Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků a astronomů XVIII: Německo, Berlín

Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků a astronomů XVIII: Německo, Berlín

Fakulta / článek

Ústav Fritze Habera, Maxe Plancka, Humboldtova univerzita, Quincke, Hahn, Röntgen, Lenard, Kundt, Dove, Einstein, Magnus, Laue, Litfass, Weierstrass... To je jen malý zlomek vědeckých jmen, která se váží k Berlínu. V 18. století Berlín doslova převálcoval "vládnoucí Paříž" a ne neprávem se v druhé polovině 19. století stal metropolí evropského významu a centrem vědy a kultury.

Zbytky Berlínské zdi na Alter St.-Hedwigs-Friedhof (foto: I. Šimánková)
Zbytky Berlínské zdi na Alter St.-Hedwigs-Friedhof (foto: I. Šimánková)

Berlín spravuje 182 hřbitovů z celkových 224. V dnešním putování navštívíme hřbitovy nacházející se v Liesenstrasse 7, 8 a 9, a to Französischer Friedhof II., St.-Hedwigs-Friedhof I. a Friedhof II der Dorotheenstädtischen Gemeinde.

Französischer Friedhof je jeden z historických hřbitovů, který však dnešním Berlíňanům slouží spíše jako park. Založen byl v roce 1780 speciálně pro hugenoty, kteří v Berlíně hledali ochranu před katolíky. V roce 1835 byl přistaven další hřbitov, Französischer Friedhof II. Pokud byste čekali, že ho najdete blízko toho původního, zmýlili byste se, stejně jako my. Původní se nalézá na Chausseestrasse 127, ten novější na Liesenstrasse 7. Hřbitovy dělí zhruba 2 km a cesta mezi nimi zabere linkou U6 asi 10 minut. Orientace v mapě je o to víc složitá, že na Liesenstrasse vedle sebe stojí čtyři různé hřbitovy, které se často vzájemně proplétají, nejsou oddělené zdmi a mají společné východy. Na malém prostoru se tak nalézá několika hřbitovů a možná i z tohoto důvodu se encyklopedie a údaje na internetu tolik liší v tom, kde hroby slavných osob najdeme. Naše pátrání se kvůli tomu nechtěně stalo celodenním výletem.

Französischer Friedhof II (Liesenstrasse 7)

Pustý pozemek zarostlý vysokou trávou, z níž místy vyčnívá zbytek nějakého náhrobku. Tak v současné době vypadá přední část hřbitova, původem z roku 1835, jež musela v roce 1960 ustoupit výstavbě Berlínské zdi. Naprosto příznačně se zde Berlín rozdělil na východ a západ, na smrt a život. Dnes tu stojí alespoň zlatý kříž, který připomíná válku za sjednocení Německa z let 1864 – 1871. Na místě se zachovalo ještě pár náhrobků a krásná karmínově zbarvená kaple. Na tomto hřbitově je kdesi pochován fyzik Paul Erman (* 29. 2. 1764, Berlín; † 11. 10. 1851) a jeho syn Georg Adolf Erman (* 12. 5. 1806, Berlín, Německo; † 12. 6. 1877, Berlín, Německo). Rodina Ermanů pocházela právě z Francie.

Paulu Ermanovi byla v roce 1810 nabídnuta pozice profesora fyziky na čerstvě založené univerzitě v Berlíně. Muselo jít o člověka vskutku skromného, když tuto nabídku přijal, neboť jeho nástupní plat zde činil podstatně méně, než kolik si předtím vydělával na francouzském gymnáziu, kde byl jeho otec kdysi ředitelem. Erman se zabýval magnetismem a stál u zrodu přístroje na měření velikosti a směru magnetického pole – magnetometru, jehož vynález je často připisován Carlu Friedrichovi Gaussovi. S nadsázkou můžeme říci, že dnes by byl Erman možná představitelem klubu skeptiků – byl totiž velkým odpůrcem tehdy velmi populárního a módního léčení „živočišným magnetismem“. Této metodě se podle Franze Antona Mesmera (* 23. 5. 1734, Iznang am Boodensee, Německo; † 5. 3. 1815, tamtéž) říkalo mesmerismus. Metoda neměla samozřejmě nic společného s „živočišnem“ a o lékařském pohledu raději nediskutujeme.

