Studium fyziky na UGA rozhodně není procházka růžovým sadem. Studentem je člověk opravdu „na plný úvazek s mnoha přesčasy“. Přesto zbývá nějaký čas také na poznávání Francie, zvlášť když i na podzim panuje v Grenoblu teplé a slunečné počasí.
Zdejší studijní systém velmi dobře vystihla kamarádka, která studuje chemii a momentálně je v Grenoblu také na Erasmu: „U nás se na chemického inženýra studuje pět let, tady se to snaží stihnout za dva roky." Během těchto dvou let mají studenti opravdu napilno. První tři semestry jsou věnovány pouze intenzivnímu studiu, přičemž třetí semestr má dokonce téměř dvacet týdnů.
Velkým rozdílem oproti Česku je důraz na samostudium. Vyučující na přednášce vysvětluje spíše jen myšlenky a někdy se studenty vede diskusi, aby pochopili princip daného problému. Odvození matematického popisu je však ponecháno na doma s tím, že pokud si nebudete s nějakým krokem vědět rady, můžete se s vyučujícím přijít poradit. Podobně i zdejší cvičení probíhají odlišně od těch českých. Studenti dostávají příklady každý týden dopředu spolu s doporučenou literaturou a na hodině se poté postupy jen zkontrolují. K některým předmětům dokonce nejsou ani na cvičení vyhrazené hodiny a jen dostáváte během přednášek zadání úloh na procvičení a prohloubení probírané látky.
Dalším rozdílem je velmi omezená volnost ve volbě předmětů. Průběh studia je pevně daný a studenti si volí pouze specializaci od druhé semestru. Obdoba naší diplomky tu existuje v podobě dvou povinných stáží. Tu první je nutné absolvovat v létě po prvním roce magisterského studia, druhá potom probíhá po celý jarní semestr ve druháku. Obě stáže jsou zakončené sepsáním zprávy a obhajobou.
Dolů k teplému moři...
První říjnový víkend jsme se sedmi dalšími erasmáky zamířili do Marseille, největšího francouzského středomořského přístavu a druhého největšího francouzského města. Cesta z Grenoblu je snadná a nepříliš drahá. Přímý autobusový spoj do Marseille jede necelé čtyři hodinky a lístek na něj seženete i za pouhých deset euro. Navíc říjen už neplatí za turistickou sezónu, takže si vyhledávané turistické cíle i pláže užijete bez nesnesitelných davů.
Po příjezdu do města jsme si jako první prošli starý přístav (Vieux Port). Poté jsme zamířili lodí na ostrov If, kde se nachází obranná pevnost, později užívaná jako vězení, odkud utekl Dumasův hrabě Monte Cristo.
Obranná pevnost na ostrově If
(foto: archiv autorky)
Turistický průvodce dále radí navštívit baziliku Notre Dame, která se tyčí na kopečku přímo nad čtvrtí Vieux Port. Kopeček je spíše kopec, ale rozhodně se vyplatí na něj vystoupat. Otevře se vám z něj výhled na celé město, moře a ostrovy, a navíc jde o ideální místo pro malý piknik třeba při západu slunce.
Marseille je kromě jiného také známá skalnatými zátokami, tzv. calanques, které se staly naším cílem další den. Problémem je, že skalnatý terén nedokáže zadržovat vodu pro půdu a vegetaci, a tak zejména v létě hrozí nebezpečí požárů a může se stát, že je park pro turisty uzavřen. My však měli štěstí a užili si krásný výlet středomořskou faunou a florou s výhledem na azurově čisté moře. Samozřejmě jsme se také smočili, i když k teplému moři Itálie či Chorvatska měla voda daleko. Třetí, poslední den jsme završili procházkou po městě. Dopoledne jsme navštívili katedrálu Saint-Marie-Majeure a přilehlou pevnost Saint-Jean, která nabízí pěkný výhled na přístav.
... i nahoru na chladný vrcholek Evropy
Blízký masiv Belledonne nabízí výlety nádhernou přírodou, ale proč nezamířit více do srdce impozantních francouzských Alp? Chamonix, pěkné městečko v Horním Savojsku (Haute-Savoie) známé především díky nejvyšší hoře Evropy, se nachází pouhé dvě a půl hodinky od Grenoblu. A tak jsem té příležitosti využila. Kdo by nechtěl vidět zasněžený Mont Blanc tyčící se majestátně nad podzimem krásně zbarvenými stromy na úpatí masivu?
Samotný Mont Blanc je přístupný pouze horolezcům s patřičným zimním vybavením, ale jako obyčejní turisté se lanovkou dostanete až do nadmořské výšky 3 847 m n. m. – na skalnatou horu Aiguille du Midi. Odtud se nabízí pěkný výhled samozřejmě na Mont Blanc, ale také na údolí a mnoho okolních hor. Okolní třítisícovky se najednou jevily jako malé kopečky. Navíc si člověk vyzkouší pohyb a pobyt v řidším vzduchu – výstup nepříliš dlouhých schodů na vyhlídkovou platformu byl překvapivě unavující a musela jsem si ho proložit „dodýchávací“ pauzou.
S talismanem pod vrcholem
Mont Blanc (foto: archiv autorky)
Z vrcholu lze případně překročit francouzsko-italskou hranici lanovkou a sestoupit na druhou stranu přes Punta Helbronner do italského Ponta d’Entréves. My (já a dva další erasmáci) jsme se rozhodli pro návrat do Chamonix (1 036 m n. m.). Lanovkou jsme se svezli do mezistanice Plan de l’Aiguille (2 207 m n.m.) a zbylý pěší sestup spojili s prohlídkou ledovcového splazu Mer de Glace (cca pětihodinový výlet). V sezóně je navíc možné využít zubačky, která jezdí mezi Chamonix a Montenvers-Mer de Glace, anebo zvolit sestup od mezistanice přímo dolů do Chamonix.
V této krásné části francouzských Alp jsme strávili ještě jeden den, který jsme věnovali výšlapu na hřeben na protější straně údolí. První tři až čtyři hodiny jsme jen stoupali z vesnice Les Bossons (kousek od Chamonix) až na vrchol Le Brévent (2 525 m n. m.). Nastoupané metry však stály za to. Celou dobu se nám nabízel nádherný výhled na protější masiv s Mont Blancem, dokonce snad lepší než z turisticky mnohem častěji vyhledávaného vrcholku Aiguille du Midi.
Výhled z Le Brévent (foto: archiv autorky)
Studijní povinnosti však volaly, a tak nám nezbylo než se večer s tímto regionem rozloučit a přes Annecy, malebné městečko přezdívané perla francouzských Alp či Benátky jižní Francie, zamířit zpátky do Grenoblu.
Předchozí díl: