Pozor! Používáte zastaralý prohlížeč, stránka se nemusí zobrazovat správně. Aktualizujte jej a zlepšete tak svůj uživatelský zážitek.

Matfyz.cz

Zápisky z Erasmu: Slovinsko, Univerza v Ljubljani III

Velika Planina (foto: J. Maroušek)

I když jste delší dobu v zahraničí, samozřejmě stále sledujete zprávy z Česka. A tak vám třeba neujde výrok jednoho z poslanců SPD, že erasmáci jsou kampusoví povaleči, kteří se domů vracejí nekriticky nastavení vůči Evropské unii.

Řekněme si na rovinu, ten poslanec má vlastně pravdu. Známé problémové migrantské čtvrti v Lublani jsem sice nenavštívil (kdyby tu nějaké byly), ale v univerzitním kampusu jsem se poflakoval spoustu hodin (když jsem pracoval na školních projektech). K tomu jsem si udělal výlet do muslimské země. A když do toho započítám koncert na Kongresovém náměstí (Kongresni trg), který dost bizarně propojoval Evropskou unii a Eurovision Song Contest (více na fotce v galerii), tak jsem si užil i tu europropagandu.

Místo důkazu si napíšeme projekt

Takže jak to s tím povalečstvím tedy je. Připomenu, že na místní fakultě informatiky jsem si zapsal pět předmětů celkem za 30 kreditů. Abyste se na konci Erasmu nedostali do problémů a nemuseli vracet stipendium, musíte jako magisterský student získat alespoň 15 kreditů. Přestože na Matfyzu obvykle za semestr nasbírám něco kolem 36 kreditů, úplně si nejsem jistý, jestli tady všechno zvládnu. Abyste splnili každý předmět, musíte kromě domácích úkolů také ve skupince vypracovat seminární práci. Ta je sice rozsahově kratší než typická zápočtová práce na Matfyzu, ale je nutné ji odevzdat do konce semestru, tedy ještě před zkouškami.

To má samozřejmě nezanedbatelnou výhodu – ať se snažíte, jak chcete, zápočťáky se vám nepřelévají do zkouškového, dalších semestrů nebo prázdnin, jak bývá dobrým zvykem na Matfyzu. Vykašlat se na práci během semestru a doufat, že se to celé nějak vyřeší, je ale špatný nápad. Navíc se to ani nedá, protože vás sežerou ostatní členové týmu. To, že pracujete ve více lidech, vám samozřejmě velmi pomůže, ale zvlášť mezi programátory velmi platí rčení, že „devět žen neporodí dítě za jeden měsíc“.

Rozhodně nejvíce pracným projektem je tvoření webové aplikace pro správu Kanban tabulí v předmětu Pokročilé metody vývoje softwaru. Je to možná způsobené i tím, že náš tým si nadšeně odhlasoval použití Node.js technologií, které nikdo z nás pořádně neznal. Pár dlouhých nocí (obzvlášť na konci jednotlivých sprintů) jsme nad tím strávili a to ještě nepočítám přípravu prezentací průběžných výsledků na každou třetí přednášku. I když zkušeností jsem si zatím odnesl docela dost, nevím, jak bych zvládl další předmět podobného rozsahu.

Úvodu do analýzy sítí nás čekaly dva náročné domácí úkoly, ve kterých jsme například zkoumali, jak moc je internet odolný vůči náhodným výpadků a zákeřným útokům. I tady musíme vytvořit projekt, budeme se věnovat predikci oblíbených filmů pomocí MovieLens.

Digitální forenziky jsem psal v pondělí zkoušku a teď nás čekají hostující přednášky od slovinské policie. Umělá inteligence je trochu problematická v tom, že přednášející, i když mluví dobře anglicky, je hrozný uspávač hadů. Ještě že tu máme solidní cvičení, kde pochopím to, co jsem na přednášce částečně prospal. A posledním předmětem, Organizace a management, se radši chlubit nebudu, jelikož je ve slovinštině a já jsem si na něj zatím neudělal pořádně čas.

I když každá přednáška trvá skoro tři hodiny, je obvykle rozdělená do stravitelných 45minutových bloků. Na rozdíl od Matfyzu se tu méně řeší teorie a důkazy. Přiznám se, že mi to vůbec nevadí.

Hory, moře, jeskyně. A kočky

Byl jsem na Krimu. Ne na tom poloostrově, který okupují Rusové, ale na kopci u Lublaně. Šlo o další výlet z kategorie „jak se dostat do pořádné přírody MHDčkem“. A protože mi to nestačilo, dalším cílem se stala Velika Planina, velmi fotogenické místo v Kamnických Alpách. Místo toho, abychom se nahoru pohodlně dovezli lanovkou, vylezli jsme tam pěšky. S 1300metrovým převýšením. Pokud většinu času sedíte u compu, tohle vás nejspíš odrovná.

