Pozor! Používáte zastaralý prohlížeč, stránka se nemusí zobrazovat správně. Aktualizujte jej a zlepšete tak svůj uživatelský zážitek.

Matfyz.cz

Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů X: Francie, Fresnel a Delambre

Foto č. 4 Hrob matematika a astronoma Jeana Baptisty Josepha Delambrea, 10. oddělení hřbitova Père-Lachaise, Paříž, Francie.

V desátém zahraničním zastavení u hrobů významných matematiků, fyziků a astronomů se vrátíme na největší a nejslavnější z pařížských hřbitovů (foto č. 1 a 2), na Cimetière du Père-Lachaise.

Hřbitov je pravděpodobně nejslavnějším hřbitovem světa a jedním z deseti turisticky nejnavštěvova­nějších míst Paříže, a to zejména díky mnoha „celebritám“, které zde našly místo posledního odpočinku. O tom jsme ale již psali v předchozím článku. Nyní se podíváme na další, možná veřejnosti méně známé, ale pro vědu nesmrtelné osobnosti.

Aby mohl tento článek z Père-Lachaise spatřit světlo světa, bylo nutné strávit krásný červnový den několikahodinovým a vpravdě detektivním pátráním. Nakonec byli ale Fresnel a Delambre, jejichž jména jsou zvěčněna na Eiffelově věži, nalezeni. I když stav místa jejich posledního odpočinku bude pro řadu znalců asi na zatlačení slzy v oku a velikým zklamáním.

Zapomenutý velikán č. 1

Kdybychom četli absurdní drama o putování po hrobech vědeckých velikánů, asi by se v něm objevily dlouhé medailonky dvou osob, které jsou uvedeny v oficiálním seznamu slavných osobností hřbitova. První z nich je Allan Kardec, vlastním jménem Hippolyte Léon Denizard Rivail (* 3. 10. 1804, Lyon, Francie; † 31. 3. 1869, Paříž, Francie), jehož hrob se nachází ve 44. části hřbitova. Druhou osobou je Samuel Fridrich Christian Hahnemann (* 10. 4. 1755, Míšeň, Německo; † 2. 7. 1843, Paříž, Francie), který místo posledního odpočinku našel v oddělení č. 19. Allan Kardec je znám jako jeden ze zakladatelů spiritismu a velký propagátor této „vědy“. Chemik a lékař Samuel Hahnemann je považován za zakladatele homeopatie, tedy alternativní léčby, jejíž účinek nebyl prokázán a na rozdíl od medicínské léčby je postaven na placebo efektu (pozn.: autor textu otevřeně přiznává, že je spíše pragmatickým skeptikem). Ať je tomu jak chce, jedno je jisté: hroby obou „vědců“ patří k jedněm z nejopečováva­nějších. Stále čerstvé kytice, desítky zapálených svíček a zrenovované honosné mramorové hrobky mluví za vše.

V porovnání s tím působí jako z jiného světa hrob geniálního fyzika Augustina-Jeana Fresnela (* 10. 5. 1788, Broglie, Francie; † 14. 7. 1827, Ville-d'Avray, Paříž, Francie), jednoho ze zakladatelů teorie vlnové optiky, který studoval vlastnosti světla nejen teoreticky, ale i experimentálně. Životní pouť geniálního vědce byla bohužel velmi krátká a také trochu smutná. Možná je to také osud, že jeho jméno není mezi slavnými osobnostmi hřbitova. Vlastní hrob (foto č. 3) se nachází dobře utajen kousek od náměstíčka označeného jako Rond-point Casimir Perier v oddělení č. 14. Pokud jeho hrob nebude v nejbližších letech zrestaurován, vzpomínka nezůstane asi žádná. Už dnes je nápis jen velmi obtížně rozeznatelný.

Přitom práce tehdy třicetiletého fyzika přinesla nejvyšší vědecké pocty, v roce 1818 dostal cenu francouzské Akademie věd, jejímž členem se stal v roce 1823. O další dva roky později se stal také členem londýnské Royal Society. Z biografie, kterou o Fresnelovi napsal známý francouzský vzdělanec a politik François Arago, je patrné, že se opravdu těšil velké prestiži. Jeho zaměstnání tomu ale neodpovídalo – působil sice na elitní École Polytechnique, ale jako pouhý examinátor. Malou rodinnou zajímavostí je, že bratranec Fresnelovy matky, spisovatel Prosper Mérimée (* 28. 9. 1803, Paříž, Francie; † 23. 9. 1870, Cannes, Francie) je autorem novely Carmen, která se stala předlohou libreta stejnojmenné opery od George Bizeta.

Fyzika vděčí Fresnelovi za mnohé. Provedl řadu zpřesnění u popisu ohybu a interference světla (na základě experimentů Thomase Younga), společně s F. Aragem podal důkaz toho, že kolmo polarizované paprsky spolu neinterferují, objevil tzv. kruhovou a eliptickou polarizaci. Ve fyzice jsou známy Fresnelovy vzorce (vztahy pro amplitudy odraženého a prošlého paprsku při dopadu na rovinné rozhraní dvou prostředí) či Fresnelův hranol k získání kruhově polarizovaného světla. Objevil také dvojlom světla vyvolaný tlakem.

Fresnel se asi nejvíce proslavil Fresnelovou čočkou, kterou vynalezl v době, kdy pracoval jako francouzský zmocněnec pro majáky, které prý miloval. Fresnelova čočka se používá v mnoha různých aplikacích dodnes, aniž si to uvědomujeme. Výhodou této čočky je výrazně nižší hmotnost při zachování podobných parametrů a to, že je čočka „plochá“. Z původní čočky jsou zachovány pouze části, které mění směr chodu světelných paprsků. Oproti běžným čočkám má několikanásobnou světelnou účinnost přenosu, což zvyšuje viditelnost.

Nejznámějším majákem, na kterém byla jako na jednom z prvních v roce 1823 Fresnelova čočka instalována, je maják Fare de Corouan z roku 1584, který stojí nedaleko Bordeaux. Po něm následovaly stovky a stovky dalších majáků. Fresnelova čočka se dnes v technice hojně vyskytuje, a to např. u infračidel pohybu, na semaforech, u světlometů a reflektorů (světel aut, divadelních a filmových osvětlovacích zařízení), u zpětných projektorů a třeba i u slunečních kolektorů. Na základě tohoto principu se také vyrábějí 3D displeje k mobilním telefonům a televizím.

Zapomenutý velikán č. 2

Bohužel v podobném stavu jako Fresnelův hrob se nachází i místo posledního odpočinku jednoho z nejslavnějších astronomů přelomu 18. a 19. století. Hrob matematika a astronoma Jeana Baptisty Josepha Delambrea (* 19. 9. 1749, Amiens, Francie; † 19. 8. 1822, Paříž, Francie) nalezneme v uličce Latérale du Sud v 10. oddělení. Delambre má oproti Fresnelovi malou „výhodu“, že je ihned u cesty. Stav jeho hrobu nicméně velké nadšení – na rozdíl od jeho nalezení – nevyvolá (foto č. 4).

Příjmení Delambre používal pravděpodobně z důvodů zaměření svého otce, který byl soukeníkem. „Lambeau“ totiž v jednom z významů znamená kus látky nebo hadřík. Původně si říkal „abbé de Lambre“ a později pouze „de Lambre“, ale v následujících revolučních dobách si raději jméno změnil. Tohoto matematika a astronoma si nesmíme splést s jiným významným matematikem, fyzikem a filozofem, jímž je Jean Baptiste Le Rond d'Alembert (* 16. 11. 1717, Paříž, Francie; † 29. 10. 1783, Paříž, Francie), mimo jiné člen mnoha akademií věd a autor známé herní ruletní strategie a důležitého tvrzení z klasické mechaniky (tzv. d'Alembertova principu).

O Delambreho vědeckých kvalitách svědčí dopis z června 1788, který astronom (a Delambreho učitel) J. J. de Lalande napsal Thomasi Buggemu (* 12. 10. 1740, Kodaň, Dánsko; † ;15. 1. 1815, Kodaň, Dánsko), dánskému zeměpisci a astronomovi: „…v současné době je asi jeden z nejschopnějších astronomů na světě… Musíme podporovat tak nadějného nováčka, aby se uchytil a zůstal ve vědě, v níž předvádí tak fenomenální výkony bez jakékoli naděje na výhody nebo pozici…“ Důvodem, proč byl ve svých více než 30 letech nazýván nováčkem, bylo to, že se od dětství potýkal s problémy se zrakem. Ten prý byl ještě okolo jeho 18 let špatný tak, že sotva četl, po dvacítce se jeho zrak nicméně začal zlepšovat.

Je sice téměř s podivem, že se Delambre rozhodl pro studium astronomie, ale díky tomuto „bláznivému“ snu věda nepřišla o jednoho z velikánů. Delambreho úspěchy se ve zmiňovaném roce 1788 odrazily v jeho zvolení zahraničním členem Královské švédské akademie věd a 15. února 1792 i členem Francouzské akademie věd. Působil také jako generální školský inspektor, funkci sdílel s jiným významným matematikem a fyzikem L. Poinsotem. Když v roce 1801 převzal Napoleon Bonaparte předsednictví Akademie, byl Delambre jmenován tajemníkem pro matematickou sekci.

Po smrti astronoma a geografa Pierre François André Méchaina (* 16. 8. 1744, Laon, Francie; † 20. 9. 1804, Castellón de la Plana, Španělsko) byl Delambre ředitelem pařížské hvězdárny. V roce 1809 navrhl Napoleon udělit Delambremu cenu za nejlepší publikace za uplynulou dekádu. To však bylo jen jedno z mnoha ocenění, které získal. Byl například i rytířem Řádu svatého Michala a též držitelem nejvyššího francouzského ocenění Řádu Čestné legie. Možná po svém učiteli, astronomu, spisovateli a popularizátorovi vědy J. J. de Lalandovi převzal v poslední části své kariéry zálibu ve psaní historických knih o matematice a astronomii, které popisovaly vývoj od starověku až do jeho současnosti a ze kterých pak čerpaly další generace. Jeho jméno je zvěčněno na Eiffelově věži spolu s dalšími jedenasedmdesáti jmény francouzské vědecké historie. Také jeden z větších měsíčních kráterů nese jeho jméno.

Ve stínu jiných

Další osobností, kterou lze na hřbitově nalézt, je např. podnikatel a diplomat Ferdinand Marie Vicomt de Lesseps (* 19. 11. 1805, Versailles, Francie; † 7. 12. 1894, Guilly, Francie), který je považován za stavitele Suezského průplavu. Úspěšný projekt se mu ale u Panamského průplavu zopakovat nepodařilo. Jeho projekt skončil velkým krachem a průplav dokončili až později Američané. Jeho hrobku naleznete v po něm pojmenované uličce v 6. oddělení hřbitova. Jen malý kousek cesty dělí Lessepse od francouzského matematika a jednoho ze zakladatelů sociologie Isidora Marie Auguste François Xavier Comteho (*19. 1. 1798, Montpellier, Francie; † 5. 9. 1857, Paříž, Francie), který leží v oddělení č. 17. Auguste Comte se jakožto zakladatel pozitivismu podílel na kritice Newtonových pojmů prostoru a času. Comte často říkal, že věda je jediným zdrojem poznání, a požadoval, aby filozofie jako taková vycházela z faktů a odmítala vše nadpřirozené a vymyšlené. Na Comteho se ostatně často odvolával i Tomáš Garrigue Masaryk.

Ne úplně jednoduše lze podle oficiální mapky hřbitova nalézt ve 29. oddělení hrob „vynálezce telegrafu“, jímž je Claude Chappe (* 25. 12. 1763, Brûlon, Francie; † 23. 1. 1805, Paříž, Francie). I když bychom spíše měli za vynálezce telegrafu považovat anglického génia Roberta Hooka (* 18. 7. 1635, Freshwater, Ostrov Wight, Velká Británie; † 3. 3. 1703, Londýn, Velká Británie), rozšíření vynálezu čekalo více než sto let na mladého Francouze. Jeho systém se skládal z věží a pohyblivých ramen, kombinacemi bylo možno kódovat téměř 200 znaků. Tento systém převálcoval až o dalších zhruba 60 let později telegraf elektrický a Morseovu abecedu. Chappeho hrob je zajímavě řešený a stojí za zhlédnutí (foto č. 5). Pozor, v některých průvodcích je napsáno, že jeho hrob je v oddělení 3.

U telegrafu ještě zůstaneme. Vynálezce, vzdělanec a fyzik Édouard Eugène Désiré Branly (* 23. 10. 1844, Amiens, Francie; † 24. 3. 1940, Paříž, Francie) má nepřehlédnutelný hrob v 10. oddělení (foto č. 6). Branly byl autorem tzv. kohereru, tedy prvního detektoru elektromagnetického vlnění, který byl využitelný v praxi k zachycování signálu na velké vzdálenosti. To umožnilo rozvoj bezdrátové telegrafie. Édouard Branley byl také od roku 1911 členem Francouzské akademie věd, kam byl přijat s náskokem pouhého jednoho hlasu před Marií Skłodowskou-Curie. Zajímavostí je, že po Branlyově smrti byl na uvolněné místo zvolen Frederic Joliot, tedy zeť Skłodowské. Koherer upadl v zapomnění po vynálezu polovodičových detektorů, přesto ale stál u zrodu mnoha nápadů řady vynálezců. Například Guglielmo Marconi jeden z prvních bezdrátových telegramů poslal jako poklonu a poděkování právě Branlymu.

Posledním slavným tohoto článku je francouzský astronom, spisovatel a popularizátor Joseph Jérôme Lefrançois de Lalande (* 11. 7. 1732, Bourg-en-Bresse Broglie, Francie; † 4. 4. 1807, Paříž, Francie), který se věnoval studiu planet sluneční soustavy a přispěl ke korekci dráhy a doby návratu Halleyovy komety. Matematik a astronom Jean Baptiste Joseph Delambre, o němž píšeme výše, byl jeho žákem. Lalandeův hrob je k vidění ve 4. oddělení hřbitova.

Další díly putování

Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů IX: Francie, Paříž
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů VIII: Německo, Magdeburg
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů VII: Anglie, Manchester
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů VI: Itálie, Vinci a Bologna
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů V: Itálie, Pisa
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů IV: Itálie, Florencie
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů III: Pařížský hřbitov Père-Lachaise
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů II: Pařížský hřbitov Montparnasse
Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů I: Pařížský hřbitov Montmartre

Zdroje

KRAUS, I. Fyzika v kulturních dějinách Evropy. Česká technika – nakladatelství ČVUT, Praha, 2008.

Le Cimetière du Père-Lachaise. [online] Père-Lachaise, 2014 [cit. 26. 8. 2014]. Dostupné z: http://www.pere-lachaise.com/.

VOLK, W. //Monuments of mathematicians. // [online] Museum, 2014 [cit. 27. 7. 2014]. Dostupné z: www.w-volk.de/museum/.

EDE, A. The Chemical Element: Historical Perspective. Greenwood Press, London, 2006.

CONNOR, J. J., ROBERTSON, E. F. // The MacTutor History of Mathematics archive.// [online]. School of Mathematics and Statistics, The University of St Andrews, 2005 [cit. 27. 7. 2014]. Dostupné z: http://www-history.mcs.st-and.ac.uk/.

Find a grave [online]. Find a grave, Inc., 2014 [cit. 20. 7. 2014]. Dostupné z: http://www.findagrave.com/.

Université de Technologie de Compiègne. [online] Université de Technologie de Compiègne, 2014 [cit. 26. 8. 2014]. Dostupné z: http://www.utc.fr/.

ÚLEHLA, I. Fyzika a filozofie. SPN, Praha, 1989.

FAUKNER, R. Moderní fyzika. Josef Hokr, Praha, 1947.

STÖRIG, J. H. Malé dějiny filozofie. Zvon, Praha, 1995

HEŘT, J. Stručný výkladový slovník českých skeptiků. [online] Release Date: September, 2007 [cit. 16. 8. 2014]. Dostupné z: http://www.sysifos.cz/index.php?….

COHEN, I. B. Delambre, Jean-Baptiste Joseph. [online] Release Date: September, 2008 [cit. 16. 8. 2014]. Dostupné z: http://www.encyclopedia.com/…0901126.html.

ARAGO, F. Biographes of Distinguished Scientific Men. Hougton and Copany, Cambridge, 1859.

GRATTAN-GUINNESS, I. Science Network – Historical Studies. Birghäuser Verlag, Basel, 1990

Další obrázky
comments powered by Disqus

Matfyz.cz

Univerzita Karlova
Matematicko-fyzikální fakulta
Ke Karlovu 3
121 16  Praha 2
IČ: 00216208
DIČ: CZ00216208
web fakulty
studuj na Matfyzu
e-shop