V druhé polovině července jsem společně se dvěma dalšími matfyzáky vyrazil do nizozemského Leidenu. Místní univerzita tam pro studenty z celého světa pořádala desetidenní letní školu moderní fyziky.
Jak jsem se tam vlastně dostal? Jednoduše. Ze studijního oddělení mi přišel e-mail s nabídkou. Pravda je, že většina e-mailů od Matfyzu se mě moc netýká, ale pro jistotu vždycky každý raději otevřu, kdyby v něm náhodou bylo něco zajímavého. Stipendia kolumbijské vlády sice nebyla nic pro mě, ale pro letní školu v Leidenu jsem byl naopak cílovou skupinou.
I když jsem zpočátku neměl moc silných důvodů, proč se hlásit, neměl jsem ani příliš argumentů, proč to nezkusit. V Nizozemsku jsem ještě nikdy nebyl a letní škola se jevila jako ideální možnost, jak to změnit. Navíc jedním z bodů programu měla být i kvantová informatika, která mě táhne na doktorát, a tudíž nebylo na škodu předem se o ní dozvědět něco víc. Pravda, budu si muset odsedět přednášky o tématech jako optika, biofyzika či fyzika pevných látek, které mě tolik nelákají, ale i to je mnohem lepší, než zůstat doma, řekl jsem si. A navíc tam samozřejmě budou studenti a vědci z celého světa a vše bude naprosto zdarma.
Akademický program
Program letní školy byl nabitý přednáškami. Kromě víkendu jsme každý den měli tři přednášky dopoledne a tři odpoledne, a občas se namísto některé šlo do laboratoře. Náplň byla vskutku pestrá i díky tomu, že vystupujících bylo hodně a každý vedl nejvýše tři lekce.
Návštěva biofyzikální
laboratoře (foto: archiv autora)
Někteří přednášející prezentovali svůj výzkum, jiní hovořili obecněji o tématu, jímž se zabývají. Měl jsem tak možnost načerpat nové poznatky třeba o „magnetické pinzetě“, která se používá k natahování molekul DNA. Dozvěděl jsem se také něco o oscilaci neutrin, topologii vírů v plazmatu, statistice pohybu živých buněk, elektronové mikroskopii a nakonec i o zmiňované kvantové informatice. Pravda, během dvou přednášek jsme stihli pokrýt jen úplné základy tohoto oboru, i tak už lidem nemusím říkat jen to, že kvantová informatika „umožňuje teleportovat informaci, ale nevím přesně jak“, ale mohu jim nakreslit i náčrtek onoho kvantově-logického obvodu, který to způsobí.
Mile mě překvapilo, že přednášky, kterých jsem se prve obával, mě nakonec velmi upoutaly. Experimentální fyzika mě nikdy nelákala, což se ani po letní škole nezměnilo, ale k experimentátorům všech disciplín teď mám mnohem větší respekt.
Neakademický program
Hned první den po příjezdu nám organizátoři letní školy zapůjčili až do konce našeho programu kola. Ta byla velmi užitečná nejen při každodenní cestě z hotelu na univerzitu, ale dala se také využít pro výlety po okolí Leidenu. Přednášky většinou končily v pět hodin odpoledne, a když zrovna nebyl společný večerní program, jako třeba uvítací večeře, využil jsem bicyklu, abych se podíval, co zajímavého se v provincii Jižní Holandsko nachází.
Jelikož je celé Nizozemsko rovné a vybavené perfektní infrastrukturou cyklostezek, jezdí se po něm na kole velmi dobře. Jeden večer po přednáškách jsme vyrazili do blízkého Haagu a na cestě zpět jsme se zastavili u písečných dun na pobřeží. Během výletu jsme ujeli minimálně 50 km, což je víc, než jsem kdy ujel na kole v ČR. A to jsem se ani necítil moc unaven.
Také oficiální program letní školy nabídl několik neformálních aktivit. Jeden večer jsme měli domluvenou projížďku po kanálech okolo Leidenu (vodní kanály a příkopy jsou v Nizozemsku všude), o víkendu jsme navštívili Amsterdam včetně tamějšího muzea a také jsme se jednou jeli společně koupat k moři.
Vodní kanál v Leidenu (foto:
archiv autora)
Volný čas byl také příležitostí k tomu poznat účastníky z ostatních evropských zemí i vzdálenějších koutů světa. Diverzita účastníků byla skutečně velká a pro mě neuvěřitelně přínosná. Během deseti dní jsem se seznámil se studenty z Brazílie, Ukrajiny, Singapuru, Řecka, USA, Irska a z mnoha dalších zemí. Asi nemusím vysvětlovat, proč je úžasné být v tak pestrém kolektivu, zvlášť když všechny baví fyzika stejně jako vás. Výjimkou nebyly zapálené diskuse o tom, kdo jaký výzkum zrovna dělá. Dlouho jsem nezažil nic inspirativnějšího.
Pár vět závěrem
Přestože jsem na letní školu jel původně hlavně proto, abych se o prázdninách nenudil, nakonec jsem si ji užil mnohem více, než jsem čekal. Dokonce nemůžu najít nic, co by se mi na této akci nelíbilo. O to více jsem byl překvapený, když jsem se dozvěděl, že do výběrového řízení se nás z celého třetího ročníku Obecného fyziky přihlásilo pouze pět. Je mi jasné, že ne každý má během prázdnin čas nebo má chuť se v létě zabývat fyzikou, navíc nikdo dopředu úplně netušil, jaké to v Leidenu bude, ale i tak je to podle mého názoru dost málo.
Studium na Matfyzu není jen o chození na přednášky a učení na zkoušky. Takže pokud zrovna půjdete do druhého nebo třetího ročníku, zpozorněte, protože příští rok bude letní škola zase. A nejen to. Když se člověk trochu zajímá, najde řadu dalších příležitostí pro osobní i akademický rozvoj, stejně jako může zažít docela dost zábavy.
Výlet k moři s Brazilcem Josém a spolužačkou Elizabeth Pulnovou (foto: archiv autora)