Pozor! Používáte zastaralý prohlížeč, stránka se nemusí zobrazovat správně. Aktualizujte jej a zlepšete tak svůj uživatelský zážitek.

Matfyz.cz

Mapy, které vzdělávají (nejen) Evropany

Jakub Marian (foto: Svoboda)

Není to tak dávno, co se v několika zahraničních, a posléze také v českých médiích objevilo jméno českého studenta matematiky Jakuba Mariana. Pozornost si získal díky netradičnímu obsahu svého blogu.

Absolvent Matfyzu a Technische Universität Berlin, který v říjnu znovu nastoupil na Matfyz, aby si rozšířil znalosti v oboru ekonometrie, na svém blogu zveřejňuje barevné mapy Evropy, do nichž zaznamenává nejrůznější statistické údaje a zajímavosti. Vytvořil už více než 60 map, mezi nimi třeba mapu průměrné délky života Evropanů, zlatých medailí získaných na olympiádě v Riu, mapu konzumace piva či jazykových variant pozdravu „ahoj“. „Mapy beru jako vzdělávací prostředek. Je to způsob, jakým se lidé mohou dozvědět něco o tom, jak to v ostatních zemích vypadá. Sám se toho během jejich vytváření hodně naučím,“ říká Marian.

Jeho blog navštěvují tisíce čtenářů z Evropy i Spojených států. Vysloužil si dokonce pozornost zahraničních médií – španělského deníku El País, britského The Independent a amerického internetového portálu Buzzfeed. Mapy však nejsou to jediné, s čím se čtenáři na blogu setkají. Marianovým velkým koníčkem jsou také jazyky, o nichž píše články a knihy.

Když jste si blog před čtyřmi lety zakládal, měl jste už od začátku v plánu na něm publikovat tematické mapy?

Když jsem s blogem začínal, vůbec jsem netušil, že se na něm nějaké mapy někdy objeví.

Co vás tedy k tvorbě map přivedlo?

V článcích se hodně věnuji cizím jazykům, o které se dlouhodobě zajímám. Zajímalo mě, jaké jazyky Evropané nejčastěji ovládají, a na internetu jsem objevil průzkum Evropské komise Eurobarometer 386. Jeho výsledky byly zveřejněny pouze ve formě tabulek, z čehož si člověk neudělá ucelenou představu. Napadlo mě, že by bylo docela zajímavé data zobrazit na mapě tak, aby byly zřetelné geografické trendy. Vytvořil jsem tedy několik map a jednou z nich byla mapa, která ukazovala, kolik procent populace jednotlivých zemí se domluví anglicky. Z mapy se stal virální fenomén a nakonec ji vidělo několik set tisíc lidí. Právě na základě této zkušenosti jsem si uvědomil, že by mapy mohly na můj blog přilákat čtenáře.

Jaké další mapy vzbudily ohlas čtenářů?

V poslední době nejvíce zaujala mapa nejčastějších příjmení v Evropě. Hodně populární byla i mapa průměrného počtu cizích jazyků, kterými se lidé domluví. V ní byly zřetelně vidět rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Například zatímco v Lucembursku lidé ovládají v průměru 3,6 jazyků, v ČR jen asi 1,8. Pokud bychom se však bavili o tom, která mapa vzbudila největší „rozruch“, pak to byla jednoznačně mapa průměrného IQ. Po jejím zveřejnění se mi začali ozývat lidé ze zemí, které ve srovnání nedopadly příliš dobře, a obdržel jsem i poměrně dost urážlivých komentářů.

V současné záplavě blogů je poměrně těžké přijít s nápadem, který se v množství internetového obsahu neztratí. Díky čemu, podle vás, blog zaujal čtenáře a posléze i média?

Myslím si, že je to dáno hlavně kvalitou obsahu a atraktivním grafickým zpracováním. Většina map běžně publikovaných v médiích je „narychlo ušitá“, čímž myslím to, že si jejich autoři vezmou ve spěchu nějaká data, která nasypou do obyčejné šablony. Já si dávám na grafické úpravě každé mapy záležet. Dalším důvodem je, doufám, i to, že si ke zpracování snažím vybírat zajímavá témata a dohledat k nim co nejserióznější zdroje dat.

Máte představu, kolik lidí a z jakých zemí vaše příspěvky čte?

Měsíčně na můj blog zavítá přibližně milion návštěvníků. Hodně návštěvníků mám ze Spojených států a Velké Británie, což je dáno tím, že blog je primárně psaný anglicky. Ve zbytku Evropy je návštěvnost rozdělená přibližně úměrně velikosti země. Kupodivu mám také relativně velké množství návštěvníků z Indie, což je ale způsobené asi především tím, že Indie má větší anglicky mluvící populaci než jakákoliv evropská země.

Kolik času celkově blogu věnujete a kolik vám pak zabere vytvoření jedné mapy?

Blog je pro mě dnes už docela slušnou formou obživy, takže by se dalo říct, že mu věnuji v podstatě plnou pracovní dobu.

