Po vánočních prázdninách, které jsem strávila v Praze, mě čekaly ještě dva měsíce v Grenoblu. Poslední týdny mého erasmáckého pobytu lze velmi výstižně popsat třemi slovy: sjezdovky, zkoušky a rozlučky.
Nejen na ledovec skoro zadarmo
Obrovskou výhodou Grenoblu je jeho blízkost k vysokým alpským masivům. V létě se tak toto historické městečko stává populární výchozím bodem pro mnoho pěších a cyklistických výletů, zatímco v zimě je základnou pro lyžaře, kteří odtud vyrážejí za sportem do blízkých ski areálů. A ač jsou ceny služeb ve Francii obecně poměrně vysoké, grenoblovští studenti mohou získat skipassy do okolních středisek za hubičku. Univerzita jim totiž nabízí členství v lyžařském klubu U-Glisse (30 eur na sezónu) a o víkendech také skupinovou autobusovou dopravu. Členové klubu tak za celodenní skipass zaplatí třeba jen pouhých 12 eur (obvyklá cena pro dospělého na den je 50 eur).
Poměrně populární je středisko Les 2 Alpes, kde si člověk krásně zalyžuje na ledovci v nadmořské výšce 3 600 m. Dále lze zavítat do střediska Sept Laux, na známé olympijské svahy Chamrousse či na opravdu černé sjezdovky Alpe d’Huez.
Zima v Grenoblu trvá dlouho a ideální podmínky vybízejí k celodennímu lyžování. Zejména v lednu (ale i začátkem února) jsou sjezdovky naprosto prázdné, a člověk tak má perfektně upravený svah, azurově modré nebe a nádherný výhled až k samotnému Mt. Blancu celý den jen pro sebe. Inu, posuďte sami z fotek.
Zkouškové aneb Další byrokratická chvilka
Francouzské univerzity nemají zkouškové období. Zkoušky jsou pevně rozvržené hned po skončení přednášek na jeden den a hodinu, jiný termín není (jen někdy v průběhu dalšího semestru nebo na konci roku je možný jeden opravný pokus). Například pro první ročník magisterského studia se všechny zkoušky konaly v jednom týdnu: od pondělí do čtvrtka dopoledne jedna a hned odpoledne druhá, přičemž každá zkouška trvá tři nebo čtyři hodiny.
A ani při zkouškách Francouzi nezapomínají na byrokracii. Při příchodu do zkouškové místnosti se musíte prokázat studentskou kartičkou, podpisem potvrdit svou přítomnost před zahájením zkoušky (a při odchodu po zkoušce taktéž) a najít své tajné číslo s předurčeným místem k sezení. Následně dostanete standardizovaný záznamový arch, kde téměř třetinu první stránky zabírají oficiality, které je nutno vyplnit ještě před začátkem zkoušky (tajné číslo místa v místnosti, studijní program, obor, specializace, číslo kopie záznamového archu apod.), a varování o následcích, pokud by člověk podváděl. Samozřejmě musíte arch opatřit svým podpisem pod studentským identifikačním číslem, což se však následně přelepí, aby náhodou nebyla narušena naprostá anonymita. A pak přijde další překvapení - záznamový arch je linkovaný s vymezenými okraji a první řádek začíná slovy „Sujet choisi" (vybrané téma). Tak snad jsem neměla odvozování a řešení rovnic sepisovat do pěkného slohového projevu.
S hodnocením zkoušek si dají Francouzi pěkně na čas. Vyučující má přibližně dva týdny na opravu testů, ty pak dva týdny čekají kdesi v administrativní oddělení a poté se sejde komise, která je všechny prodiskutuje a udělí známku. Takže kupříkladu já ještě své známky nevím (první zkoušku jsem měla už začátkem prosince).
A přišel čas říci au revoir!
Ve Francii nemá semestr přesně stanovenou délku. Výuka všem začala hned v září, ale konce semestru se každý dočká jindy. Většina studentů absolvuje svou poslední zkoušku během ledna. Já jsem musela vydržet až do konce února, šlo však spíše o výjimku spojenou s magisterským oborem, který jsem v Grenoblu studovala.
Mnoho erasmáků zamířilo do Grenoblu jen na jeden semestr, a tak po Novém roce dávali postupně městu a přilehlým horám smutné sbohem. Na konci února došlo i na mě: vyběhnout naposled na nějaký ten alpský vrcholek, pokochat se výhledem na Grenoble, sbalit kufry, nakoupit drobné dárky domů, říci kamarádům au revoir a nasednout do autobusu směr Praha.
Na co jsem se nejvíce těšila do Česka? Na šunku a obyčejný chleba. Jak jsou Francouzi mistři ve výrobě sýrů a vín, tak vůbec neumějí vyrobit normální dobrou šunku.
Co mi bude nejvíce chybět? Sýry a hory. Je to klišé, ale takový výběr kvalitních sýrů za relativně nízké ceny u nás prostě není.
Co mě překvapilo? Nadšení Francouzů pro práci. Zní to jistě jako oxymoron, vždyť Francouzi mají jednu z nejkratších pracovních dob a studenti si co chvíli užívají prázdnin! Je pravda, že mimo pracovní dobu Francouz nehne ani prstem, ale když pracuje, tak pořádně a s nadšením. Ať šlo o řidiče autobusu, úředníka ve francouzské administrativě či přednášejícího ve škole, všichni byli vždy pozitivně naladění a vypadali, že si svou práci užívají.
A jak jsem se měla? Skvěle! Tak jestli váháte, zda se pustit do papírování a někam vyrazit, vězte, že administrativa (na české straně) není tak hrozná a Erasmus je skvělou životní zkušeností. A bude takový, jaký si ho uděláte. A uteče neuvěřitelně rychle.
Lyžování v Les 2 Alpes (foto: archiv autorky)
Předchozí díly:
Zápisky z Erasmu: Francie, Université Grenoble Alpes I
Zápisky z Erasmu: Francie, Université Grenoble Alpes II
Zápisky z Erasmu: Francie, Université Grenoble Alpes III