen byl již dříve po celá léta nemocen, duševně vyčerpán. Jeho stav se každým vnějším tlakem (např. vojenskou službou) zhoršoval. K tomu se ve vězení přidala špatná a nedostatečná výživa. Vím, kolik mě to stálo úsilí zvykat ho opět na duševní práci a vrátit mu sebedůvěru (myslí se po příchodu do Prahy). A byl jsem tak rád, když jsem pozoroval, jakou chutí se zotavuje a je schopen stále více pracovat, aniž by mu to uškodilo. Také bylo v Praze postaráno o dobrou výživu. Teď si dělám výčitky, že jsem ho vůbec přivedl do Prahy.“

Slavný matematik ve vězení

Vývoj v dalších týdnech po zatčení popisuje opět asistent Krammer: „Druhý den nás šest odvezli autem ten kousek k okresnímu soudu na Karlově náměstí. Tam nám odebrali vše, především všechny doklady. Ne sice přátelsky, ale bez jediné rány nás dali do cely pro dvacet lidí, v které jsme zůstali po 3 měsíce, často v 64. Odebrané věci dali do sáčků se jménem majitele. Nikdo z toho již nic neviděl. Upozornil jsem strážce na to, že je mezi námi světoznámý učenec s pozváním na mezinárodní kongres matematiků v Princetonu a s dopisy amerických a ruských učenců. Neboť dr. Gentzen měl tyto dopisy s sebou. Řekl jsem přitom (česky) ‚Nedělejte si ostudu.‘ Ten člověk jen pokrčil rameny.“

Následné dění popisuje Krammer těmito větami: „Po několika týdnech v cele nás vodili na práci ve městě. Při tom bylo většinou něco k snědku, často však jen bití. Skýtali jsme ubohý pohled bez bot a ponožek, jen v kalhotách poháněni po zuby ozbrojenou stráží k práci. Asi po týdnu práce při dláždění jedné z hlavních ulic hodila jedna žena po Gentzenovi dlažební kostkou a prosekla mu šlachy na posledních dvou prstech pravé ruky. Dlouho nemohl chodit do práce. Mělo to pro něho katastrofální důsledky, hlad.“

Vyčerpání, hlad a švábi

Další svědectví vydal Dr. F. Kraus, který také strávil několik týdnů ve vězení: „Když hlad trápil Gentzena příliš, zkusil jít opět pracovat. Byli jsme spolu tehdy v jedné skupině. Musili jsme klepat koberce v nejvyšším patře správní budovy soudu bez přestání od devíti do jedné hodiny na pražícím slunci klečíce na zemi. Když se slunce posunulo a my se dostali do stínu, popotáhli nám koberce opět na slunce. K tomu nám bušili ozbrojení strážci do zad do taktu. Při snášení těžkých koberců se Gentzen zhroutil a byl proto zbit gumovými obušky. Tehdy jsem si myslil, že je to jeho konec. Potom již nikdy nešel pracovat. Zůstal stále v cele a dosud ho vidím ležet na holé pryčně (neměli jsme ani přikrývky) a po celý den přemýšlet o problémech, které ho zaměstnávaly. Několikrát mi řekl, že je vlastně rád, jelikož má teď konečně čas zabývat se důkazem bezespornosti analýzy. Byl pevně přesvědčen, že se mu to podaří. Ale zabýval se i jinými otázkami, např. umělou řečí. Tu a tam měl v cele malou přednášku; to jsme dělali častěji, abychom se duševně odpoutali.“ Gentzen měl v hlavě další plány, především se chtěl vrátit zpět do Göttingenu a založit tam ústav pro matematickou logiku a výzkum základů matematiky.

Už tak špatné hygienické podmínky se zhoršovaly, život ztrpčovaly všudypřítomné štěnice, vši, a co víc, hlad. Gentzen byl už úplně vyčerpaný. Z této cely zemřel jako první. K jeho úmrtí dodává spoluvězeň Krammer následující osobní svědectví: „Profesor Lorbeek a Denk se s mrtvým rozloučili a já jsem dostal záchvat pláče, z kterého mě přivedlo k ‚rozumu‘ až strážcových pár políčků.“ Dále popisuje, že mrtvoly z věznice se buď nahé, nebo v papírových pytlích dávaly na nákladní auto a odvážely neznámo kam.

Podle vyjádření Národního archivu v Praze je velmi pravděpodobné, že zemřelí z věznice na Karlově náměstí byli pohřbívání na hřbitově v Ďáblicích. Dost možná, že doc. Gerhard Gentzen odpočívá v nepříliš vzhledném úseku hřbitova obehnaném drátěným plotem, který na situačním plánku nese označení „neznámí“. Díky absenci jakýchkoliv podrobnějších písemných zápisů není možné tuto skutečnost plně potvrdit anebo snad i lokalizovat přesné místo.

Ztracená pozůstalost

Gentzen si údajně v cele měl dělat poznámky ke své vědecké práci. Prof. Rohrbach se pokoušel po válce tuto skutečnost ověřit a případně zápisky získat, ale nebyl úspěšný. Dodnes není o poznámkách nic bližšího známo. Jako pravděpodobnější se jeví varianta, že již záhy po matematikově úmrtí došlo k jejich likvidaci.

Zdroje:

MÍŠKOVÁ, Alena. Německá (Karlova) univerzita od Mnichova k 9. květnu 1945: (vedení univerzity a obměna profesorského sboru). Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2002, 279 s. ISBN 80-246-0129-X.

VIHAN, Přemysl. Gerhard Gentzen (1909-1945). Pokroky matematiky, fyziky a astronomie [online]. 1992, roč. 37, č. 5, s. 249-257 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: http://dml.cz/bitstream/handle/10338.dmlcz/138896/PokrokyMFA_37-1992-5_1.pdf

VIHAN, Přemysl. Zpráva o posledních měsících a dnech Gerharda Gentzena prožitých v Praze. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie [online]. 1993, roč. 38, č. 5, s. 291-296 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: http://dml.cz/bitstream/handle/10338.dmlcz/139113/PokrokyMFA_38-1993-5_5.pdf

Poděkování: PhDr. Aleně Šimánkové (NAČR) a PhDr. Aleši Kýrovi (VSČR) za upřesnění informací o osobách zemřelých ve věznici na Karlově náměstí, které byly obvykle pohřbívány na společném pohřebišti v Praze – Ďáblicích.


Předchozí díly:

Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XVIII: Vyšehradský hřbitov
Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XVII: Olšanské hřbitovy pojedenácté
Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XVI: Olšanské hřbitovy podesáté
Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XV: Olšanské hřbitovy podeváté
Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XIV: Olšanské hřbitorvy poosmé
Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XIII: Olšanské hřbitovy posedmé
Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XII: Olšanské hřbitovy pošesté
Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XI: Olšanské hřbitovy popáté
Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů X: Olšanské hřbitovy počtvrté
Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů IX: Olšanské hřbitovy potřetí
Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů VIII: Olšanské hřbitovy podruhé
Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů VII: Olšanské hřbitovy
Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů VI: Vinohradský hřbitov potřetí
Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů V: Vinohradský hřbitov podruhé
Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů IV: Vinohradský hřbitov poprvé
Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů III
Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů II
Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů I

Tento článek jsme automaticky naimportovali z předchozího redakčního systému. Pokud se v něm něco pokazilo, dejte nám prosím vědět.