Co se týče tvorby jedné mapy, to závisí především na tématu. U některého stačí jen najít zdroj, data převést do strojově čitelné podoby a pak vygenerovat mapu a napsat krátký článek. To mi pak práce na mapě zabere třeba jen tři hodiny. Pokud jde ale o rozsáhlejší téma, jako byla například mapa nejčastějších příjmení, doba zpracování může být i několik desítek hodin.

Na jaké obtíže při tvorbě nejčastěji narážíte?

Nejčastěji mívám problém s nalezením spolehlivého statistického zdroje. Jednou jsem například chtěl zpracovat mapu průměrné výšky obyvatelstva podle zemí nebo regionů. Na to sice existuje mnoho studií, ty ale udávají dost rozdílné hodnoty, často až ±5 cm. V tomto případě bych se musel rozhodnout, jakou hodnotu zobrazit na mapě, zda nějaký průměr ze všech studií, či se řídit nejnovějšími údaji atp. Od tvorby takových map pak raději upouštím i s ohledem na to, že by se pak kvůli nepřesnosti na mou hlavu mohla snést vlna kritiky.

Vystudoval jste matematiku, jak jste se dostal k angličtině a dalším jazykům, o nichž na blogu také píšete?

Jazyky mě začaly bavit v době studia na Matfyzu. Nejprve jsem si četl knížky v originále, postupně mě začala zajímat i hlubší struktura jazyka. V současnosti plynně mluvím anglicky a německy a pasivně ovládám celkem asi deset evropských jazyků. K psaní o jazycích mě ale přivedlo až studium v Německu. Studijní program byl v angličtině a pro většinu spolužáků, stejně jako pro mě, angličtina nebyla rodným jazykem. Slyšel jsem, jaké chyby ostatní studenti obvykle dělají, a napadlo mě si je „za jejich zády“ poznamenávat a potom o nich psát články.

Z vašich poznámek a článků nakonec vzniklo několik knih…

Na trhu je v současnosti k dispozici pět mých knih. První se týkala anglické výslovnosti a špatně vyslovovaných slov. Na blogu jsem měl tehdy hodně článků, které s tímto tématem souvisely, řekl jsem si tedy, že by bylo dobré dát je dohromady ve formě knihy.

Kdo vám knihy vydává?

Knihy si vydávám sám přes dceřinou společnost Amazonu, formou tzv. print on demand, což znamená, že kniha jde do tisku až tehdy, když si ji někdo objedná. Amazon vytištěnou knihu zašle kupujícímu a mně přijde provize. Nemusím tedy platit žádný náklad.

Po absolvování bakalářského programu na Matfyzu jste v dalším studiu pokračoval na Berlin Mathematical School. V březnu jste magisterský stupeň dokončil a od října na Matfyzu studujete ekonometrii. Proč jste se rozhodl, že se vrátíte na Matfyz?

Program, který jsem studoval, daly dohromady tři největší berlínské univerzity – Technische Universität, Humboldt Universität a Freie Universität. Studenti by zde měli z magisterského stupně plynule pokračovat do Ph.D., teoreticky i bez napsání diplomky. Většina studentů ale diplomku tak jako tak píše.

Jde o prestižní program, v jehož Ph.D. fázi činí výše stipendia asi 1 400 eur měsíčně, což se s tím českým nedá vůbec srovnat. Od studentů se na druhou stranu očekává, že budou studiu věnovat maximum svého času – je to v podstatě náročnější než práce na plný úvazek. Já jsem se však chtěl věnovat více i svým dalším zájmům, jako jsou právě jazyky a blog. Doktorské studium matematiky by mi navíc v případě, že bych se po vysoké škole nevěnoval výzkumu, bylo v podstatě k ničemu.

Vzhledem k tomu, že rád dělám věci, které mají nějaký reálný užitek a u kterých vidím, že lidi zajímají, rozhodl jsem se studium v Berlíně po magistru ukončit. V Berlíně jsem se začal mimo jiné hlouběji zajímat o to, jak fungují ekonomické a finanční systémy, a řekl jsem si, že by nebylo špatné toto odvětví studovat také formálně, na vysoké škole, a získat informace od skutečných odborníků. I když studium ekonometrie Berlín samozřejmě také nabízí, s ohledem na životní náklady jsem se rozhodl vrátit se zpět do České republiky.

V ČR byste už rád zůstal?

Minimálně po dobu studií ano. Praha se mi jako místo k životu líbí. Pokud se mi však v budoucnu naskytne nějaká příležitost, například zajímavá práce, nevylučuji, že se za hranice opět přesunu. Třeba nějaké malebné švýcarské městečko by nemuselo být špatné… Ale to už hodně předbíhám.

Další obrázky
comments powered by Disqus

Matfyz.cz

Univerzita Karlova
Matematicko-fyzikální fakulta
Ke Karlovu 3
121 16  Praha 2
IČ: 00216208
DIČ: CZ00216208
web fakulty
studuj na Matfyzu
e-shop