Paul Erman našel nástupce ve svém studentovi Heinrichu Dove (* 6. 10. 1803, Lehnice, Polsko; † 20. 9. 1867, Berlín, Německo) a ve svém synovi Georgu Adolfu Ermanovi. Pro Georga bylo velmi těžké vystoupit ze stínu svého otce. Vědecká společnost nahlížela na Ermana juniora jako na prominentního synáčka. Na jeho obhajobu však nutno podotknout, že o protekci vůbec nestál. Otec dvaadvacetiletému Georgovi, jistě v dobré víře, zajistil místo dobrovolníka v expedici do Petrohradu. Této expedice se mimo jiné účastnil německý matematik a astronom Friedrich Wilhelm Bessel, autor nepostradatelných funkcí v aplikované matematice, jehož dceru Marii si později mladý Erman vzal za ženu. G. A. Erman se během expedice osvědčil jako dobrý pozorovatel, jím shromážděné poznatky o geomagnetismu, geologii, geografii a meteorologii ve východní Sibiři se tehdy staly nejdůležitějším výchozím materiálem pro studium přírody a života lidí v této oblasti. Zajímavostí je, že manželka Heinricha Doveho a Georg Adolf Erman měli společného dědečka. Za zmínku stojí i osobnost syna Georga A. Ermana, Adolf Erman, který po svém otci zřejmě zdědil lásku k cestování a objevování dálek. Profesním životem byl egyptolog, a ne nevýznamný.

Friedhof II. der Dorotheenstädtischen und Friedrichswerderschen Gemeinden (Liesenstrasse 9)

Naproti hugenotskému hřbitovu se na adrese Liesenstrasse 9 rozprostírá rozlohou menší hřbitov Friedhof II. der Dorotheenstädtischen und Friedrichswerderschen Gemeinden. I tento hřbitov byl postaven z důvodu nedostatku místa na původním hřbitově nalézajícím se na Chausseestrase 126.

Asi jediným fyzikem, který zde našel poslední útočiště, je August Adolph Eduard Eberhard Kundt (* 18. 11. 1839, Schwerin, Německo; † 21. 5. 1894 Lübeck, Německo). Zabýval se především optikou a akustikou. Vrcholem jeho kariéry byl rok 1888, kdy byl jmenován profesorem experimentální fyziky na univerzitě v Berlíně.

August Kundt měl štěstí i na studenty. Mezi jeho nejslavnější patřil Wilhelm Conrad Röntgen (* 27. 3. 1845, Lennep, Stadtteil von Remscheid, Německo; † 10. 2. 1923 Mnichov, Německo). Právě díky Kundtovi se Röntgen nestal „pouhým“ středoškolským učitelem fyziky. Třicetiletý Kundt působil na curyšské polytechnice, kam Röntgen nastoupil jakožto student. U Kundta přijal v polovině roku 1869 i asistentské místo, což obnášelo například přípravu nových úloh v experimentálním fyzikálním praktiku. Tím začala vysokoškolská kariéra budoucího nositele Nobelovy ceny. Kundt a Röntgen spolu několik let tvořili dvojici profesor-asistent, a to v Curychu, Würzburgu a Štrasburku.

Vraťme se ale zpět ke Kundtovi. Do historie fyziky se nezapomenutelně zapsal v roce 1871 objevem tzv. anomální disperze. Většina studentů přírodovědného směru ale Kundta bude znát spíš díky jeho experimentu nazvanému Kundtova trubice. V původním provedení se jednalo o akustický rezonátor v podobě skleněné trubice. Na jedné straně byl pohyblivý píst pro ladění, z druhé strany do trubice zasahovala rezonanční tyč vybavená lehkým (korkovým) pístkem. Mezi pístkem a trubicí musela být malá vůle. Trubice se vyplnila přiměřeným množstvím vhodného granulárního materiálu, který se v kmitnách „rozviřoval“ a v uzlech „usazoval“. Demonstruje se tak podélné stojaté vlnění. Ostatně experiment s Kundtovou trubicí patří k základním úlohám ve fyzikálním praktiku pro 1. ročník bakalářského kurzu fyziky na Matfyzu.

Romantik a gigantická říše spojitých funkcí

Alter St.-Hedwigs-Friedhof je nejstarší dosud existující římskokatolický hřbitov v Berlíně. Jeho přední část byla srovnána se zemí a hroby vyrabovány a zničeny, když se zde – stejně jako na Francözischer Friedhof II. – stavěla Berlínská zeď. Její fragmenty jsou dosud vidět mezi pomníky. Napravo od kaple stojí nenápadný pomník velikána Karla Theodora Wilhelma Weierstrasseho (* 31. 10. 1815, Ostenfelde, Německo; † 19. 2. 1897, Berlín, Německo). Místo posledního odpočinku je tak zcela v souladu s osobností jeho vlastníka. Jmenovaný byl sice nenápadným, tichým, uzavřeným člověkem, ale přesto také vynikajícím a výrazným matematikem, který si svoji cestu musel vydobýt.

