Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů I

Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů I

Fakulta / fotogalerie / článek

První zastavení v našem cyklu o hrobech významných matematiků a fyziků učiníme na největším pražském pohřebišti - na Olšanských hřbitovech. Seznámíme se podrobněji se závěrem života a místem posledního odpočinku významného matematika Bernarda Bolzana.

Foto č. 1 - Bolzanův hrob v době kolem roku 1995. (foto: M. Šolc)
Foto č. 1 - Bolzanův hrob v době kolem roku 1995. (foto: M. Šolc)

Bernard Bolzano (* 5. 10. 1781, Praha; † 18. 12. 1848, Praha)

Český matematik, logik, filozof, kněz a pedagog. Vyrůstal v rodině obchodníka italského původu. Vzdělával se na piaristickém gymnáziu, které absolvoval v roce 1796. Pokračoval ve studiu matematiky a logiky v tříletém filozofickém kurzu, kde vyučoval známý matematik a buditel Stanislav Vydra. Ve školním roce 1799 – 1800 Bolzano navštěvoval přednášky vyšší matematiky F. J. Gerstnera na pražské univerzitě (nynější Univerzita Karlova). Následující čtyři roky studoval teologii. Po studiích se ucházel o univerzitní místo, které se uvolnilo odchodem Stanislava Vydry do penze. Bohužel ho nezískal a od roku 1805 vyučoval na univerzitě filozofii náboženství. Jeho přednášky poutaly pozornost originální interpretací skutečností a rozumovými rozbory. Jako pedagog byl mezi studenty velmi oblíbený, ale ze strany nadřízených se mu dostávalo jen pronásledování a ústrků. V roce 1819 mu dokonce byla zakázána pedagogická činnost.

Další léta věnoval především rozšíření své badatelské činnosti. Mezi jeho práce náleží např. Vědosloví, Paradoxy nekonečnaO nejlepším státě. V letech 1805 – 1819 působil také jako kazatel v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze. Svým kázáním ovlivňoval smýšlení inteligence v době Národního obrození. Právem se řadí mezi osobnosti světového formátu, avšak docenění jeho díla přišlo až desítky let po jeho smrti.

Praha stověžatá

Dodejme jednu zajímavost. Na počátku 19. století byl pro Prahu spisovatelem Josefem Hormayerem použit přídomek stověžatá; Bolzano byl pravděpodobně úplně první, kdo o několik let později věže skutečně spočítal. Dospěl k číslu 103.

Profesor s chatrným zdravím

Bolzanovo zdraví bylo patrně po celý jeho život chatrné. Jistou souvislost můžeme vidět v rodinné anamnéze, z jedenácti jeho sourozenců se dožil dospělosti pouze jediný. On sám se byl kvůli projevům tuberkulózy nucen vzdát v rozmezí let 1813 až 1815 přednáškové činnosti. Smrt přišla před Vánocemi roku 1848, o učencově skonu spravovaly veřejnost Pražské listy takto: „Bernard Bolzano, býwalý professor náboženstwí na filosofické fakultě Pražských wysokých škol, zemřel dne 18. t. m. o 10té hodině před polednem w 68. roku wěku swého, následkem ocháblosti plícní. Úmrtím jeho ztratily náboženstwí a wěda jednoho z nejhorliwějších, nejswobodnějších a nejučenějších zástupců a wzdělawatelů, wlast i člowěčenstwo jednoho z nejšlechetnějších a nad mnohé jiné maudřejších synů a milowníků.“

Místo posledního Bolzanova odpočinku nalezneme na III. hřbitově, oddělení 9, hrob č. 107 (poblíž zdi mezi II. a III. hřbitovem). V roce 1980 bylo při exhumaci zjištěno, že se zde nachází ostatky dalších jedenácti členů rodiny Bolzanů, které sem byly převezeny ze zrušeného hřbitova u kostela Panny Marie Na Louži (pozn.: Kostel Panny Marie Na Louži stál na Starém Městě na rohu dnešní Husovy ulice a Mariánského náměstí. V průběhu josefínských reforem byl kostel i s přilehlým hřbitovem zrušen. V roce 1791 došlo ke zboření kostela.). V hrobě je také pohřben Bolzanův žák a přítel, filozof František Schneider (1794 – 1858), který působil jako profesor teologie na technice a zastával místo ředitele německé reálky při polytechnickém ústavu.

Pomník prošel v nedávné době obnovou, což je patrné především na vyzlacených nápisech. Nutno ale kriticky přiznat, že samotný hrob našeho nejvýznamnějšího matematika 19. století zarůstá břečťanem.

Zdroje

AUGUSTA, Pavel, a kol. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. 4. vyd. Praha: Libri, 1999, s. 43-44. ISBN 80-859-8394-X.

STANĚK, Martin. Malé dějiny pražské akademické farnosti. Akademická farnost Praha [online]. [cit. 2014-06-01]. Dostupné z: http://www.farnostsalvator.cz/historie-farnosti#dejiny.

SZABO, Miloš. Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III. 1. vyd. Praha: Libri, 2011, s. 188. ISBN 80-727-7501-4.

ŠOLCOVÁ, Alena. Památníky matematiků, fyziků a astronomů na Olšanech. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, 1999, roč. 44, s. 66. [online]. [cit. 2014-06-01]. Dostupné z: http://dml.cz/dmlcz/140982.

VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí. 1.vyd. Praha: Libri, 2004-, sv. VI., s. 40-43. ISBN 80-727-7214-7.

Pražské noviny. 1848, č. 98, s. 4.

Tento článek jsme automaticky naimportovali z předchozího redakčního systému. Pokud se v něm něco pokazilo, dejte nám prosím vědět.