Jednodenní návštěva slovinského pobřeží byla oproti tomu procházka růžovou zahradou. Pobřeží měří pouhých 40 km a nejdůležitějším městem tu je Koper se svým přístavem, turisticky nejoblíbenější je pak Piran. Kdysi byla tato oblast pod správou Itálie a dodnes v ní žije početná italská komunita. Pěší pohyb podél pobřeží je velmi snadný díky cyklostezce. Třebaže v létě tu je voda dostatečně teplá na koupání, většina Slovinců radši odjíždí na jih do Chorvatska.

Přístavní město Koper (foto: J. Maroušek)

Vtipnou kapitolou se stala cesta do jeskyní ve městě Postojna, kam jsme se vypravili s českou kamarádkou, která si na Slovinsko přivezla auto. Už ráno jsme zjistili, že z našeho Opelu utíká brzdová kapalina. I přes neustálé dolévání jsme při návratu v Lublani na semaforech skoro nebrzdili a táhla se za námi olejovitá skvrna.

A samotné jeskyně? I když vstup je dost drahý vstup (28 euro pro studenty), za návštěvu rozhodně stojí! Už úvodní průjezd turistickým vláčkem je s českými vápencovými jeskyněmi nesrovnatelný. Fotky z mého kompaktu bohužel v šeru za moc nestály, ale pokud někdy pojedete do Slovinska, Postojenské jeskyně byste určitě neměli minout.

Po jedné z výprav mimo Lublaň jsem se ještě stačil zaběhnout podívat na výstavu koček na městském výstavišti. Ale všechny kočky buď spaly, nebo se akorát zamračeně tvářily na zvědavé návštěvníky.

Slovinské kočky (foto: J. Maroušek)

I am from Bosnia, take me to America

Zatím jsem se nezmínil o té muslimské zemi, co jsem navštívil, že ano? Slovinsko je obecně dobrým východiskem pro prozkoumávání balkánských států, obzvlášť těch, které kdysi patřily pod Jugoslávii. Od organizace ESN, která se stará o vyžití erasmáků, mi přišla nabídka na třídenní cestu po Bosně a Hercegovině. Jenže předešlé výlety od ESN nám nepřišly moc dobře zorganizované a navíc program cesty byl, dá se říct, „kampusově povalečský“, prostě ve stylu „přes den památky, večer párty“. Proto jsme se se spolubydlící Janou a dalšími Čechy, Patrikem a Kristýnou, domluvili, že si půjčíme auto a do Bosny vyrazíme sami.

První den byl samozřejmě ve znamení cesty na místo. Při předání auta v půjčovně došlo ke zpoždění, pak jsme se museli prodrat několika pátečními zácpami (kvůli kvalitě veřejné dopravy vlastní skoro každý Slovinec auto) a vydržet čekání na hranicích s Chorvatskem. Chtěli jsme do Bosny přijet z jihu a cesta po chorvatské dálnici podél Jadranu byla přesně taková, jakou jsem si ji představoval – dlouhatánský monotónní úsek, lemovaný skálami a kamením. Jana ovšem s sebou vzala sbírku hudby včetně balkánských hitů, abychom se stihli „naladit“. Když si pak Patrik s Kristýnou vzpomněli na dětská léta a začali prozpěvovat „pecky“ od Dády Patrasové a Šmoulů, začalo být jasné, že tahle cesta bude daleko zajímavější než výlet s ESN. K tomu ještě přispěly úzké a nekvalitní bosenské silnice. Jakmile sjedete z hlavní, často se ocitnete na polní cestě bez asfaltu.

Navštívili jsme turisticky nejvíce exponovaná města – Mostar, Sarajevo a Banja Luku – a také vodopády v Kravici a v historickém městě Jajce. Území Bosny v minulosti silně ovlivnila Osmanská říše. Islám je dodnes v zemi většinovým náboženství a osmanský vliv je dobře patrný i na dochované architektuře.

Nejznámější památka Mostaru je ve skutečnosti replikou. Originál byl zničen za bosenské války (foto: J. Maroušek)

Bosna se stala místem střetu tří etnik – Bosňáků (většinově muslimských obyvatel), Chorvatů a Srbů. Válka v letech 1992 až 1995, během které mezi stranami docházelo také k etnickým čistkám, vážně poznamenala celý region a i přes dosažení míru je politická situace v zemi stále napjatá.


Předchozí díly:

Zápisky z Erasmu: Slovinsko, Univerza v Ljubljani I
Zápisky z Erasmu: Slovinsko, Univerza v Ljubljani II

Další obrázky
comments powered by Disqus

Matfyz.cz

Univerzita Karlova
Matematicko-fyzikální fakulta
Ke Karlovu 3
121 16  Praha 2
IČ: 00216208
DIČ: CZ00216208
web fakulty
studuj na Matfyzu
e-shop