Otec z něho chtěl mít daňového úředníka, syna ale lákala Laplaceova „Mécanique céleste“ a Jacobiho práce o eliptických funkcích. Přesto se stal nejprve právníkem a pak učil na různých gymnáziích. Když více než čtyřicetiletý Weierstrass publikoval své první články o abelovských funkcích, vešel konečně ve známost. Profesura na univerzitě v Berlíně na sebe nenechala dlouho čekat. Weierstrassovy 4 úspěšné semestrové přednášky z matematiky přitahovaly studenty z celého světa. Mezi jeho nejznámější žáky patřili matematik Georg Cantor a zakladatel fenomenologie Edmund Husserl (* 8. 4. 1859, Prostějov, Česká republika; † 27. 4. 1938, Freiburg im Breisgau, Německo).

3. října 1870 se u bytu Karla Weierstrasseho ohlásila dvacetiletá, čerstvě provdaná Sofie Kovalevská (* 15. 1. 1850 Moskva, Rusko; † 10. 2. 1891, Stockholm, Švédsko), která si od matematika vyžádala podporu pro své výzkumy. Ženy v té době neměly právo studovat, ale Weierstrass rozpoznal matematické nadání Kovalevské a věnoval jí nejen svůj pedagogický čas, ale, jak se zdá, tak i své srdce. Weierstrass záhy ohromil matematický svět, neboť našel spojitou funkci, která není nikde derivovatelná. Mentoroval a nad matematikou se s Kovalevskou intenzivně setkával ještě další dva roky. Ta pak za svou disertační práci obdržela v roce 1874 na Göttingenské univerzitě jako první žena na světě doktorský titul z fyziky. I když pracovní kontakty tímto ustaly, Weierstrass a Kovalevská udržovali vzájemnou korespondenci v rozmezí mnoha dalších let. Nutno ale přiznat, že Weierstrass byl pisatelem mnohem aktivnějším. Poslední dopis poslala Kovalevská pár měsíců před svou předčasnou smrtí.

Zdroje

JUGNICKEL, CHRISTA. Intellectual Mastery of Nature. The torch of mathematics 1800 -1870 The University of Chicago Press, Chicago 1986, ISBN 0-226-41582-1.

Mémoires pour servir à l'histoire des réfugées. 9 Bände. Berlin (1792–1799) mit Pierre Christian Frédéric Reklam.

ČASOPIS PRO PĚSTOVÁNÍ MATHEMATIKY A FYSIKY, AUGUST SEYDLER. O zemském magnetismu [I]. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky , Vol. 2 (1873), No. 4, 201-217.

ALENA JANÁČKOVÁ. Země je veliký magnet. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, Vol. 40 (1995), No. 4, 192-197. Dostupné z: http://dml.cz/dmlcz/138432.

ANTON HAGER. Arends Leopold. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 1, Duncker & Humboldt, Berlin 1953, ISBN 3-428-00182-6, S. 344 f.

BELL, E. T. "Master and Pupil: Weierstrass, Sonja Kowalewski." Ch. 22 in Men of Mathematics: The Lives and Achievements of the Great Mathematicians from Zeno to Poincaré. New York: Simon and Schuster, pp. 406-432, 1986.


Další díly putování:

Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XVII: Španělsko, Madrid podruhé
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XVI: Španělsko, Madrid
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XV: Rakousko, Alpbach
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XIV: Rakousko, Innsbruck
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XIII: Itálie, Benátky
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XII: Francie, Robertson, Arago a Peltier
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XI: Pařížský hřbitov Père Lachaise
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů X: Francie, Paříž
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů IX: Francie, Paříž
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů VIII: Německo, Magdeburg
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů VII: Anglie, Manchester
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů VI: Itálie, Vinci a Bologna
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů V: Itálie, Pisa
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů IV: Itálie, Florencie
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů III: Pařížský hřbitov Père-Lachaise
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů II: Pařížský hřbitov Montparnasse
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů I: Pařížský hřbitov Montmartre

Tento článek jsme automaticky naimportovali z předchozího redakčního systému. Pokud se v něm něco pokazilo, dejte nám prosím vědět.